MIMI.kry

O této kouzelné gotické romanci se mluví jako o hororu pro ženy, který otrlého hororového fanouška nemůže ani pořádně vyděsit, ani ohromit gore efekty. A právě ona umírněná a romantická linka se mi na něm právě líbí. Nepopírám, že zvláště první půlhodina, složená například snad z několikaminutového společenského tance a jiných nepodstatnějších akcí, zbržďuje děj. Na druhou stranu diváka naladí na vztahovou strunu a fanoušci upřednostňující jiný tip strašidelných filmů mohou včas přeladit program na drsnější podívanou. Vystřižené scény z filmu napovídají, že původně se mělo jednat o sofistikovanější příběh. Nakonec se ho však rozhodli zjednodušit, což z mého úhlu pohledu ubližuje filmu mnohem víc než absence dvouhodinových jatek. Film má navíc nějaké logické chybičky, ovšem v tomto žánru se dají odpustit. Přestože není vyladěný do naprosté dokonalosti, patří mezi mé nejoblíbenější hororové filmy. Od příjezdu postav na panství zvaného Purpurový vrch dostává dílo dramatičtější spád. Velmi se mi líbila vymazlenější vizuální stránka, oceňuji snahu alespoň o malé načrtnutí psychologie postav a podnětů k přemýšlění, které jsou stravitelné pro běžné diváky. Jsem moc ráda, že vznikají i filmy pro umírněnější fandy strašidelných příběhů, kteří víc než diskuze o digitálních přeludech těší kouzelná atmosféra venkovských sídel a vztahovej rámec tří lidí, kteří se ocitli v těžké situaci. Sečteno podtrženo, jedná se o příjemný mysteriózní slaďák. Je dobře, že hlavní mužskou postavu ztvárnil herec Tom Hiddleston, oblíbenec několika divaček, které znám. Sama si neumím představit jiného herce než jeho, role mu dobře sedla. Výběr hlavních herců je velkým plusem filmu ( Mia Wasikowska, Jessica Chastain). Zamlouval se mi i Charlie Hunnam v roli spisovatelčina oddaného přítele. Škoda, že postavy nedostaly větší prostor, příběh se neponořil do intelektuálně vymazlenější hloubky, neřku-li do nepovrchní studie šílenství a průzkumu netypických vztahů. Je to prostě především tajemná oddechovka pro ženy.

Můj oblíbený film z doby, když mi bylo náct. Teď už film vidím jinýma očima, trochu přísněji, ale pořád ho mám moc ráda. Z více důvodů, ta snovost a hlavně nostalgie! Koment mého mladšího já: I přes jistou hororovou a trikovou zastaralost tento film patrně hned tak něco nepřekoná. Hodnotím vysoce pro myšlenk. skrytý přesah a logiku, která většině hororů schází. Je to trochu psychologické, trochu o tápání ve vztazích, dívčím dospívání a nejednoznačnosti toho co je dobré a co zlé. Líbí se mi i nečernobílé načtrtnutí postav, osobitost, decentní smyslnost, trochu taková ta sympatická praštěnost a zvláštní humor s nadsázkou, střídaný s tajemnou, temnější a melancholickou atmosférou. Atmosféra vily, vesnice i lesa je kouzelná. S některými výtkami nemůžu souhlasit. Podle mě zjednodušovat horory na to jak se povedl ten který trik a jak věrohodně vypadá vlkodlak, je příliš povrchní. V pohádkách je ukrytá složitost života, pokud je ovšem divák nastavený na mimořádkové, nepolopatické poselství. A ta básnička na konci filmu se některým mým kamarádkám (i mně) zalíbila. Myslím, že pohádk.horor je určený hl.pro dívky a ty nejvíc ocení jeho kouzlo, symboliku a ty čarovný, fantastický přeludy. Kouzlo tohoto zvláštního filmu neumím přesně popsat, zvlášť dnes, viděno střízlivějšíma očima. Je to ale pořád mile a fantasmagoricky zamotaný kousek, který se dotýká mých emocí.

U většiny hororů dokážu předem odhadnout konec a troufám si tvrdit, že mnohdy to opravdu není žádným velkým uměním. Absence překvapení pak dojem ze šablonovitých filmů, zvláště jistých hororových subžánrů, mírně znehodnocuje. V roce 2002 se mi to u The Others nepovedlo ani náhodou a film byl natolik pozoruhodný, že jsem nad závěrem během projekce vlastně ani nestačila přemýšlet. Na potemnělý romantický dům, v němž se musí ve věčném šeru ukrývat zdejší obyvatelé, včetně sebevědomé paničky Grace, která usměrňuje jak své děti, tak příchozí služebnictvo, se kouká se zatajeným dechem. Na co se však více a zbytečně rozepisovat? Kdo by dnes neznal slavný příběh, v němž rodinku žijící na samotě, začali rušit nepřirozené a nevysvětlitelné jevy, zvuky, jiné bytosti? Je jasné, že ti záhadní, většinou neviditelní a podivní druzí, musí z kola ven. Majitelkou domu je přece Grace, která ví co chce. Chrání svůj domov, majetek a hlavně své potomky.

Tenhle film se fakt povedl! Na horor z 90.let nevšední pointa, která při prvním shlédnutí překvapila a i nyní, když vím, co kdo řekne, co bude v dalším záběru a jak se věci mají, mě dokáže Šestý smysl udržet stále v napětí. Líbil se mi i ten psychologický přesah, pokus chlapce vyrovnat se se svojí osobností a děsivými výjevy, které se na něho valí ze všech stran, přístup matky k osobitému synovi, který to od osudu pěkně schytal a do toho bezradný lékař, který se upřímně snaží, tápe, ale opravdu nechápe, jak pacientovi pomoci. Stejně jako neumí vyřešit potíže v manželství a nerozumí, proč je jeho žena najednou tak odtažitá, jako by jeho pracovní vytížení nechápala, jako by ho ani neviděla... Málokterý mysteriózní horor má v sobě kromě strachu zároveň i laskavost a něhu a do toho všeho ještě správný cit pro postavy. Dobře napsaný, vypiplaný scénář, skvěle zahraný všemi zúčastněnými... Ne, nic kritického mě nenapadá, a to už je co říct! :) P.S. SE SPOILEREM: Překvapivou pointou připomíná jiný slavný horor, Ti druzí, který byl natočený až o dva roky později. Šestým smyslem se nechalo inspirovat mnoho dalších filmů. To mluví za vše.

V 90.letech jsem neznala člověka, který by tento na svou dobu originální a eroticky poměrně odvážný thriller neřešil a komu by se tento film nelíbil. Tehdy. V respektovaných novinách a jejich recenzích kritici spekulovali, zda by mohla být i v reálném životě nějaká ženská až taková manipulátorská mrcha. Někteří obyčejní diváci zase zastavovali video na jistém místě a zkoumali, zda je nová sexbomba Sharon Stone u policejního výslechu fakt tak moc neoblečená? :) Dialogy mě velmi bavily, zvláště u výřečné Catheriny, postavy též a ač jsem film viděla několikrát, pokaždé jsem byla poměrně napnutá. Film mi rychle ubíhal i po pár opakováních. Pokud někdo film kritizuje, je to většinou až nyní po bezmála neuvěřitelných 30 letech a to je, myslím, na neartové krimi slušný výkon. K dnešnímu dni má 83% a pokud vím, líbí se doktorkám i prodavačkám, tedy poměrně širokému spektru diváků. Netuším, jak bych Základní instinkt hodnotila dnes, kdybych ho viděla prvně, ale tehdy se stal už brzo po uvedení nejenom pro mě opravdu populárním kultem. Myslím, že zůstává nezapomenutelným pro řadu lidí i po třech desítkách let, i když dnes se na něho mohou dívat někteří lidé poněkud střízlivěji. Ať už kvůli kvalitě nebo z nostalgie si dodnes uhájil své místo na slunci.

Film o temnějších praktikách a vztahových hrách, které přinášejí specifickým postavám osobitou radost a svérázné potěšení. Nejenom. Horor to není. Nicméně do mého tajemnějšího filmového světa se tento poměrně zábavný a netypicky romantický kousek celkem hodí.

Duševně nemocní bývají v hororech častým hostem. Ovšem nikdo nemůže úspěšně soupeřit s Normanem, Hitchcockem a tajemným domem na kopci, který už léta převyšuje své okolí. Legendární Psycho z roku 1960 nebylo dosud překonáno. Alespoň podle mého soudu. A nakonec ještě jedna zajímavost, kterou jsem kdysi někde vyčetla: režisér hledal v konkurzu primárně takového herce, který měl i v reálném životě komplikovaný vztah se svojí skutečnou matkou. Šlo mu o to, aby se herec do své role snadno vžil.

Nejděsivější příběhy jsou ty ze života. Hororovíej život postiženého muže, vyřazeného z normálního života. Životopis, jaký by nikdo nechtěl mít. Fakt si nemyslím, že k úspěchu stačí se jen o něco snažit a tento film je toho důkazem. Jedno z nejhloupějších klišé jsou věty typu: "Každý je svého štěstí strůjcem. Život máš jen ve svých rukou".  Je mi líto, že Sloní muži musí na této planetě trpět a nějak to s některými omezenými, nestvůrnými lidmi všechno přetrpět do svého posledního výdechu. Ne, ani soucit v důstojnosti nepomůže. Tragický životopisný film o subjektu, kterého zkoumali v cirkuse i v nemocnici. A kdyby neprokázal vrozenou inteligenci... Smutná výpověď o nás všech, o celé společnosti.

Komentář píšu pár hodin před udílením Oskarů, koberec je už připravený a Phoenix je už někde na cestě. Těžko říct, jak to bude se soškami. Nominací má Joker plno, Phoenix je sázka na jistotu alespoň v herecké kategorii a zbytek je ve hvězdách. Začínají se vynořovat obavy, že pokud podpoříme film ve velkém, podpoříme tím i původně nemohoucí, znevažovanou postavu Artura, s kterým nejdříve vyjebala společnost a on pak překvapivě vyjebal s ní. A podpoříme tím asociály, kteří svojí zoufalou sociální situaci a vyloučení ze společnosti budou brát podobně radikálně jako on, může být prý inspirací... Ale prosím vás... :) Nikoho soudného snad doopravdy nenapadne, že by chudí klauni po shlédnutí vyfabulovaného filmu vyšli do ulic a nechali se inspirovat ke kontroverzním činům, aby ukázali, že nejsou tak slaboučcí a neškodně směšní, jak se na první pohled zdá. Joker je především vyfabulovaný film a že ukazuje na nešvary společnosti, to není od věci, ale revoluci bych do toho nemíchala. :) K napsání komentáře se už připravuji asi půl roku, abych vypíchla to nejpodstatnější a napsala důstojný koment, který si film zaslouží. Jenže výstižných slov se mi v tomto případě stále nedostává. Tak nakonec prohodím alespoň toto: jsem ráda, že film má právě tuto dramatickou, tíživou a temnou formu a neskončil jako vyduchlá komiksová figurka na jedno večerní přetočení. Jokere, snad to dáš a sošky budou. A když ne, drž se, mnozí diváci na tebe nezapomenou a budou i tak děkovat za tento nečekaně zajímavej hollywoodskej počin!

Srozumitelně a lehce nadhodit chytrá témata, to je umění. Stvořit neokázale nadpřirozený a zároveň dramatický svět bez toho, aby jeho tvůrce ostentativně machroval svojí genialitou, to je neobyčejná dovednost. Zónu soumraku pochopíte. Zónu soumraku si nejspíše zamilujete. Se Zónou soumraku můžete souznít, přemýšlet o ní a chvíli v ní přebývat. Můžete se nechat unášet napětím a obavou v nezvyklých situacích, než se vše vyjasní pointou. Souhlasím s názorem některých zdejších uživatelů, že seriál nebyl dosud překonán, o lepším hororovém a nadčasovém sci-fi seriálu alespoň nevím. Největší vklad vidím v tom, že je to mírně znepokojivé, ale netřesu se děsem, jen únosnou obavou o hrdiny. Přemýšlím o tom, co je do určité situace asi přivedlo a zda a jak se z ní dostanou. Všechno plyne snadno a nenásilně. Zóna soumraku je pětadvacetiminutová zastávka, kterou vám doporučuji navštívit prostřednictvím monitoru. Naprostá většina epizod má totiž na všechny ty čachry a kouzla necelých 30 minut.

Nejvíce se mi líbily první dvě série ( Murder House - Vražedný dům a Asylum). Naprostým zjevením bylo pro mě právě Asylum. Takové pozoruhodné útočiště a utišující balzám na pocuchané nervy pacientů hned tak někde nenajdete. Blázinec jak má být, alespoň ve strašidelných filmech. Působil podmanivě, uvěřitelně a emocionálně, přestože to byl místy fakt velkej bizár. Při sledování hororů dávám značný důraz na prostředí, které se zde opravdu vyvedlo. Dostala jsem se dobře i do nitra postav. Poslední epizody 2.série jsou už sice poněkud přemrštěné, ale budiž. Jinak k seriálu jako celku. Coven byla slabota, z Freak Show jsem viděla jen některé epizody, rovněž silné, ale už mi to tak nesedlo... Zbytek je prostě slabší. P.S. To, že v seriálu hrají stejní herci různé role a přechází ze série do série, jsem snad ještě nikde jinde neviděla. Originální nápad, který podtrhuje jinakost a výjimečnost seriálu.

Z české seriálové produkce se mi v tomto roce nejvíce líbil Vodník. Ať už pro zajímavé a nejednoduché rodinné vztahy, už kvůli dospívání hrdinek v době před převratem (ach, ta nostalgie), kvůli letní atmosféře či vykreslení důvodu chování jednotlivých postav a jeho dopadu a důsledků na další dění. Osobně mě to emočně zasáhlo, což se u každé detektivky říci nedá. Jako u každého díla i tady by se daly najít chyby, například proč by se případem vyšetřovatelka tak zapáleně a ve volném čase tak intenzivně zabývala, ale vem to čert. Vzhledem k tomu, že česká TV tvorba se mi poslední dobou spíše nelíbí dávám za tento počin palec nahoru, už pro ten dramatický přesah. Není to jen o vraždě a hledání vraha, což mám u krimi sérií ráda.

"Když je pravda nepohodlná, která se druhé straně nehodí do krámu, nebudou vám naslouchat ani věřit žádní lidé. Nebudou vám chtít věřit dokonce ani ti hodní, kteří tvrdí, že stojí na vaší straně a že vám chtějí pomoci. Ve skutečnosti jste na všechno jenom sama." Stanete se prostě nedůvěryhodnou, neuvěřitelnou a budete zpochybňována. Marie Adler je dívka, která měla těžký život a i když se snaží zařadit se normálně do života, nedaří se jí to. Je nedůvěryhodná už tím, že stojí svým původem a nedostatkem rodinného zázemí na spodní straně společenského žebříčku a když přijde s tvrzením, že jí někdo znásilnil, ale důkladně za sebou zametl stopy, je manipulativně a ve slabé chvilce přinucená říci, že si útok vymyslela pro to, aby údajně na sebe upozornila, získala soucit, pozornost a péči druhých. Stačilo by málo a skončila by jako oběť sama ve vězení, protože křivě vypovídala. Postupně jí tento čin, údajná lež o znásilnění, k němuž byla dotlačená laxními policisty, připraví o vše, co se snažila vybudovat, o vztahy, práci, dobrou pověst. Jiným obětem znásilnění se naopak dostává empatické péče, pečlivého vyšetřování i finančního odškodnění. Opravdu stačí málo, aby ti, co mají pomáhat a chránit člověka naopak doničili, pokud odvedou špatnou práci. Toto se bohužel děje denně a seriál je pro mě svým sociálním podtextem zajímavější než ostatní detektivky, kterým tato rovina schází. Ta sociální vrstva je nejvíce dramatická. Naopak ten, kdo nemá upovídané, pomaleji plynoucí detektivky rád, nemusí být spokojený. Mě se zdál seriál pozoruhodný právě tím, že ukazoval na to, jakou roli v životě každého člověka hraje štěstí. Marie měla tu smůlu, že kromě svého původu měla smůlu i na přístup a nedostatečnou technickou vybavenost policistů v jejím bydlišti. Naopak měla posléze štěstí na to, že se série znásilnění chopily dvě ambicióznější, svědomitější a důkladnější vyšetřovatelky. Příběh je podle skutečné události. Marie prý nyní žije spokojeným rodinným životem, má dvě děti, práci, která jí baví, ale stačilo málo a místo odškodnění by skončila ve vězení jako kriminálnice se záznamem v rejstříku trestů a její následný osud by byl i přes další snahu patrně tragický. Jsem ráda, že se takové realistické příběhy točí a ukazují i na nehezké jevy ve společnosti. Seriál Neuvěřitelná není dokonalej, například nemá vždy silný drive a nedává příliš prostoru pro to, proč sexuální predátor útočil, i když hlavní motiv úchylného muže je jasný. Kromě sexuálního motivu, žen se bál a útočil na ty nejzranitelnější, když spaly a nemohly se bránit. Proč se jich však obával? Pachatel měl ve skutečném životě dokonce životní družku a není zcela objasněno, proč útočil na všechny věkové skupiny, ze všech sociálních skupin, osobností i tipů ( napadal i o několik generací starší důchodkyně), co v něm takovou zášť vyvolalo. Příběh je sice primárně o oběti zločinu, z níž se paradoxně záhy stává naopak podezřelá a o rozdílném přístupu různých policistů k vyšetřování, přesto bych však alespoň malé dovysvětlení dala. Jaký vedl pachatel život a co stálo v pozadí jeho jednání? To by alespoň v závěrečném díle za větší zmínku stálo. Něco chtělo ubrat, něco naopak dotvořit, silnější čtyři hvězdy si však seriál u mě zaslouží. Za mě jeden z nejlepších zahraničních krimi seriálů roku 2019.

Seriál pro pamětníky. :) Většina diváků se asi shodne v tom, že nejlepšími atributy této oddechovky jsou moře, pláže, luxusní hotely, domy, dobové bary a krásní, mladí lidé. Je to taková Pobřežní hlídka s detektivními zápletkami. Výhodou této rekreační zábavy jsou vtipné hlášky, které nejsou prostoduché, což se o seriálu samotném říci nedá. Tropical Heat byl jedním z prvních polistopadových zahraničních seriálů, které jsem jako náctiletá viděla. V té době mi přišel moderní, s moderními interiéry, včetně in oblečení ženských postav a hlavně s exotickým prostředím, na které jsem nebyla zvyklá. Z nostalgie a kvůli autentickému kouzlu 90. let si dávám seriál do oblíbených. Ač jsem nikdy úplně všechny díly neviděla. Po čase se totiž nápady stále recyklují, hláškující detektiv a hlavně holkař Nick Slaughter, který po celou dobu seriálu nemá vážný vztah, postupně ztrácí svůj pověstný humor. Náměty jsou sice podobné, ale už nemají ten správný drive. Zhruba v polovině seriálu už začínají být některé epizody úmorné jako to tropické vedro. Detektiva se specifickým, někdy poněkud laxnějším přístupem ke své práci a hlavně k finanční stránce věci hrál Rob Stewart, jemuž tato role přinesla slávu. Díky ní se i seznámil se svojí manželkou. Dokonce bydlí na jednom místě, kde se seriál natáčel. Pro herce to byla osudová role, před ní byl jistou dobu nezaměstnaným povalečem, marně hledající správné zaměstnání. No, nyní se má podstatně lépe. Konec dobrý, všechno dobré. :) Tropical Heat je prostě takové sluníčkové. :)

100% za 1.sérii a skvělou závěrečnou epizodu.

Skvělé hlášky chytré, sebevědomě svérázné a natolik charismatické Wednesday, že nakonec i její horší stránky jako maxi bizár pesimistická, nihilistická, temná osobnost působí zábavně, svěže, neotřele a má své neotřelé psycho kouzlo. Je  radost se na její kousky a postoje dívat. Ač zatvrzelá, nakonec ani v mezilidských vztazích není tak marná ani bezcitná a lze jí brát takovou, jaká prostě je a jak byla vychována. Nakonec po shlédnutí všech částí série hodnotím jako patrně nejlepší první díl, seriál měl velmi slibný rozjezd. I když některé díly byly znatelně slabší s horší gradací, příběhem i atmoškou, které nepůsobily vzhledem k prvním dílům úplně soudržně, spontánně  a upřímně, neb utíkají k povrchním klišé o středoškolských patáliích atd., musím dát nadprůměr. Převažuje vtipná nadsázka, dobré postřehy, inteligentní momenty a slušný vizuál. Wednesday je prostě zábavný živel, který musíte milovat.