Recenze (1 687)
Zab se a leť (1991) (TV film)
Spíš aktualní vizitka než dokumentární portrét, která zachycuje jen jednu z mnoha tváří Knížáka. V následujících letech se Knížák projevil také jako schopný manažer, ať už coby rektor AVU či generální ředitel NG, který v obou institucích zanechal výraznou stopu, byť mu mnozí zejména v NG leccos vytýkali. Tak jako tak to byl ale až dosud její nejschopnější ředitel. Tuto mnohovrstevnatost Knížákovy složité takříkajíc renesanční osobnosti tento snímek zachytit nemohl.

Přátelé Eddieho Coylea (1973)
Jen průměrné krimi bez výraznějšího nápadu.

Opice v zimě (1962)
Snímek má úžasnou atmosféru poválečného přímořského venkova v Normandii, ale příběh mě příliš nezaujal.

Nebeské dny (1978)
Vynikající kamera a výtvarná stránka vůbec, rovněž výtečná režie, ale příběh vyznívá poměrně fádně a předvídatelně. Alegorie hříchu a vyhnání z ráje je sice výstižná, ale zároveň málo nápaditá. Nicméně atmosféra budování Ameriky z pohledu vrstvy námezdně pracujících působí přesvědčivě a kupodivu i poeticky.
Antonín Dvořák Svatební košile (1980) (koncert)
Výtečné provedení Dvořákovy Svatební košile s vynikající Gabrielou Beňačkovou a neméně brilantním Richardem Novákem. Televizní záznam byl standardní, jen bych vytknul, že zpívané pasáže nebyly zároveň doprovázeny titulky. Zejména Gabriele Beňačkové nebylo rozumět téměř ani slovo, což je ale u sopranistek normální. Právě proto by titulky měly být v televizi samozřejmostí. Bohužel tomu tak stále není až na výjimky ani v současnosti, což je vůči divákům přinejmenším neuctivé a z pohledu České televize i neprofesionální.

Carrie (1976)
Rozpačitý začátek, pak se to dobře rozjelo a končilo to jako vyložená fantasmagorie. Ovšem závěrečná scéna nemá chybu.
Naše generace (2025) (seriál)
Trošku povrchně popisný dokument nebo snad názorová anketa mezi odborníky i laiky, ale aspoň jsem získal docela přehled o pojmech, co asi znamenají ona záhadná písmena x, y, z. A že jsem baby boomer, to jsem až dosud vůbec netušil.
Cena facky (2016) (divadelní záznam)
Kopat do minulého režimu čtvrt století po převratu není žádné hrdinství, navíc forma jakési až vzteklé parodie či frašky se tu moc nepovedla. Účinkující dělají co můžou, první půlka představení ještě ujde, ale druhá půlka už je jen omílání stále téhož až do omrzení, čím dál víc natahovaná nuda. Personifikace na otce a syna Grebeníčkovy působí dost křečovitě, v době vzniku snad ještě mohla na někoho fungovat, ale dnes už je hodně vyčpělá až trapná a vyznění hry spíš škodí.

Ulice zpívá (1939)
Tak tohle se opravdu příliš nepovedlo. Nejen, že jde o poměrně nejapný příběh, ale navíc je to natočené dost nudně. Dobrý herec zkrátka nemusí být i dobrý režisér.

Mlhy na blatech (1943)
Dnes už film vyznívá poněkud naivně, ale ve své době patřil určitě k tomu lepšímu, co se točilo. K tomu plejáda už v té době nebo v budoucnu slavných herců a v neposlední řadě I zdařilá hudba.