Muldy

Představitel Jeffreyho Dahmera Evan Peters byl jako vždy výborný a ve své roli zcela přesvědčivý. Ze zbytku hereckého obsazení na mě velký dojem udělali Richard Jenkins a Niecy Nash. Moc se mi líbilo vypodobnění 70., 80. i 90. let. Velkou radost mi udělala i hudba mého oblíbeného spojení Nicka Cavea a Warrena Ellise. Na seriálu mi mírně vadilo, že vše nebylo tak, jak to bylo ve skutečnosti, ačkoliv se někdy jednalo jen o detaily. Co mi už ale vadilo víc, bylo, že seriál byl na můj vkus delší, než musel být. Dle mého názoru by seriálu stačilo 6 až 8 dílů. Některé zápletky a pasáže byly v seriálu úplně zbytečné a při sledování posledních dvou dílů jsem se spíše nudil. Obzvlášť postava Glendy, která mě v seriálu zaujala nejvíc, ačkoliv její postava byla napůl fiktivní, mě už v posledních dvou dílech téměř až iritovala. A zcela nejvíce mi vadila absence explicitního zobrazení násilí. Ne proto, že bych byl nějaký úchyl, ale proto, že seriál dle mého názoru Jeffreyho Dahmera glamorizoval. A to se pak nemůžeme divit, že, obzvlášť u diváků, kteří se s tímto případem dosud nesetkali, se tito diváci do Jeffreyho Dahmera zamilovávají a Jeffrey je jejich idolem. To jsme samozřejmě mohli vidět i přímo v seriálu, ale po vypuštění tohoto seriálu do světa, se ta vlna zase zvedla. Stejně jako tomu bylo před lety s posledním snímkem o Tedu Bundym. Tím, že ta brutalita Dahmerových činů není vidět a schovává se za kamerou, to, hlavně pro nové diváky, může vypadat tak, že Jeffrey zase až nic tak strašného neudělal. Prostě jenom někoho zabil. Myslím, že true crime žánr by měl násilí zobrazovat explicitně, aby si i diváci, pro které je vražda v současnosti běžná věc, protože jsou vraždy všude kolem nás, aby si uvědomili, jaká zvěrstva Ti vrazi opravdu dělají, a aby si uvědomili, jak vražda vypadá opravdu. Kdyby v tomto seriálu bylo násilí zobrazováno explicitně, tak jako tomu bylo například v true crime snímku Angst, bylo by to za mě na pět hvězd. Takhle jenom silné čtyři hvězdičky.

Balerína je výborný díl, kterému trošku ubírá nudnější začátek, ale nakonec se to rozjede v celkem zajímavý díl. Závěr byl docela překvapivý a celý díl mě bavil. Carol Burnett byla úžasná.

Celý večer se mi relativně líbil. Zaujala mě úvodní sekvence. Myslím si, že Marek Eben jako moderátor odvedl výbornou práci. Co se týče výsledků, byl jsem docela překvapený, že dominoval seriál Volha, a to obzvlášť v hereckých kategoriích. Tak nějak jsem předpokládal, že vyhraje Karel Roden, tak jako tomu bylo na cenách České filmové kritiky. Stejně tak jsem byl nejdříve trošku zklamaný, že hlavní herečku nevyhrála Regina Rázlová. Ale i Simona Peková byla úžasná, nakonec jsem byl za její výhru moc rád, protože za svůj projev by si zasloužila dalšího lva. Velmi mile mě překvapilo ocenění pro Milenu Steinmasslovou. Radost mi udělala i Agnieszka Holland a její projev. Nyní spíše k těm negativům - Daria Kashcheeva. Daria je určitě velkým tvůrcem v oblasti animovaného filmu a jsem moc rád, že nás, jako Českou republiku, reprezentuje i ve světě, ale tentokrát se trošku sekla. Naprosto chápu obsah jejího projevu, ale absolutně nevidím důvod, proč o tom mluvila tři a půl minuty, takže si myslím, že ukončení jejího projevu bylo namístě. A věřím, že to určitě bylo kvůli času. Peter Bebjak taky trošku ujel (myslím, že to při této příležitosti nebylo úplně vhodné), ale na rozdíl od Dariy to zvládnul ve třech větách. A pak zásadní otázka, kterou si pokládám pořád dokola a nezvládám přijít na její odpověď - V čem byli Bratři nejlepší film? Neměli nejlepší herecké výkony, neměli nejlepší režii, ani scénář, ani hudbu, zvuk, kameru, kostýmy, masky, střih, scénografii, vůbec nic. Tak co na nich tedy bylo nejlepší?