Hlavonozec

Fede Alvarez byl podle mě ze začátku zvláštní volbou pro natočení nového Vetřelce (hlavně teda proto, že jeho remake série Evil Dead byla příšerná slátanina a ostuda hororového žánru). Ale teda musím říct, že zrovna ve Vetřelci je jako ryba ve vodě. A po všech těch příšerných Prometheech a Covenantech tady máme opět Vetřelce takového, jakého jsme chtěli. Casting herců nebyl protivný jako pěst na oko (tak jak je dneska v hororech zvykem), Gigerovský design byl opět využit v plné parádě, lahodilo to oku a téměř každý záběr byl materiál na wallpaper. A hlavně tvůrci dokázali geniálně pracovat se světlem i barvami. Žádná tmavá scéna neslouží jako berlička pro schování špatných a levných efektů a i ten deepfake už se nám od filmu Rogue one dobře posunul (Ian Holm byl zase chvíli mezi námi a já byl za to víc než rád). Film měl své chyby, nelogičnosti a určitě nebyl perfektní, ale po tom, co v mých očích Ridley Scott značku Vetřelce definitivně pohřbil se svou snahou o jakési inovace, které ale vedly jenom k horšímu, tu máme opět projekt, který sice nic moc nerozšiřuje, rozhodně ale pobaví a neurazí, má kvalitní tempo, žádná hluchá místa a dokáže být solidně napínavý. V Prometheovi i v Covenantu mi byly všechny postavy úplně jedno a jestli přežijí nebo zemřou jsem měl absolutně na salámu, ale tady jsem zase konečně měl postavy, kterým jsem přál ten happy end a doufal jsem, že se z toho kolotoče průserů vymotají. Solidních 75%

Bál jsem se, že Disney z toho udělá vyčpělou rodinnou komedii, obavy neustupovaly ani ve chvíli, kdy jsem zjistil, že Deadpoola nerežíruje David Leitch (jeden z nejlepších tvůrců akčních béček současnosti), ale naopak to točí Shawn Levy, režisér, který zas netvoří nic než rodinné komedie. Proto jsem byl více než překvapený, když jsem už v úvodu dostal solidní nálož goru, a možná až přehnané množství vulgarit. V tomhle rozhodně problém tohoto filmu není. Akce taky není špatná (i když se to na Leitchovy kvality absolutně nechytá). Problém vidím především u přehnané nálože vtipných hlášek, které občas můžou působit na sílu. A ano, já vím, že Deadpool je především o tom, že je to otravný, ukecaný rozumbrada, který zlehčuje každou situaci, ale u takové nálože vtipů, které v tomto filmu máme, spousta z nich může působit spíše trapně než vtipně. Nepopírám však, že se v základu nejedná o zábavný film, a většina toho filmu je opravdu více vtipná, ale osobně bych několik hlášek vynechal. Co už ale za mě oproti předchozím Deadpoolům nefunguje, je právě jeho největší tajná zbraň, a to je boření čtvrté zdi, která v tomto filmu slouží především autorům poukazovat na chyby Disneyho, které napáchali za svou éru točení Marvel filmů. Ano, my moc dobře víme, co všechno Disney v průběhu let posral, a díky tomu, že nám tvůrci ukazují, že to ví taky, ty chyby nezmizí. V tomhle právě spíše než Deadpoola připomíná boření čtvrté zdi v She-hulk...a opravdu nechcete být srovnávaní s She-hulk. Podtrženo sečteno, třetí Deadpool je sice nejslabší díl z celé trilogie, zároveň se ale jedná o velmi zábavnou akční jednohubku, která je dělaná především pro fanoušky starších komiksových filmů od Foxu. Je tam spousta cameí, které si tito fandové užijí "a dámy vědí proč", a zároveň především díky závěrečným titulkům se jedná o krásné rozloučení s celou filmovou X-men sérií, která právě mě (společně s Raimiho Spider-manem) přivedla k Marvelu.

Terapie ve formě Slunovratu doplněna surrealistickou podivností Trierova Antikrista a to všechno smíchané s krásným britským folklórním hororem. Film táhne především tvůrčí vize Garlanda, která staví především na až pohádkovém zachycování krajiny dochucenou všudypřítomným a znepokojivým tajemnem. Film se z valné většiny zdá být psychologickým thrillerem v artovém pojetí, doplněnou atmosferickou hutností poctivého folk hororu. A to je také největší plus tohoto filmu. Celý je v zajetí perfektní atmosféry a postrádá všechny laciné prvky moderního hororu (především jumpscary a zbytečné cliffhangery). Je to solidní sonda do duše zlomené ženy (stejně jako již zmíněný Slunovrat), také ale stojí na vlastních nohách a není to jen zbytečná kopie Triera nebo Ari Astera. Což opět ukazuje na onu stopu Garlanda, který si už svým třetím filmem vytvořil svůj specifický tvůrčí podpis. Ale co taky čekat od scénáristy, který se vyškolil u Dannyho Boylea. Za mě solidních 90% a těším se na Garlandovy další počiny.