Ramanam

Sportovní drama dle skutečných událostí mapuje cestu indické fotbalové reprezentace od roku 1952 do památné zlaté tečky na Asijských hrách v roce 1962. Od té doby si Indie ve fotbale nevedla vůbec dobře. Jak už to bývá, tak vše stojí jen a jen na lidech. Musí se sejít ti správní lidé ve stejný čas a vytvořit tým, který ve všech ohledech funguje jak má. Ale nemají to vůbec lehké, jak tomu již v Indii často bývá (jít proti sobě umí i bez Britů). Bohužel mě tento film nedokázal tolik strhnout, jako to dokázaly jiné na úplně stejné téma „jak jsme tenkráte vyhráli“. Hledají se hráči, staví se tým, přicházejí problémy a ty se poté překonávají (až na jeden, který se dal jen oddalovat). I přes mnohé dramatické a emotivní prvky to postrádalo něco navíc, co by mě dokázalo více vtáhnout do děje a k postavám. Ovšem za ty tři hodiny jsem se nenudil ani minutu. Hudba se držela v lepším průměru (A. R. Rahman umí lépe). Čtyři hvězdy. 

Totální dojič emocí. Věděl jsem do čeho jdu, ale i tak mě to dostalo. Jedná se o další příspěvek do „série“ tanečně zaměřených filmů „ABCD“ (2013), „ABCD 2“ (2015) a „Street Dancer 3D“ (2020). I když tentokráte trochu jinak laděný. Představí se nám herci z první ligy jako A. Bachchan a Nasser (prověřená klasika), dále třeba N. Fatehi (ta vyniká spíše jen v tanci, ale umí i něco zahrát) a hlavně Inayat Verma (sympatická a nadaná holčina), té když se to povede, tak jí čeká krásná kariéra ve filmovém průmyslu, neb je opravdu moc šikovná. A nechybí ani nezmar J. Lever. O nic složitého v příběhu ze začátku nejde, ale poté se to rozjede a normální člověk, který „něco cítí“ dostane tvrdou nakládačku „Made in Bollywood 2025“. Prvně jsem si tento film nechtěl ani nahrát, ale obsazení mě přesvědčilo, abych tomu dal šanci a můj instinkt mě nezklamal. Dnes již nelze očekávat úchvatnou hudbu v takovém množství jako dříve, ale když snížím nároky, tak to věru zlé nebylo. Oproti tomu audio nálož ze „SD 3D“ považuji za jednu z nejlepších a nejkomplexnějších, kterou jsem v moderním indickém hávu za poslední roky (již pět) slyšel. Čtyři hvězdy.

Další série je zkompletována. V tomto případě jde o třídílnou (zatím, čtvrtý díl je přislíben na tento rok) „Masti“ jízdu. Jedná se o hravé erotické komedie, klasicky řádně praštěné a ujeté, které spojuje jen obsazení trojice hlavních herců (též i režie, produkce a střih). Pravda, ještě hlavní linka v příběhu, která je v různých obměnách zopakována. Ve zkratce jde pokaždé o tři nadržence, kterým jejich sny o užívání si z mládí zlomí klasický (neakční, stereotypní a realitou vyšťavený) život s přítelkyněmi/manželkami. To však vůbec nenaplňuje jejich představy o kvalitním a bouřlivém sexuálním životě, takže si spolu vyrazí „na lov“. Ten se jim pokaždé pěkně zvrtne, zamotá a zkomplikuje. Díky tomu poznají, že to nejcennější mají již dávno doma..... Musím uznat, že mnohé bláznivé situace, vtípky a peripetie jsou někdy vážně povedené a nutí ke smíchu. Ano, je to nenáročné, humor také není o žádném velkém filozofování, ale pokud máte tento způsob zábavy z Indie rádi, tak si příjemně odpočinete. Pro mužské publikum je jistě zajímavou informací a lákavým bonusem, že o pěkné a lehce odhalené ženy nebude nouze. Hudbu musím pochválit. Energická nálož s pěknými tanci. Tři rozverné hvězdy. Tak a jdu si zavolat, číslo mám.