burg

Nejprve jsem měl hroznej hokej v reáliích - vím, že Hačikó byl pes žijicí v druhé dekádě minulého století v Japonsku a tak mi moc nesedělo přemístění děje do současného USA. Ale nakonec... proč ne - věřím, že psí láska se projevuje stejně napříč časoprostorem. Moc se mi líbilo převedení psí lásky, o které vědí všichni pejskaři své, na plátna kin naprosto přirozeně, lidsky...

Přiznávám se - nečekal jsem tak příjemné překvapení. Některé taneční scény (All I do is dream of you, Make'em laugh nebo Singing in the rain) byly vážně famózní, ale celé to bylo (dle mého) zbytečně naivní. I když alespoň člověk na chvíli zažil tu slávu, když mohl vyrazit na nový film do kina. A nebyl zavalen multiplexy a nebylo mu cpáno do chřtánu dvacet nových filmů za týden... Holt ta doba asi měla něco do sebe.

Bizár nejhrubšího zrna. Týhle sračce můžou hrdě konkurovat snad jen devadesátkový výblitky typu Novoty, Dobroty a podobně.