Algernons

Ach jo, roky očekávání i šponování pro tohle? Gareth Evans funguje ve filmech nejlépe s jednoduchým příběhem. Tady si z nějakého důvodu hrál na většího vypravěče a vůbec to nefungovalo. Prvních 20 minut bylo dost otřesných, pak se to stabilizovalo na přímočarý lehce zmatený průměr. Když však začli první pořádný akční scény, tak to nabralo ty správný grády... Proč tu jsou jen dvě takové akce a první je až za polovinou? Když se masakruje, všude lítájí střepy, krev, třísky a náboje, tak to má koule. Jenže mimo akci a jako film to vůbec nefunguje. Člověk udělá líp, když si pustí ty dvě akční scény a zbytek radši bude ignorovat.

Zábavná premisa, zábavný provedení, sympatický obsazení. Dost obyčejná režie a lehce utahaný konec. Přijemná jednohubka na večer.

Hříšníci jsou absolutní filmový námrd – něco, co se vymyká žánrům, očekáváním i jednoduchému popisu. Coogler tady míchá krimi, hudební film, horor i jižanský folklór do pomalého, ale pohlcujícího zážitku, kde každičký prvek – herectví, kamera, hudba i zvuk – pracuje v dokonalé symbióze. Michael B. Jordan ve dvojroli září, ale záři reflektorů si krade mladý Miles Caton ve svém dechberoucím hereckém debutu. Hudba Ludwiga Göranssona prostupuje každou scénou a je nedílnou součástí vyprávění i emocí. Příběh je silný díky hlubokým tématům i skvěle napsaným postavám. Postupně poznávat klíčové hráče, pozorovat jejich nakažlivou chemii, rozbalovat jejich minulost i duši je zkrátka prokletě záživné. Akčnější finále je lehce zklamavší vůči laťce nastavené zbytkem filmu, ale trojí zakončení to plně emocionálně vynahradí. Druhá projekce plně zocelila mé nadšení z filmu. Hříšníci jsou zážitek, který může nabídnout jedině film – a který si zaslouží velké plátno i vaši plnou pozornost.

Navážeme na lepší seriál a budeme parazitovat na tvrdé, poctivé práci jeho předchozích tří sérií s naprostou neúctou. Cokoli nového tomu nebude sahat ani po kotníky. Ovšem budeme se tvářit dospěle, drsně a hluboce. Naše představa o dospělosti jsou soudní i politické scény ploché jak lžička na čaj a zabíjení klíčových postav v každé druhé epizodě. Komu stačí návrat herců v ikonických rolích a iluze vyspělosti s iluzí dravé, stylové režie, ten bude jásat. Kdo měl skutečně rád tyto postavy a opravdu chápe, co dělalo původní seriál tak bohatým a silným skvostem, by měl dát ruce pryč.

Parádní thriller, který přesně ví, čím chce být. Soderbergh se pustil do "dospělejší" verze Mr. & Mrs. Smith a vyplatilo se. Tahounem jsou důkladně propracované, uvěřitelné postavy s výbornou chemií a zábavnou dynamikou. Je radost tenhle záhadný špionský balíček rozbalovat, nechat se jím vést a příjemně překvapovat. Všechno navíc podtrhuje suchý černohumorný podtón, který filmu dodává ten správný říz. Kompaktní, funkční celek – možná pro někoho až moc vyzrálý, chladný, odtažitý nebo "nefilmový". Ale upřímně si nedovedu představit, že by se během těch sympatických 90 minut někdo nudil.

Skvělá premisa, příjemné obsazení, poctivá režie i scénář – ale bohužel nevyužitý potenciál. Amatér si dává načas, snaží se být přizemní a seriózní, což mu zpočátku funguje. Jenže chybí něco navíc. Všechny karty jsou vyložené na stůl hned od začátku – žádné překvapení, žádné zvraty, žádný vedlejší hnací motor. Nic co by filmu dodalo říz. Kdyby byl film o půl hodiny kratší, nejspíš by to stačilo. Ale na dvě hodiny je to prostě málo. Divák se občas přistihne, že se nudí – všechno se děje podle známé formule, jenže bez plné znalosti pravidel hry. A právě to ubírá napětí. Poctivý žánrový průměr, ale nic víc.

Působivě napsaný a natočený žánrový thriller, který si na nic nehraje. Funguje přesně tak, jak má – neustálé napětí, nové překážky a situace, které rozpínají premisu až na doraz. Budování záhady i otázek dodává správný říz. Sympatické obsazení, funkční dialogy a hravá kamera. Když si Landon nepíše scénář sám, funguje mu to nejlíp. Skvělá žánrovka, která doručí přesně to, co má – zvlášť pokud máte potřebnou dávku odložené nedůvěry, kterou už z principu pro tento typ filmu potřebujete.

Uvědomělý, jednoduchý, přímočarý, vtipný a dokonce z velké části věrný herní předloze. Ovšem po stopách animovaného Maria tu jde spíš o festival odkazů a narážek na původní materiál pro fanoušky, než o samostatně funkční film. Banálnost scénáře i na poměry rodinných filmů by se dala odpustit, být tu využita kreativita po které koncept Mincraft filmu vyloženě žadoní. Bohužel tvůrci postrádají hravost i nápaditost, která by potenciál Overworldu skutečně využila. Fanoušky to uspokojí, ale běžného diváka nenadchne a asi ani neurazí.

Novokain je poctivá akční jednohubka, která doručí přesně to, co slíbí. Zápletka je přímočará, ale díky nápaditým scénám plným kreativity to šlape na maximum. Akce je pestrá, bolestivá i vtipná, od sebeošetřování přes mučení až po pastmi prošpikovaný dům. Charismatické obsazení táhne film nahoru: Quaid je sympaťák, Amber Midthunder okouzlující a Ray Nicholson si maniakálního záporáka vyloženě užívá. Ano, pár scén by šlo vypilovat a rozjezd je pomalejší, avšak poctivý. Jako svižný, nekomplikovaný výplach, který baví od začátku do konce. Jednoduše Novokain žánrově funguje skvěle.

Paul W.S. Anderson se svou ženou zase Andersonoval... Když však člověk, že sleduje nejbéčkovatější béčko s hroznými dialogy a občas trapnými scénami, tak se první půlku dokáže bavit. Digitální "stylizovaný" vizuál připomíná lacinou verzi Snydera z před dvaceti lety, který je rádoby drsný a cool. Když v sobě probudíte své dvanáctileté já, tak i uvěříte, že je to cool. Postapo fantasy je poutavý, postavy pitomě hláškují a akce brakově baví. Jenže pak jim došla energie, rozpočet i nápady. A tak si řekly, že na přímočarou akční blbost už to neuhrajeme, pojďme to teda zachránit scénářem... což je něco, co by si tvůrci jako tito nikdy neměli říct. Snaha nasázet příběhových převrácení a zvratů víc, než kdyby Shyamalan točil film s Nolanem v podání této hlouposti fakt bolí. Jakmile to skončí a začnou titulky, člověk jen nevěřícně kouká a neví jak to celé zpracovat. Jestli se snažit pochopit záměr tvůrců, smát se nebo brečet, že mu byla provedena neschválená lobotomie. Škoda, nést se to v duchu první půlku je to fajn guilty pleasure brak, ale Anderson to z Andersonoval až moc. Ten člověk by měl po tolika letech i filmech konečně pochopit, co je za typ filmaře a kde jsou jeho silné i slabé stránky.