evapetra

Solanův pohled na složitosti lidských vztahů. Jedna povídka lepší než druhá, je nad čím přemýšlet i po skončení filmu. V té první se dozvídáme, jak těžké bylo zachovat si alespoň část osobní svobody v čase celospolečenských nesvobod. Ve druhé sledujeme postupný vývoj vztahu starého zatrpklého bručouna a mladého idealisty. Třetí povídka o každodenním vztahovém stereotypu jako by z oka vypadla Páralovým románům té doby.

Potvora z vesmíru se tady neukáže moc často a ani nevypadá příliš strašlivě, ale napětí z neznámé a neprozkoumané hrozby visí ve vzduchu skoro po celý film. Způsob existence, rozmnožování a obživa toho tvora byly hodně zajímavé, to mě na celé Věci bavilo nejvíc. A konečné zúčtování taky nebylo úplně nejhorší.

Ideologický hnus s hravou kamerou, v pěkných kulisách šedesátkové Prahy.