Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Poslední recenze (89)

plakát

Thor: Temný svět (2013) 

Legendární bůh hromu Thor se ve svém druhém filmu vrací do akce, aby zachránil lidstvo před novým nebezpečím. Pomáhat mu přitom opět bude doktorka Jane Fosterová a tentokrát překvapivě i jeho zlý nevlastní bratr Loki. I přes své nízké, dvouhvězdičkové hodnocení budu k tomuto filmu alespoň zpočátku docela vstřícný. Na obzoru se objevuje nová hrozba, jíž jsou temní elfové ze Svartalfheimu vedení zlověstným Malekithem. Tato myšlenka není vůbec špatná a musím říct, že mě docela zaujala. Vizuální design temných elfů, jejich hrozivých masek a smrtících zbraní je pak také velice poutavý. Samotný Malekith sice není ani zdaleka tak propracovaný jako v komiksu, ale pořád ještě dokáže celkem slušně zaujmout. Tedy alespoň ze začátku. Jeho hlavním cílem je každopádně získání jakési tajemné tekutiny zvané Aether. Shodou okolností se však právě tato podivná látka dostane do těla Thorovy milované Jane. Hrdina se tak musí se svou přítelkyní vypravit do Asgardu, aby společně zjistili co podniknout dál. Jejich nepřátelé však mezitím nijak nezahálejí a odhodlají se k radikálnímu kroku. Tím není nic menšího, než přímý útok na Thorův mimozemský domov. Řekl bych, že právě tato část filmu patří k těm vůbec nejsilnějším. Pokud mi na prvním dílu něco vadilo, pak to, že se tvůrci nedokázali ani trochu odvázat. Film hned ze začátku nalákal na velkolepé lokace a mohutné bitvy, aby se pak celý děj zredukoval jen na procházky po nějakém americkém zapadákově a Thorovo zamilované tokání s Jane. Dvojka je v tomto ohledu mnohem rozmáchlejší. Konečně to totiž celé vypadá jako adekvátní adaptace komiksového Thora a ne jen jako nějaká konverzační romantická komedie. Jak už jsem tedy psal, bitva o Asgard je správně epická a nepostrádá nic, co by k pořádné komiksové řeži mělo patřit. Její následky jsou pak až překvapivě zdrcující a docela jsem se i divil, že se tvůrci z žoldu usměvavého a veselého Disneyho rozhodli takto nevídaně potemnit. Vlastně musím říct, že právě v tomto ohledu Thor: Temný svět celkem dobře splňuje mé obvyklé nároky na druhý díl jakékoliv filmové série. Jakmile pak po bitvě usedne prach, dochází k nanejvýš překvapivému zvratu. Thor uzavře nečekané spojenectví se svým proradným bratrem Lokim. Takový vývoj není vůbec špatný a já sám jsem byl velice zvědavý, jak to celé nakonec dopadne. Někdy v této chvíli mě ten film začal poprvé opravdu zajímat. Bohužel, jak už to tak ale bývá, pořád tu máme co do činění s průměrnou komerční produkcí od Disneyho, což znamená, že na nějaký zajímavý dějový či charakterový vývoj se tu opravdu nehraje. Já sám jsem si to hned vzápětí bolestně uvědomil. Místo toho aby tedy film směřoval k nějakému strhujícímu a ohromujícímu vyvrcholení, tak se jen nemotorně doklopýtá k obligátní akční smršti, po které nastane klasický happy end. Hlavní padouch je hladce poražen, aniž by stihl cokoliv předvést nebo alespoň sdělit. Co vlastně bylo Malekithovým cílem? Jaká byla jeho motivace? Dělat Thorovi problémy a zaplnit tím značnou část děje? Jak se vyvinul vztah Thora a Jane či jejich charaktery? Nijak, od prvního dílu se vůbec nic nezměnilo. Oba jsou pořád stejní a milují se taky pořád stejně. Jejich vztah nemusí procházet žádnými zkouškami, není nijak prověřován. To je opravdu super a kéž by to tak bylo i ve skutečném životě. Proč je tam pořád Kat Dennings? Její Darcy nemá v rámci celého příběhu absolutně co říct. Místo toho, aby ji však tvůrci z filmu konečně rozumně vyškrtli, jí tu navíc ještě přidají nějakého nevýrazného parťáka, který má nahrávat jejím rádoby vtipným průpovídkám. A co ten překvapivý zvrat ve vztahu Thora a jeho úhlavního nepřítele Loki? No, co vám budu povídat, vyzní to úplně do ztracena. Vůbec nic se tady nevyřeší a celé to nakonec dospěje k „překvapivému“ závěru, který všechno vrací někam na začátek prvního dílu. Ta závěrečná scéna, to je prostě totální vypravěčské selhání, které de facto zcela znemožňuje jakékoliv další smysluplné pokračování. Když o tom tak přemýšlím, tak celkem silně zvažuji snížit své hodnocení na jednu hvězdičku. Nakonec to ale neudělám, protože film má pořád pár celkem dobrých momentů, jako například již zmíněnou bitvu o Asgard či smrt jedné Thorovy blízké osoby. Je to každopádně škoda, protože potenciál tu rozhodně byl. Malekith patří v komiksu k mým nejoblíbenějším Thorovým protivníkům a kdyby si tvůrci dali alespoň trochu záležet, mohl být zdařilým záporákem i zde. Zápletka s mezidimenzními průchody pak nabízí hned několik zajímavých dějových možností. Ty však nejsou vůbec nijak využity. Bohužel, jak už jsem psal, je to pořád jen veselá a nenáročná blbina od Disneyho, jejímž primárním účelem je hlavně přitáhnout do kina co nejvíc dětí a jejich rodičů. O ten děj nebo postavy tu samozřejmě zase až tak moc nejde. Což je pochopitelně velká škoda, protože ony původní komiksové příběhy byly založeny téměř výhradně na poutavém ději a propracovaných postavách. Mě prostě hrozně štve, jak Disney dokázal všechny ty průkopnické a přelomové nápady zredukovat na takové banální ptákoviny. Herecké výkony pak ani nemá cenu řešit, protože v takovémto filmu stejně není moc co hrát. Když to tak shrnu, je to opravdu bída. Na druhou stranu by to pořád mohlo být ještě mnohem horší. A taky že bude.

plakát

Avengers (2012) 

Po několika samostatných filmech se klíčoví hrdinové marvelovského vesmíru konečně setkali v unikátním projektu s názvem Avengers. Jak už název napovídá, jedná se o filmovou adaptaci slavné komiksové řady pojednávající o dobrodružstvích jednoho mocného superhrdinského týmu. Ve své podstatě tu vlastně máme věc zcela nevídanou, jelikož dochází ke sloučení hned čtyř rozdílných komiksových světů. Každý z těchto čtyř světů je přitom reprezentován jedním z dříve představených hrdinů. Konkrétně to tedy jsou Captain America – Chris Evans, Iron Man – Robert Downey Jr., Thor – Chris Hemsworth a Hulk – nově Mark Ruffalo. K této čtveřici hrdinů se pak ještě přidávají Black Widow – Scarlett Johansson a Hawkeye – Jeremy Renner. Celý tým pak do určité míry zastřešuje Nick Fury v podání Samuela L. Jacksona. Pestrá skupina hrdinů musí ve svém prvním společném dobrodružství čelit zlému Asgarďanovi Lokimu, jenž chce otevřít magický portál do cizího nepřátelského světa. Hrdinové však také zároveň musí překonat své vlastní rozdílné povahy a vzájemné antipatie. Pokud by totiž ve svém poslání selhali, mohlo by to mít nedozírné následky. Osud celého světa se tak ocitá v rukou našich šesti hrdinů – Avengers. Myslím, že v první řadě by vás asi zajímalo, jestli se mi tento film líbil či nikoliv. No, moje odpověď v tomto případě nemůže být úplně jednoznačná. Jsou věci, které se mi na tomto filmu zdály zcela v pořádku a pak tu byly zase jiné věci, se kterými jsem byl značně nespokojený. V první řadě musím uznat, že první díl Avengers je poměrně věrnou adaptací původních komiksových dobrodružství. Vlastně když vezmu v potaz, jak brutálně se pozdější marvelovské filmy odchýlily od své předlohy, je skoro až překvapivé, jak důsledně se jí první Avengers drželi. Podobně jako v komiksu, je i zde hlavní hybnou silou Loki, jehož zlovolné akce nakonec svedou všechny hrdiny dohromady. Později se pak Loki pokusí zmanipulovat Hulka a poštve ho proti jeho spolubojovníkům. V tomto případě se rovněž jedná o zvrat převzatý z prvního komiksového sešitu. K výraznějšímu odchýlení tak nakonec dojde až v posledním dějství, které už je vlastně jen jednou velkou nepřetržitou řežbou s armádou jakýchsi podivných mimozemských netvorů. Po většinu času se však film celkem důsledně drží komiksu a zároveň si také zachovává patřičnou serióznost. Tedy přinejmenším děj alespoň nesklouzává k nějakým vyloženě absurdním či skoro až bizarním situacím. Něco takového totiž bylo pro další marvelovské filmy zcela typické. Kromě věrnosti předloze a serióznosti bych pak jako další klad uvedl také celkem hladké spojení několika naprosto rozdílných hrdinů a jejich světů. Tohle se tvůrcům určitě povedlo. Nic tu nedrhne a vše je krásně přirozené a uvěřitelné. Závěrečná bitva je pak taky celkem pěkně natočená, byť bych k ní měl určité výhrady. K tomu se ale ještě dostaneme. Nyní nás totiž čekají zápory a těch bude o poznání víc. První Avengers staví na základech předchozích pěti samostatných filmů. Bohužel jsou to však základy velmi chatrné. Iron Man měl celkem solidní první díl, ovšem ve druhém dílu šlo všechno úplně do háje. Ten film byl mimořádně špatný a na jeho konci pak ještě navíc bylo Tonymu Starkovi odepřeno členství v Avengers. Tím podivněji pak působí, když je najednou do týmu přijat s otevřenou náručí. Nic si nenalhávejme, toto je jednoznačný vypravěčský faul. Dále tu pak máme Hulka. Ten byl bohužel kompletně zrestartován a jeho role obsazena novým hercem. Tím pádem tu tak není ani jediná zmínka o Betty Rossové či jejím otci. Mark Ruffalo navíc hraje Bruce Bannera diametrálně odlišným způsobem než Edward Norton. Předchozí film Neuvěřitelný Hulk tak působí, jako by byl v Avengers zcela ignorován a postava zeleného hromotluka začíná opět úplně od nuly. Jako další je na řadě Thor. Ten sem zaskočí jen na vybojování velké bitvy a poté se zase odporoučí. Vývoj jeho postavy v tomto filmu je nulový. A nakonec nám ještě zbývá Captain America. V jeho případě udělali tvůrci jednu fatální chybu. Capův první film skončil tím, že se Steve Rogers probudí v nemocnici nějakých sedmdesát let poté, co spadl na dno ledového moře. Samozřejmě je z toho zpočátku naprosto v šoku. V Avengers už je ale na novou dobu a prostředí zcela adaptovaný. Tvůrci tak úplně vynechali tu nejpodstatnější část Capova příběhu a tou je jeho obtížné přivykání si na novou éru a její pozitivní i negativní stránky. Pokud vynecháte právě toto, pak už ani nemá cenu postavu Captaina Ameriky nějak dál řešit. Ve výsledku tu tak máme Iron Mana, který po otřesné dvojce už ani nemá moc na co navazovat, kompletně zresetovaného Hulka, nevyvíjejícího se Thora a Capa, který postrádá svou základní podstatu. To nejsou zrovna dobře rozdané karty, co říkáte? K tomu tu pak máme ještě Black Widow – průkopnici Disneyho nechvalně známých „silných ženských postav“ a Hawkeye, který se vrací po svém šedesátivteřinovém štěku v prvním Thorovi. Tomu se říká sestava par excellence. Jak jsem již zmiňoval, hlavním padouchem je tu Loki. Tom Hiddleston dokázal tuto postavu v minulosti zahrát celkem slušně. V Avengers se však jasně ukazují jeho limity. Uznávám, že je to do značné míry i kvůli nepovedenému scénáři, který mu tvrdě podráží nohy. Ať tak či onak, Loki v tomto filmu vůbec ale vůbec nepůsobí jako nějaká vážná hrozba. A už určitě ne jako hrozba, kvůli které by se muselo spojit hned šest udatných hrdinů. Vzhledem k tomu, že jediní další nepřátelé jsou tu již zmínění mimozemští netvoři, je to docela bída. K tomu si pak ještě přičtěte, že ani jeden z ústředních hrdinů se během tohoto filmu charakterově nikam dál neposune. Místo toho jsme naopak svědky naprosto stupidních a dětinských rozmíšek mezi Tonym Starkem a Stevem Rogersem, které mají jakoby vyvolat nějaké zdání závažného vnitřního konfliktu. Super, takže světu hrozí zkáza a dva dospělí muži si místo hledání nějakého řešení raději poměřují svá ega. A teď ještě k té velké závěrečné bitvě. To je v podstatě jen jedna velká nepřetržitá akční sekvence, během které se nic zásadního neodehraje. Hrdinové zlikvidují obrovské zástupy anonymních mimozemských netvorů a poté se vše vrátí zase do normálu. Žádná změna statutu quo, žádný posun, žádné dramatické rozuzlení. Sám Loki je navíc během velkého finále degradován na pouhého komického tajtrlíka, kterého od jeho „souboje“ s Hulkem není možno brát ani trochu vážně. Ano, ta scéna možná působí legračně, ale zamysleme se prosím nad tím, jestli se skutečně hodí do seriózně pojatého akčního filmu a ne třeba někam do kresleného Asterixe. Ze všeho nejvíc mi však na prvních Avengers vadí jakási dějová a charakterová vyprázdněnost. Vidím tu zoufalý nedostatek jakéhokoliv relevantního obsahu. Ano, někdo by sice mohl namítnout, že je to teprve první společné dobrodružství a tudíž je to vlastně jen takový rozjezd. Problém je však v tom, že už tu máme šestý film v řadě a pořád to celé působí jen jako nějaký rozjezd. Kdy už se teda konečně začne dít něco podstatného? Na závěr se však pokusím být smířlivý. I přes všechny své výhrady uznávám, že mají první Avengers i spoustu kladů. Děj solidně odsýpá, akční scény jsou natočeny opravdu působivě a herci hrají ve většině případů na výbornou. Film má navíc skvělou hudbu a v nějakém základním rámci v podstatě i plní svůj primární úkol, tedy spojit všechny jednotlivé hrdiny dohromady. Příště už však bude zapotřebí předvést mnohem více, protože v dalším díle už se nikdo nebude moct vymlouvat na to, že se vše teprve rozjíždí. Tentokrát tedy po zralé úvaze dávám čtyři hvězdy avšak s důrazným varováním do budoucna.

plakát

Smrtonosná past 3 (1995) 

Již potřetí vyráží policista John McClane do akce, aby zachránil životy nevinných lidí. Tentokrát musí čelit šílenému fanatikovi, který po celém New Yorku rozmístil smrtící nálože. Zločinec hrozí, že pokud McClane nesplní sérii jeho bizarních úkolů, začne své bomby odpalovat. Celá věc je navíc o to složitější, že muži, který za vším stojí, nejde o nic menšího než o krutou osobní mstu. McClaneovi tak nezbývá nic jiného než hrát se svým protivníkem jeho vyšinout hru a doufat, že se mu během toho podaří najít nějaké vodítko k jeho dopadení. Na svůj úkol však tentokrát nebude sám. Společníka mu bude dělat černošský obchodník Zeus Carver. Oba muži pak musejí čelit celé řadě nebezpečných a smrtících nástrah. Hned v úvodu bych chtěl nastolit dvě otázky. Ta první zní: „Je Smrtonosná past 3 dobrým filmem?“ A ta druhá je následující: „Je Smrtonosná past 3 dobrým pokračováním?“ Odpověď na první otázku by mohla znít „Ano“. Smrtonosná past 3 je veskrze dobrým filmem. Anebo přinejmenším alespoň není špatným filmem. Odpověď na druhou otázku však zní jednoznačně „Ne“. Smrtonosná past 3 není dobrým pokračováním. Právě naopak, Smrtonosná past 3 je naprosto příšerným pokračováním. Jen zřídkakdy jsem viděl film, který by tak brutálně a neuctivě pošlapal veškeré základní atributy své vlastní série. A je to tím větší průser, že právě série Smrtonosná past měla již od počátku velmi jasně nastavená pravidla a charakteristické znaky, které pro ni byly alfou omegou. Základní premisou této série byl totiž vždycky nerovný boj jednoho obyčejného, avšak nadmíru schopného policisty se značnou přesilou všehoschopných zločinců. Přestože však byli McClaneovi protivníci v přesile, jejich počet byl vždy jasně daný a konečný. Hrdina tak mohl doufat v to, že když se mu je díky promyšlené taktice a momentu překvapení podaří jednoho po druhém vyřídit, může nad nimi tímto způsobem zvítězit. Toto je absolutní základ celé série Smrtonosná past. Díky tomuto chytrému dějovému schématu se tato série stala tak úspěšnou a populární. První dva díly dokázaly toto schéma využít na maximum. A i když to říkám jen s velkým sebezapřením, tak dokonce i naprosto stupidní čtvrtý díl uměl základní myšlenku Smrtonosné pasti pochopit mnohem lépe než tato prapodivná trojka. Opravdu. Třetí díl Smrtonosné pasti je v podstatě jakási podivnost, která po většinu času působí, jako by byla součástí nějaké úplně jiné série. Ono se vlastně ani není co divit, pokud vezmeme v potaz okolnosti, za kterých vznikla. Jak je totiž všeobecně známo, scénář ke třetímu dílu Smrtonosné pasti byl totiž původně napsán pro další pokračování Smrtonosné zbraně. U té se však tvůrci nakonec rozhodli vydat jinou cestou a původní scénář tak zůstal u ledu. Ne však na dlouho, protože krátce nato se jej chopilo studio 20th Century Fox a nechalo jej přepsat na scénář k dalšímu dílu Smrtonosné pasti. V důsledku toho však vznikl jakýsi podivný hybrid, který mnohem více připomíná eskapády Riggse a Murtaugha, než další dobrodružství Johna McClanea. Z toho se tu totiž stal někdo úplně jiný. Místo klidného, vyrovnaného a dokonale disciplinovaného policisty tu nyní máme nějakého ujetého excentrika, který na můj vkus až příliš moc připomíná již zmíněného Martina Riggse. Například hned ta úvodní scéna, v níž McClane vstoupí do černošské čtvrti s velkou cedulí s nápisem „Nesnáším negry!“ Jak tam pak k němu přijdou ti chuligáni a začnou na něj dorážet a on začne předstírat nepříčetnost, tak jsem tam v jednu chvíli jasně viděl Gibsonova Riggse. Protože toto byl přesně jeden z těch jeho šílených výstupů. McClaneův parťák Zeus v podání Samuela L. Jacksona pak zase až moc důvěrně připomíná Rogera Murtaugha. A potom třeba ta scéna, jak najdou jednu z bomb uprostřed parku a začnou se hádat kvůli splnění daného úkolu. To bylo přesně totéž, jako když se Riggs s Murtaughem hádali, který drát u bomby mají přestřihnout. Zkrátka a dobře to, že byl scénář původně napsán pro úplně jiný film, je tady prostě cítit až příliš bolestivě. Veškerá zavedená pravidla a dějová schémata série Smrtonosná past se tu suverénně porušují, zatímco typické znaky a rysy série Smrtonosná zbraň jsou důsledně dodržovány. Je to v pořádku? Pokusím se jen o malý výčet toho, co vše bylo ve třetím díle Smrtonosné pasti porušeno. Za prvé, John už proti svým nepřátelům nestojí úplně sám, ale má po ruce parťáka. Za druhé, děj se nesoustřeďuje na nějakou konkrétní uzavřenou oblast, jako například mrakodrap nebo letiště, ale odehrává se po celém městě. Za třetí, děj filmu už se neodehrává na Vánoce, ale někdy v létě. Za čtvrté, zločinci již netvoří nějakou menší skupinu o jasně definovaném počtu, nýbrž je jich blíže neurčená armáda. Za páté, John své nepřátele nelikviduje jednoho po druhém ze zálohy, ale prostě se s nimi utkává zcela nahodile (právě tohle dokázala mnohem lépe pochopit i přihlouplá čtyřka). Za šesté, naprostá absence Holly McClaneové. Tak, přátelé a tady už končí veškerá legrace. Ve filmovém světě máme hrdiny jako James Bond, Indiana Jones nebo Bruce Wayne. Hrdiny, kteří mají v každém svém filmu po boku jinou partnerku anebo se obejdou i zcela bez ní. A potom tu máme hrdiny jako Clark Kent, Peter Parker nebo Rocky Balboa. Hrdiny, kteří jsou ke svým činům přímo motivováni láskou k milované ženě. Právě k takovým hrdinům patří rovněž John McClane. Pokud tedy vznikne nějaký díl Smrtonosné pasti, v němž vůbec nevystupuje Johnova manželka Holly, je to tak tragické nepochopení hlavní postavy a její motivace, že skoro až zvažuji snížení hodnocení na dvě hvězdy. Nakonec to ale neudělám, protože jak už jsem psal v úvodu, Smrtonosná past 3 i přes všechny mé výhrady rozhodně není špatným filmem. Je to dobrý film, který je ale součástí nesprávné série. Natočit to jako jeden z dílů Smrtonosné zbraně s Riggsem a Murtaughem, byl bych mnohem spokojenější. Takto tu máme film, který celé sérii Smrtonosná past v podstatě vystavil stopku a víceméně zablokoval jakýkoliv její další vývoj. Divíte se, proč čtvrtý díl vznikl až po tak strašně dlouhé době a byl tak otřesný? Protože ještě předtím vznikla trojka, která jakýkoliv prostor pro kvalitní pokračování brutálně zredukovala. A ještě jedna věc na závěr. Napojení hlavního záporáka Simona na události prvního dílu působí hrozně násilně a nevěrohodně. Jako by tam tento zvrat někdo dopsal až zpětně s odstupem času. No, ale o tom už jsme se tu bavili, že? Nakonec tedy dávám vyvážené tři hvězdy. Pět za kvalitní filmový počin a jednu za nehorázné zprznění celé série. Myslím, že takhle je to víc než fér.

Poslední hodnocení (941)

Slavíci v kleci (2004)

20.07.2024

Dobrodružství Brisco Countyho Jr. (1993) (seriál)

20.07.2024

My všichni školou povinní (1984) (seriál)

20.07.2024

Batman (2022)

18.07.2024

Batman (1966) (seriál)

18.07.2024

Batman a fantom (1993)

18.07.2024

Batman vs. Robin (2015)

18.07.2024

Batman vs. Joker (2016)

18.07.2024

Hanebný pancharti (2009)

18.07.2024

Reklama