Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 955)

plakát

Cirque du Soleil: Dralion (2001) (divadelní záznam) 

Když už člověk zná jiná představení, tak má určitá srovnání. V Dralion sáhli nápadití tvůrci hlavně po východní části kultury a toho nejlepšího, co z ní vychází. Jak už jsem několikrát zmiňoval, nedá se říct, že by něco bylo vyloženě špatně. Všechna čísla napříč všemi představeními jsou dech beroucí. Základem kostýmů je pak barevnost opět s ohledem na východní, hlavně čínskou a tradiční asijskou kulturu. Mě se však příliš nelíbily. Celkově je ovšem televizní prezentace trochu rozpačitá. Ty zpomalené záběry jsou trochu zastaralé, ačkoli v době natočení možná ne. Působí to lacině. Na druhé straně chápu, že jednotlivá čísla probíhají v rychlosti a záběr všech zúčastněných na pódiu je velký, takže je složité je zaznamenat všechny najednou.

plakát

Advent (1956) 

Vladimír Vlček točil převážně komunistické šlágry, ale tady se trefil. Zcela jistě jeho nejlepší film pojednává o lidech z Beskyd zcela bez sentimentu. Jarmila Glazarová ostatně měnila pohled na tuto část doby a skupinu obyvatel. Obecně se soudilo a soudí stále, že se jednalo o poetickou dobu, plnou tradic, zvyků v ještě nezničené přírodě, kdy ji měli lidé v úctě a souzněli jak s ní, tak se zvířaty. Tomu tak jistě bylo. Naši předci si uměli vážit jídla, chléb byl pro ně boží dar a těžce dřeli do úmoru. A jak dřeli, tak se i uměli bavit. Jenže neštěstí nechodí po horách. Ženy obecně to měli těžké, ale když pak byli ještě s dítětem sami. A pravé peklo takové ženě mohlo začít, když si vzala staršího chlapa. Františka ho navíc dostala s bonusem nenávistné Roziny. Dětství Metúdka pak mohlo být lepší než většiny současných chlapců, z dnešního pohledu se to tak zdá. Ale v téhle chalupě ne. Film je natočen v krásném prostředí a herci perfektně zvládli své role a to i včetně nářečí. Snímek stupňuje drama až do vrcholného konce, který toto pozoruhodné dílo zakončuje.

plakát

Tři vstupenky na 26. (1988) 

Jak Jacques Demy tak i Yves Montand měli do své smrti již jen pár let, přesto stihli na závěr kariér natočit slušný snímek. Nejedná se o velký muzikál ve stylu těch Hollywoodských, ale přesto má velikánské kouzlo. Úplně z něj jde cítit stará dobrá Francie. Okouzlující Marseille, Y. M. a to nejlepší, co z této země v podobě hudby vyšlo - šanson. Z úst legendy tohoto žánru jsou pak ještě lepší. Jakoby režisér vystihl končící starou dobu a počínající novou. Hlavní hrdina vzpomíná na to dobré, co bylo a zjišťuje, že se jeho město a země mění. Za to může nastupující generace. Mladá a sebevědomá. Všechno dobré, čím Francie byla a co mohla nabídnout figuruje ve vzpomínkách herce a možná tak trochu s obavami, ačkoli nevyslovenými jen naznačenými, hledí do budoucna. Kromě hudby se mi líbily i taneční čísla.

plakát

Honba za diamantem (1984) 

Tenhle film byl po všech stránkách docela risk. Robert Zemeckis měl hvězdnou kariéru teprve před sebou. Ani Michael Douglas a Kathleen Turner nebyli žádné velké hvězdy. Mimochodem, pro Mary Ellen Trainor se jednalo o debut. Ten čekal i většinu scénáristů. Jenže právě dva hlavní herci a atraktivní prostředí způsobilo své. Byl to v té době trend - silný muž - zálesák a křehká žena - městský typ někde v pustině: Šest dní, sedm nocí, Krokodýl Dundee a s přimhouřením očí i Přes palubu apod. Tady se romantická linka míchala ještě s padouchy a dobrodružném pátrání po bohatství. Takový trochu jiný Indiana Jones v době, kdy se tato série dostávala na svůj vrchol. Ovšem působí to zábavně a ti dva k sobě skvěle padnou. Vystiženo je i pro turisty nebezpečné prostředí Kolumbie, země, do níž by člověk se zdravým rozumem jinak necestoval. Paradoxně si stejná trojice hlavních hrdinů zahrála znovu a to v mladším snímku Válka Roseových.

plakát

Psanec Barbarosa (1982) 

Western Psanec Barbarosa má zřejmě místy připomínat lehkou komedii. Zvláště, když se mladý Westover učí přežívat v přírodě, střílet z koltu a chytat si večeři. Ve většině filmů to vidíme i u mladých kluků skoro jako automatické, ale jak máme možnost sledovat zde, zase tak jasné to být nemuselo. Hlavně u farmářů ne. Gary Busey tu přitom hraje zajímavou roli jelikož já ho znám hlavně jako představitele záporných padouchů. Starý a nový pohled na divoký západ a střet dvou generací, i o tom je tento film. Mladí už nechtějí bezhlavě střílet a budoucnost vidí hlavně ve farmářství. Předtím ale mladík nabírá životní zkušenosti a zjišťuje, že ne vždy býti psancem znamená dělat banky, vlaky a dostavníky. Jiřího Voskovce jsem si vůbec neužil, netušil jsem, že ve snímku hraje a nevěděl, jak v pokročilém věku a posledním filmu vypadá, takže jsem ho absolutně nepoznal.

plakát

AZ-kvíz tentokrát s Fortunou (2022) (pořad) 

Já viděl všechny díly speciálu AZ-kvízu a trochu mě mrzí, že v dalších sériích se nenavázalo speciálními a známými osobnostmi. To bylo právě to, co mě nejvíc zajímalo u první série. Nutno také dodat, že mě opravdu baví Aleš Zbořil. Při vší úctě k jeho kolegyni Evě Brettschneiderové-Machourkové mi přijde, že ta dáma místy vůbec neví, co říkat a plete páté přes deváté. A to přitom tento pořad moderuje už drahně let.

plakát

Tequila Sunrise (1988) 

Mel Gibson, Michelle Pfeiffer a Kurt Russell jsou dobrá trojice pro film. Dohromady jim to ladí. Faktem je, že film rozhodně není nabitý akcí ani zářným vtipem. Na druhé straně se ve slunečném prostředí odehrává zápletka, která směřuje k nějakému zajímavému rozuzlení. A o překvapivé momenty nouze také není. Jako by Robert Towne naznačoval, že policisté jsou v USA špatně placení a ještě je toho zločinu čím dál víc. Není divu, že pak mají tendenci sklouznout. Evidentně je tohle stejné všude na světě...

plakát

Zelená karta (1990) 

Ne, tyhle filmy jsou na mě až moc...naivní. Že se mnoho lidí bere kvůli zeleným kartám je v USA nejspíš běžné a možná je z toho i fungující byznys. Jistě ale propracovanější. Ti dva jsou v maléru, jdou po nich úřady, přesto se ani chvíli nechovají jako pár. Přitom bych byl obezřetnější. Nevím jak to úplně funguje, ale čekal bych, že spolu budou bydlet a minimálně do další kontroly se chovat doslova jako pár hlavně venku na ulici, kde je každý může vidět. Jenže oni k tomu přistupují hodně laxně, učí se o sobě na poslední chvíli a ani nemají kdy se do sebe zamilovat, když se celý film k sobě zrovna nemají. Závěrečný doják už pak nemůže vynahradit předchozích 90 minut ztraceného času. Snímek není romantický, chybí mu vtip a Gérard Depardieu a Andie MacDowell se k sobě vůbec nehodí. Andie mám rád, je to má oblíbená herečka, tak kvůli ní jsem přidal ještě jednu hvězdu, jinak bych šel níže. Za zmínku stojí, že rejža si tu poprvé zkusil roli producenta. Možná i proto, že studio francouzské hvězdě příliš nevěřilo, ale režisér si ho prosadil navzdory.

plakát

Bakaláři - Lavice, moje žena a já (1980) (epizoda) 

Taky jsem znal jednu kolegyni, seděli jsme spolu v lavici, která manželovi brala výplatu a dávala mu kapesné. A pak se divila, že se s ní rozvedl. Tatínek se tak trochu rozhodl naštvat maminku za to, jak se k němu chovala, holt dobře jí tak a kdo chce kam..., a odpověděl na milostný vzkaz na lavici. Buď ho nenapadlo, nebo si nechtěl připustit, že to není pro něj. Osobně obdivuji každého, kdo se v pokročilém věku pouští do učení a navíc ještě při práci, já bych na to neměl.

plakát

Neviditelní (2014) (seriál) 

Radek Bajgar se už předvedl mnohými projekty a většinou šlo o povedené počiny. Mezi seriály je jistě chvályhodné, že někdo opět opustil žánry kriminálek a milostných a rodinných dramat a pustil se do kategorie fantasy, která je v Česku tak oblíbená a přitom málo užívaná. Nejslavnější vodníci navíc pocházejí z filmu Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Škoda, že se na tuto tradici nenavázalo a v tomhle duchu nepokračovalo. Tvůrci nám předkládají celkem organizovanou a propracovanou strukturu vodnictva které, stejně jako v mnohem starším filmovém předobrazu má problém s populací. Vodníků je málo. Mytologie a historie je sice propracovaná, ale málo se s ní pracuje. Naopak se naprosto nesmyslně seriál zaměřuje na lobistu, který prchá a navíc zjišťuje, že mezi vodníky také patří. A to je jedna z hlavních dějových linek. Jenže to celé vypadá, jako by se filmaři nemohli rozhodnout. Má se jednat o satiru, komedii nebo fantasy na celé čáře? Ani jedno nefunguje tak docela a tvůrčí počin zůstává někde na půli cesty. Škoda. Celkově totiž nevypadá dobře, mě osobně se líbí jak úvodní seriálová znělka, tak třeba natáčení v podzemí. Určitě je to vykročení správným směrem a doufám, že podobných projektů bude přibývat. Ve světě jsou obdobná témata běžná, u nás schází odvaha, přitom je po nich velký hlad, ale tohle vidím jako lehce promarněnou příležitost.