Elyssea

Jaký šok to pro mě byl, když jsem zjistila až dneska (2. 8. 2008), že jsem tu už rok a neohodnotila jsem Návrat krále! Velmi důstojné ukončení trilogie, která formovala můj vztah k filmům. Nádherné herecké výkony, z nichž vyčnívá zejména Billy Boyd jako Pipin, úžasná hudba. Škoda jen toho etapového závěru, který nedopřává krystalizaci emocí, ale podivně je natahuje.

Když se mladý a poněkud naivní příručí Charlie Cox zamiluje do Sienny Miller a kvůli ní se vydá pro z nebe spadlou Claire Danes nemůže vzniknout nic jiného, než naprosto kouzelná pohádka. Hvězdný prach má úplně všechno. Krásné scenérie (konečně natočené jinde než na Novém Zélandu), dechberoucí hudbu, vtipný a svižný scénář a hlavně až poněkud neobvykle silně obsazené vedlejší role. Robert De Niro jako poněkud teplejší Shakespeare dokazuje, že dokáže ovládnout i malé role... Michelle Pfeiffer je téměř démonická, ale nejzábavnější je jistě královská rodinka s opravdu modrou krví. U nich je "až za hrob" myšleno naprosto vážně. Když mezi sebou bratři rozehrají hru "Nejslabší, máš útrum" nejde se nebavit. HVězdný prach je kvalitní zábava.

Konečně komedie, které nejde jen o to ukázat, jak se loví pan Dokonalý (protože bez něj přece život nejde...). Rachel McAdams tady možná hraje kariéristku, ale je to postava pojatá tak neuvěřitelně sympaticky a s energií, že jí nelze nefandit. Je pro mě úlevou zjistit, že i v hollywoodské komedii nemusí být alfou a omegou vztah s chlapem. Studiové rodince kraluje Harrison Ford, který se pro ten syčivý sakrasmus narodil. Takového jedovatého dědka, aby člověk hledal lupou. Diane Keaton je trochu zastrčená v pozadí, ale má v sobě správný drajv a trio dokonale funguje. Mít takovou moderátorskou dvojici u nás, možná bych i někdy zapla televizi. Já jsem velmi příjemně překvapena. P.S: Vypadá to, že komedie u má u mě vyhráno v tom případě, že má v soundtracku Natashu Bedingfield. Zatím to funguje stoprocentně.

Když jsem loni byla na poznávačce národních parků ve Skotsku aniž bych znala kohokoliv jiného z mých spolucestujících, dala jsem pět liber za Empire, který sliboval novinky z ComicConu. Natrefila jsem na článek o nejnovějším filmu Bena Stillera, s nádhernými fotkami Islandu a krátkou synopsí. Teď o půl roku později, jdu sama do kina na Waltera Mittyho. A je to tam. Takhle podle mě vznikají opravdové srdcovky. Filmy, ke kterým nás pojí nějaký příběh. Je jedno, kolik chyb by se tu dalo najít, nehledám je. Takže budu sentimentální a prohlásím Walterův tajný život za skvělou tečku za šťastným rokem s třináctkou na konci.

Navzdory tomu, kolik má MASH dílů, dokázal si udržet kvalitu, a to se mockrát nepovede. Dodnes je to skvost mezi seriály.

Seznamte se s Geraldine Granger. Ženou, která miluje čokoládu, v srdci má dost místa pro vesnici, víno je její denní chleba, má neuvěřitelný smysl pro humor a velké přednosti (samozřejmě tím nemyslím to grandiózní poprsí, vy jedni) ... a mimochodem pracuje jako vikářka. A to rovnou ve vesnici plné větších či menších podivínů. Je tu Owen, jehož ovce mají ve zvyku dělat ty nejroztodivnější věci, Frank, který by uvykládal k smrti i hluchého, Letitia, průkopnice na poli kulinářském, no, no, no, no, no Jim, jehož sexuální zážitky snad ani nechcete znát. Samozřejmě David, který spolu s Geraldine zvyšuje IQ celé vesnice, Hugo s těmi nejroztodivnějšími kravatami a Alice, která chápe věci buď doslovně anebo vůbec (většinou vůbec). Parta, která si našla cestu do srdce nejen k Geraldine. Po třech sériích a 25 epizodách snad můžu směle prohlásit, že ačkoliv jsem si to na začátku nemyslela, našla jsem svoji srdcovku. Vřele doporučuji začít od začátku (hlavně ne od Merry Christmas a Happy New Year, to jsou dva vůbec nejslabší díly), protože podívat se jen na Handsome Stranger a Vicar in White (tedy jen kvůli Richardovi, nemyslete si, že do vás nevidím) je hrozná škoda. Je to jako sníst třešinku ale z dortu neochutnat ani kousek. A teď k výčtu. Nejoblíbenější postava: Geraldine Granger (vážně, kvůli téhle ženské bych chodila do kostela hned). Nejoblíbenější díly: Election, Easter Bunny, The Christmas Lunch Incident, Dibley Live a Handsome Stranger. Nejlepší cameo: Sean Bean (naprosto dokonalé, tenhle kousek absolutně zbožňuju) v díle Spring. Oblíbený vtip (byla by jich spousta): A horse walks into bar, and the barman says: "Hey, why the long face?" P.S. K té skvělé zprávě, že i čtyřicítka s metrákovou nadváhou může potkat chlapa s vizáží Richarda Armitage - žádné překvapení. Do Dawn French bych šla taky, kila nekila.

Porovnávat tohle s BBC Sherlockem je jak srovnávat hrušky s jablkama. Elementary je postavené na úplně jiném základu. Nehraje si s obrazem tak jako Sherlock, ale hlavně dynamika vztahu Holmes-Watson je úplně jiná. Pryč je sherlockovský queer-baiting a máme tu ryze platonické přátelství mezi mužem a ženou. Žádné sexuální jiskření, potlačovaná přitažlivost - Holmes a Watsonová jsou tu jen a pouze blízcí přátelé. Neuvěřitelná vzácnost. A světe div se, funguje to. Navíc Watsonová tu není jen katalyzátor převratných myšlenek, ale taky si dovolí přijít na něco sama. Hlavně je to neuvěřitelně dobře napsaná a zahraná ženská postava. Má svoje "kick-ass" momenty, ale jinak se vymaňuje ze škatulky drsňaček, které mnozí zaměňují za "silnou" ženskou postavu. Proto je ohromná škoda, že hromada lidí tenhle seriál odstřelí kvůli předvídatelným kriminálním zápletkám (tímhle třeba Castle trpí taky). Závěr první série hlavně notně nabere na tempu a na druhou sérii navnadí. // Druhá série bohužel začíná dobře, aby v závěru vyšuměla do ztracena. // I začátek třetí série se trochu hledá, ale v půlce už to šlape poměrně dobře. Jen mě udivuje to nemilosrdné odsekávání možných zajímavých záplatek. // Čtvrté sérii vyloženě prospělo zapojení padre Holmese zejména díky skvělému projevu Johna Noble. Cenu otce roku dostal už za Denethora, Morland je taky vážným kandidátem na tohle ocenění. Intriky kmeta z klanu Holmesů jsou totiž uhlazené a noblesní, na svých rukou krev nikdy nenajdete. Proto je škoda, že jak je u Elementary špatným zvykem, je velmi dobře rozjetá zápletka vyřešena trochu nijace. Úhlavního protivníka se vyplýtvali na tři závěrečné díly a to je i vzhledem k obsazení trochu škoda. Vztah mezi Sherlockem a Joan je stále ještě přátelský (díky bohu za ty dary) a díky nim dvěma mě stále baví se na Elementary dívat. Jen Clyde se dlouho neukázal. Od té doby, co ho uložili k zimnímu spánku do ledničky po něm není ani vidu ani slechu. A to je u mě velké mínus! //Šestá série měla být poslední a tak se zápletka natáhla z třinácti dílů na dvacet jedna. Příliš to nevadí, tvůrci takto mohli alespoň naplánovat cameo každé důležitější postavy (zejména Sherlockových Irregulars a Alfreda a hlavně Clyda!) a některé linky uzavřít, třebaže hopem (Mycroft je vyřešen hodně na dálku). Hlavní protivník je minimálně zajímavý v tom, jak se zvládne Holmesovi a Watsonové naroubovat do života, jeho destrukce se zároveň stává destrukcí celé newyorské sestavy. Co mi ale nepasovalo bylo náhlé probuzení potřeby mateřství u Watsonové, protože už samotná jeho příčina a provedení jsou nešťastné (naštěstí se ale žádné dítě zatím neukázalo). Vzhledem k uzavřenému konci jsem ale zvědavá, jak se tvůrci vypíšou z téhle slepé uličky. Teď už jim totiž jen zbývá konečně dostat zpátky Moriarty.

"Cynik? Tak říká idealista realistovi." Politická deziluze dávkovaná ministerskému začátečníkovi v hutných dávkách ústy jeho tajemníka. Sir Humphrey Appleby, pouhý vládní úředník, jehož hlavním úkolem je navigovat ministra peřejemi politických rozhodnutí, protože rozhodnutím se ministr musí za každou cenu vyhnout. Dále také morální mrtvola, milovník kultury, diskutér o jehož schopnostech vhodnými argumenty vyjednat u neplodné samice tura domácího mládě není třeba pochybovat. Zkrátka nanejvýš pozoruhodná osobnost, samozřejmě oddaně konající ve jménu Jima Hackera. To je ministr pro administrativní záležitosti, který je ochotný si nechat poradit, jemuž jde o principy a hlas... spokojenost britských voličů. A nesmím opomenout drahého Bernarda, jenž má ve zvyku upozorňovat na nesmyslné fráze a nemá na politiku žaludek. To je trojice, jejíchž utkání na argumentačním kolbišti se stále ještě nemůžu nabažit, protože Jistě, pane ministře využívá krásy jazyka (konkrétně českého ve vynikajícím dabingu Preisse, Vaculíka a Němce). Nestrárnoucí seriál.

První série Sense8 byla zjevením. Originální zápletka, postavy na kterých vám záleželo, velmi různorodá směsice národností a extrémně LGBTQ+ friendly. Byla to emoční jízda, kterou jsem si od té doby dopřála ještě jednou před premiérou druhé sezóny. Využití hudby, zastoupení clusteru, společné scény, to vše vytvořilo jedinečný mix, na který byla absolutní radost se koukat. Druhá série o něco rozšířila příběh, ale jestli jeden dojem zůstal pak ten, že tam mnohdy byla extrémně zbytečná výplň (např. hromada sex scén = nuda). Netflix Sense8 bohužel zařízl, ale naštěstí se fanouškům povedlo vyurgovat 2,5 hodinové finále. A to trpí klasickou cyklovitostí Sense8 - hudební montáž, oslava, orgie. Ugh. Mohlo být více času pro postavy, z nichž na zrychlené rozuzlení nejvíce dojíždí Capheus, Riley a Lito, kteří by tam vlastně ani nemuseli být. Je hrozná škoda, že se nikdy nedočkáme těch plánovaných sezon, docela by mě zajímalo, jak by se ti jinak rozuzlilo. Takhle sice máme alespoň důstojné ukončení (s jedním nebo dvěma WTF momenty - nejsem fanouškem RajaKalaGangu), které ale působí dojmem sestříhání celé sezony na minimum. Přesto je ale Sense8 doteď seriálovým zjevením, za které sestrám Wachovským a Straszynskimu moc a moc děkuji.