ostravak30

Jiří Štěpnička trochu moc vyváděl a jinak to byla povídka na úrovni tehdejších Sněženek a Machrů a dnešních Snowboarďáků.

Konečně! Miloš Zeman mě svým projevem nepotěšil. Tak to napravil premiér. A poprvé od doby, kdy se zapsal do politiky, mluvil rozumně, klidně a věcně. Proč hodnotím tak vysoko? Poděkoval zdravotníkům a dalším záchranným složkám. Poděkoval lidem, kteří šijí roušky nezištně. A také řekl, že i lidé, kteří nemají vládu rádi, by mohli odložit nenávist, protože se musíme všichni spojit. Apeloval na zodpovědnost lidí nosit roušky. Celkově to byl vyvážený, dobrý projev. Maximum nedávám jen proto, že to vypadalo jako by seděl někde na zámku u jídelního stolu se staženými závěsy.

Filmy Jiřího Vejdělka mám prostě rád. Až na pár výjimek dokáže vždy stvořit minimálně jednu nebo i více postav, které si vždy zamiluju. K tomu přidá oku lahodící okolí a jemný nenáročný humor. Jistě, člověk se u jeho komedií nepopadá za břicho. A troufám si říct, že v určitých parametrech je to pokračovatel Svěrákových filmů. S přimhouření obou očí. Hlavně v té jemnosti a decentnosti. Je pravdou, že trocha zdravé kritiky neuškodí. Souhlasím s níže uvedenými komentáři, že všechno se vyřeší moc jednoduše na to, jak bylo do závěru filmu všechno problém. A postava Tatiany Dyková otočí až nečekaně rychle. Ale kladně hodnotím hudbu a skvělé herce, jen škoda, že T. Dyková skutečně přehrávala. U minulého filmu Vlastníci jsem zapomněl na Vojtěch Kotka. Ten se skutečně od Snowboarďáků a Rafťáků vyhrál k neuvěřitelným rolím v Marii Terezii či právě již zmíněném filmu anebo zde. Herecky neuvěřitelně vyspěl. Tento snímek, ač si spravedlivě nezaslouží vyšší hodnocení, bude patřit k mým oblíbeným. A s oblibou si ho zase někdy pustím.

Legendární herci nacpaní do předlouhé grotesky. Bohužel právě to je jejím největším problémem. Že je moc dlouhá. Dobré vtipy se míchají s trapností. Neviděl jsem předtím žádnou českou grotesku, ale na Chaplinovské grotesky to samozřejmě nemá. A hudba byla vcelku povedená.

Už po deseti minutách jsem si říkal, co za feministickou pitomost jsem si to zase pustil. Klasické ženské komediální drámo o tom, jak moc jsou chlapi neschopní a ženy jsou ty svaté, že to s nimi musí vydržet. Což se odráží i na manželství E. Holubové a Boba Klepla. A právě B. Klepl dělá pořádnou legraci ve filmu. Jinak totiž není pořádně čemu se smát. Usmívat se nad neustálým konstatováním, jak jsou všichni muži neschopní, nebo snad tomu, že se Anna Polívková ztřískala? Snímek trochu působí jako dokumentární schizofrenní drama, když Marie mluví k divákům do kamery. Přiznávám se, že konec je mírně překvapivý, ale očekávaný ve smyslu, že se ti dva zase dají dohromady. Ženy nejspíš další romantický blábol potěší, jako komedie je to ale hrozné.

Tohle je přesně ten případ filmu, u kterého bych nečekal, že bude tak dobrý a on je. Pominu-li výborné herecké výkony - a to i paní Havlové, ale i dalších, je zde také výborný scénář. Naštěstí jsme podobné schůze nikdy neměli ani jsem se žádných účastnit nemusel. A po tomhle filmu také vím, že se nikdy žádných nezúčastním, ale hlavně nikdy nebudu dělat správce, ani kdyby mi nabízeli milion. Práce s lidmi je to nejtěžší na světě. A film mimo jiné také zobrazuje všechny chyby naší demokracie. Ano, Vlastníci jsou zároveň předobrazem naší demokracie. Přesně taková je. Každý sám na sebe a hájit jen své zájmy, přehnaná byrokracie a tisíce schůzí a jednání, díky kterému se stejně nikam nedojde a nic nevyřeší. A úplně nejlepší je, že se nechává všechno na poslední chvíli a řeší se to až v havarijním stavu, nebo když se něco stane. Na to jsme v Česku experti. A pak také na popírání právě této demokracie, za kterou Češi tak bojují. Když se nám nelíbí rozhodnutí demokratickou cestou, hned ho napadáme. Přesně o tom jsou Vlastníci a je to tak do očí bijící. Je to alegorie na současný český stát. A je veliké štěstí, že se jedná o komedii, jinak by každý po, někteří možná i během, shlédnutí potřebovali kýbl!

Josef Klíma má jedno velké štěstí. Při svém talentu psaní se může opírat o mnohdy skutečné kauzy, o kterých toho ví jako investigativní reportér hodně. Tím nechci říct, že by jeho vlastní fantazie snad nebyla hluboká. Nicméně on takové věci umí. Film je kvalitně obsazen. Milan Kňažko a Vladimír Dlouhý hrají skvěle. Alice Bendová se zase kvalitně svlíká, to ona uměla vždycky dobře. Je to její hlavní přednost, kromě té, kterou ve filmu pro tentokrát neuvidíme. Dramatický příběh je do poslední chvíle napínavý a lze chválit postupnou gradaci, ovšem není divu, psal to Pepíček Klíma. Závěr byl docela překvapivý. Nevadily by mi ani tak ty rozcapené záběry na ty, kteří jsou hlavní strůjci toho, co se na obrazovce právě odehrává, jako spíše trochu nestabilní kamera. Chvílemi je otravná. A pak ani hudba není moc kvalitní. Film jasně zobrazuje naši situaci na přelomu století. Na tom se nic nezměnilo ani dnes...a nejspíš ani nezmění. Tak alespoň někdo má radost, že jsme součástí Evropy.

Kdyby v tom bylo kapánek víc tajemna s prvky komedie, tak by se to dalo hodnotit výš. Například, že by se pan Ota přeměnil za úplňku nebo něco podobného. Ale když se pak změní při malování ve chvíli, kdy jej volá manželka jen proto, aby ji počůral, tak to ztrácí smysl. Do té chvíle by to přeci jen bylo alespoň minimálně zábavné. Jenže o zábavu se stará výborná Libuška Šafránková a Pavel Kříž. I ty psí manýry ještě v člověčím hábitu se daly nejspíš zahrát lépe. Umím si představit například O. Kaisera, který by to nejspíše zvládl lépe. Takhle vidíme jen šedesát minut hádek a pak teda konečně trochu zábavy.

Hodnotit automaticky vše negativně jen proto, že to natáčel Vít Olmer tedy nebudu. I když je jen málo děl, která by od Olmera stála za to, tahle pohádka mezi ně patří. Hned na začátku řeknu, že jsem viděl horší pohádky. Za prvé si myslím, že je docela dobrá hudba. Za druhé se mi líbí samozřejmě Lucie Černíková a obě další princezny. Celkově sice pohádka nepostrádá trochu jasnější dějovou linku. Na jednu stranu se rozehrává více motivů - Zlosos, maršálek Osmond a další, na druhou maršálek se hrozně rychle napraví a okamžitě uznává svou chybu a zlo je až příliš snadno poraženo. A bohužel závěr je na hranici trapnosti. Královna se až dosud nezmínila o ztracených dvou dcerách a najednou je poznává. Zase kladně musím přiznat pohádce, že v té předchozí, kterou jsem hodnotil - O bílé paní, nebyly reálné záběry hradu a přitom se točilo v exteriérech. Což tady je. I triky nejsou vyloženě špatné, ale přeci jen mohly ve dvacátém prvním století vypadat kapánek jinak. Je to pohádka, která z průměru nevyjde. Na dvacet pět procent určitě není, ale já bych dával dva a půl hvězdy, to by bylo nejspravedlivější.

Až jsem překvapený, jak příjemná pohádka to byla. Kromě vyloženě pohádkové Jitky Molavcové a Marthy Issové, která se prostě pro svůj sympatický až leckdy naivní vzhled do pohádek vyloženě hodí, jsou zde docela vtipní loupežníci. Jen mi trochu nejde do hlavy, proč se při záběrech na hrad díváme na papundeklový model, což je do očí bijící, když se přitom jinak v exteriérech natočilo. Asi se filmařům žádné pěkné záběry svítání nebo zářné noci nepodařilo získat. To je hlavní kaňka na kráse. Naopak se mi líbily retrospektivní záběry, které byly kombinací digitální technologie a hraní. A stejně tak jako malované záběry z obrazu při vyprávění příběhu duchy. Rozhodně to bylo originální a působilo to zajímavě. V neposlední řadě pak docela kvalitní hudba. Není to sice klasická hitová muzika, ale do relativně romantické pohádky se hodila. Docela překvapivé překvapení se vyklubalo z obrazovky, tím spíše, že jsem ho dosud neznal.