Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 901)

plakát

O něčem jiném (1963) 

Dvě ženy, každá žije jiný život a každá touží právě po tom, co nemá. Stejně jako většina z nás. Faktem je, že zatímco jedna je nespokojena v manželství, sama způsobuje nevěru, platí pro ni, že čím kdo zachází... Ale když se jí manžel ke stejnému přizná, najednou jí dojde oč vlastně přišla nebo mohla přijít. Naopak Eva má sportovní úspěchy, ale už jí to nebaví. Sport, a gymnastika zvláště, je především dřina. Každý bychom asi konec viděli jinak, protože co člověk, to názor, ale většina lidí má stejně ráda každodenní jistoty, které zná ačkoli v duši touží po změně.

plakát

Žena pod křížem (1937) 

Zvláštní film, v jehož jedné části se odehrává drama, jelikož bohatá dědička si vezme chudého kmána. To se ale nelíbí jejímu otci a z bohatství není nic. Manžel tak odhaluje pravou povahu a jí nastává peklo. Zajímavé je, že bezohledně se chová i matka hrdiny ačkoli jsou ve velmi těžké finanční situaci. Komediální složku zastupuje Věra Ferbasová, která si pro změnu chce vzít staršího muže. Jenže přijde láska k nevlastnímu synovi. Ve výsledku snímek nenabízí ani jednoho pořádně. Ale takové kategorické rozdělení se jen tak nevidí. Herberta Loma jsem absolutně nepoznal.

plakát

Tam na konečné (1957) 

Děj filmu by se mohl odehrávat teoreticky kdekoli. Konečná stanice - smyčka, vypadá malebně. Nacházíme se v 50. letech, kdy aut bylo méně a spojů také. Poznáme jednoho alkoholika, který se o své dítě nestará, ale chtěl by. Jenže pití je silnější, jedno z téma v 50. letech překvapivě aktuální. Naopak Olina své první dítě teprve čeká. Martinec je odhodlán se zachovat správně, ale že by se na dítě zrovna těšil. Tam na konečné je takový film, který spíše připomíná úvodník k seriálu typu Byl jednou jeden dům či mnohem pozdější Náměstíčko apod.

plakát

Špačkovi v síti času (2013) (seriál) 

Od dob Arabely se tu zase tolik fantasy seriálů neudělalo, nepočítáme-li filmové pohádky a několik seriálových počinů, které lze směle zařadit do kategorií pohádek bychom také našli. V tomhle ohledu lze proto jen tleskat. Když to vezmu od pozitiv, tak vizuální stránka Zásvětí vypadá moc dobře. Problém vidím v příliš jednoduchém ději. Seriál obsahuje 16 epizod a já na konci marně uvažoval, co se všechno vlastně odehrálo. A příliš mě toho nenapadlo. Vždyť když si odmyslíme omáčku, tohle všechno by se vešlo do devadesátiminutového filmu. Vezmu-li to jinak a srovnám například s komediálním Panem Tau či již zmiňovanou Arabelou, první seriál nabízí alespoň humor a vtipné situace, ve druhém není o zvraty a napětí nouze. Zde je znát scénáristická nouze. Děj se točí v kruhu a nenabízí ani humor ani příliš velké drama, pomineme-li poslední díl, v němž se rozhoduje. Jsem rád, že se tvůrci vydali tímto směrem, chce se mi říct konečně. Takových seriálů ale ani nadále příliš nevzniká, škoda. Na druhé straně se od zahraniční produkce máme stále co učit. A co mě nejvíc překvapuje, po technické stránce - hlavně triky, se jim vyrovnáme.

plakát

Jean Gabin osobně (2006) 

Jean Gabin tak, jak ho nejspíš nikdo neznal. Jedná se o opravdu podrobný dokument, který se dost podstatně věnuje každé jeho životní etapě. A nutno říct, že mě řada faktů překvapila. Sám působil jako morous, přitom to byl hodný a milý člověk. Některé sny si splnil, jiné ne. Ruku na srdce, v kterých filmech ho našinec zná nejvíc. Ať už si každý vybaví jakýkoli snímek, většinu napadnou až ty po padesátém roce. Přitom hvězdou již byl dřív. A to navzdory tomu, že hercem vůbec být nechtěl. A řekněte sami, kdo z nás někdy něčím zoufale nechtěl být a přesto se v tom daném oboru stal hvězdou...? Pro mě jde o nejlepšího francouzského herce vůbec. A že se neprosadil v USA? Moc se nedivím. Američané už měli svého Johna Wayna.

plakát

Cirque du Soleil: Saltimbanco (1994) (divadelní záznam) 

Já jsem viděl kupříkladu mladší Kurios a Luzia a tady jsem pozoroval větší nápaditost i co se kostýmů a masek týče. V Saltimbanco se zaměřili především na prezentaci nového cirkusu. Jistě, že ty akrobatická čísla jsou pozoruhodná. A budou téměř vždy. Protože tihle to dělají jinak a mnohem zajímavěji. Ale mě se asi nejvíc líbila interakce s divákem, při jehož výběru měli neobyčejně šťastnou ruku.

plakát

Povídky malostranské - Doktor Kazisvět (1984) (epizoda) 

Lékař, který odmítá léčit. Z čeho žil předtím a potom, z čeho si platil posluhovačku jsem nějak nepochytil. A když se konečně pacienti hrnou, odmítá je opět. Žije jen ve svých knihách. Tam hledá moudrost, kterou ale dle mého nedokáže přenést do života. Viktor Preiss byl výborný stejně jako další role.

plakát

Povídky malostranské - O měkkém srdci paní Rusky (1984) (epizoda) 

Všechny pohřby měly jednu stálou plačku - paní Rusku. I takoví lidé jsou. Je zde prezentována jako karikatura. Člověk toužící se něco dozvědět, být při tom. Třeba jak se do sebe pustí příbuzní nebo jak se objeví nějaký skandál. Kdo ví. Jenže když se to vezme kolem a kolem postavy Josefa Somra nebo Oldřicha Kaisera činily totéž. Pomlouvali sice skrytě v krámu, ale řeči se nesly daleko. Paní Ruska byla jen jedna z mnoha, která si vybrala pro své konání poslední rozloučení, jiní volili místa a způsoby obezřetněji. Byla to prostě doba bez kin, televize a klasického bulváru.

plakát

Štěňata (1957) 

Štěňata jsou snímek, který popisuje společenskou a sociální situaci mladých lidí v 50. letech. Po studiu dostaly umístění bez ohledu na to, kde žili a chtěli žít. Stejně žalostná situace se týkala bytové výstavby. Mladí lidé se mohli brát, pořídit si dítě, ale neměli kde bydlet. A stát jim ani nemohl příliš pomoci. Byty prostě nebyli. Přesně kolem těchto problémů se točí snímek. Nastiňuje sice problémy, ale nenabízí řešení ani se na situaci nedívá objektivně. Rodiče jsou ti nechápaví, neochotní pomoci, ačkoli jejich děti je nechtějí o ničem informovat, ale když jsou v problémech, musí být postaveni před hotovou věc a pomoci. Ivo Novák se podílel poprvé na scénáři, ale Štěňata nejsou jeho první film stejně jako pro Miloše Formana. Naopak Jaroslava Panýrková debutovala.

plakát

Na dobré stopě (1948) 

Je zvláštní, že těch skautských filmů nebylo natočeno víc. Hlavně třeba po revoluci. Jako poválečný film pro mládež snímek svůj smysl má. Vždyť mládež byla dříve zneužívána nacisty k úplně jiným účelům. V první řadě jde o oslavu mládeže a návratu k přírodě, ale též o odvaze, píli a zdravé míře soutěžení mezi mládežníky. Souhlasím ale s tím, že tábor umístěný do pohraničí je sám o sobě velký nesmysl. Podobně naivní je využití nezkušených mladíků k chytání pašeráků. Já bych to dobrodružství u tohoto tématu hledal jinde. Chápu, že zakázaní skauti dostali konečně volnost a možnost se nadechnout, ovšem natočeni byli v roce, který naznačuje, že to opět nebylo na dlouho. Ale spojení skaut a konec války mi v tomto ohledu až tak nesedí. Ačkoli nutno uznat, že svou typologií se film zcela odlišoval od poválečné a před či poúnorové filmografie.