BrMikes

Tohle je přesně ten typ epizody, u kterého nedokážete popsat proč mu upíráte poslední hvězdu ale prostě vnitřně víte, že to tak je. Částečně je to možná v posledních dvou sériích stupňující se fascinace tvůrců incestem, která by nás možná měla začít znepokojovat. Anebo zkrátka to, že celá epizoda není jako ona výborná akční pasáž, kde Rick používá předpovědi vojáků proti nim. Koncept skvělý, nicméně epizoda jako celek pro mě prostě zkrátka místy zvlástně kulhala.

Až nezvykle atmosférická epizoda, která ovšem i díky tomu funguje od začátku do konce a koncept souboje denních a nočních verzí je vyždímán jak se jenom dá. Jako vždycky si ale epizoda nechává dostatek prostoru pro humor a zvláště závěrečná, mírně překvapivá pointa prostě k úsměvu donutí.

Celý seriál se pohybuje na jakési hraně ultimátní zvrhlosti ale když se všechno podaří udržet právě okolo té hrany vzniká epizoda jako je tato, která se pro jednou zajímavě věnuje i Beth s Jerrym, je svým podivným způsobem zábavnou romancí a obsahuje scénu s večeří Ricka, Mortyho a Summer, která je pro mě jednou z nejvtipnějších v celém seriálu.

Tohle je pro mě taková ryzí definice skvělé epizody Ricka a Mortyho. „Existenciální" koncept hlavní linky těží svůj potenciál, co jen to jde a je po celou dobu zábavný na sledování. Chápu, že linka se Summer může začít po chvíli nudit, ovšem pro mě byla pořád příjemným ozvláštněním epizody. Co k tomu dodat. Zkrátka jedna z mých oblíbených epizod v sérii.

Epizoda která spolu se závěrečným dvojdílem páté řady tvoří jakousi provázanou triologii, jejíž vrchol sice nastává v polovině s Rickmuraiem Jackem, ovšem zbylé dvě části rozhodně nejsou žádná ostuda. Konkrétně v této epizodě zůstává seriál ještě příjemně vážným ovšem ne příliš. Zároveň dělá sympatickou tečku za odhalováním loru a rozjíždí tak šestou sérii do určité míry s čistým štítem.

Ze začátku se to jevilo, jako poměrně zajímavá podívaná, ne úplně wow, už jenom kvůli za vlasy přitažené zápletce a mírně nedostatečně prokresleným postavám ale jako celek docela fajn. A pak přišla druhá půlka a všechno šlo úplně do háje. Ale začněme pozitivy. Tím největším budou asi herecké výkony, protože hlavní pětka je opravdu talentovaná a svým projevem vytahuje ze scénáře, co se dá. Petr Uhlík jenom potvrzuje, že má před sebou velké věci, Jan Hájek si zase jednou užívá svého psychopata, Tadeáš Moravec ukazuje příjemně široký rejstřík poloh a děvčata to taky výborně táhnou. Snad jen ta Lenka Dusilová je taková nijaká. A Langošovo obsazení vnímám taky spíš jako vtip. Jinak si pochválit zaslouží i vizuál, hlavně skvělá práce s barvami. Bavili i hrátky s kamerou a příjemně nepříjemná je i zvuková složka. Celkově mě ten Sedlákův režijní styl velmi bavil. Narozdíl od jeho scénáře. A to je asi hlavní kámen úrazu, protože se jen těžko věří, že to autor myslel vážně. To co na začátku vypadá jen jako jakási absurdní nadsazenost, která povede k nějakému tomu černému a grotesknímu humoru, ovšem s nějakým reálným psychologickým podtextem, se v druhé půlce zvrtne až k nějaké sebeparodii, kde jakýkoliv pokus o nějakou vážnou emoci, vývoj postav nebo nedej bože myšlenku působí ale úplně směšně. A závěr s auty? Úplně trapný. Je tam evidentní snaha udělat to po americku, v jakési zkratce. Jenže ta se u nás evidentně ještě neumí a celý to tak vyznívá nereálně a hloupě. Což je škoda. Protože potenciál tam vskutku je a tenhle tvůrčí tým umí. Ale tady jim to moc nevyšlo...

Přiznám se, že film mě trochu zklamal, za což ale můžou převážně moje přehnaná očekávání. Dlouho jsem ho odkládal a mezitím jsem si v hlavě tvořil snad až nereálnou představu pokračovatele Formanovské tradice vesnického realismu. Což podporuje i fakt, že poslední podobná hříčka v podobě Kdyby radši hořelo mi sedla velmi. Zkrátka jsem chtěl až moc, čímž jsem filmu v mých očích velmi ublížil. Protože snímek je to vlastně velice zdařilý. Ať už jde o skvělou kameru, práci s hudbou, povědomé situace i sympatické postavy, podpořené výborným hereckým obsazením. Karel Martinec v hlavní úloze je skutečně výborný, ovšem i zbytek neherců funguje moc dobře. Ovšem profesionální herci vedle nich nijak nevyčnívají, naopak. Radost mi udělala hlavně Karin Bilíková a na malém prostoru zaujal třeba i Janusz Klimsza. Bohužel jako celek film v mnoha aspektech nebyl tak úderný jak bych čekal a i když emoce na konci seply, neříkám že hlubší progres by jim neslušel víc. Taky humor ve filmu mi seděl možná o trošku míň, než jsem si myslel, že bude. Každopádně má očekávání filmu reálně na kvalitě neubrala a pokud se i další Martincova tvorba poveze na podobné vlně, máme se na co těšit.

Je to prostě taková průměrná vlastenecká dobovka v podání ČT. Má moc pěkné masky a kostýmy, skvělé herecké obsazení, dvě tři nahé herečky a scénář založený na vztahovém dramatu s občasnou zmínkou o slavném díle našeho protagonisty, aby se neřeklo. Jediné čím se tento konkrétní snímek odlišuje, je tak střihová kompozice, která skutečně baví, nicméně ve finále se to zdá málo. Navíc tady se vysloveně nabízela i větší a zajímavější práce se zvukem a hudbou, při čemž o tento potenciál film snad asi dvakrát zakopl ale ve finále nic. což je celkem škoda. PS: Malé bezvýznamné plus za menší ale přeci jen nějaký prostor pro Dominika Telekyho.

Je to vskutku poměrně zajímavý historický příběh. A kontroverzní. Proto se tvůrci správně rozhodli příběh jenom odvyprávět a nechat na divákovi, ať si na Josefa, Ctirada a jejich kumpány udělá vlastní názor. Jenže scénáři Marka Epsteina se i kvůli tomu nedaří ve filmu úplně ideálně budovat emoce. I kvůli názvu by člověk čekal trochu větší důraz na vztah obou bratrů a význam jejich pouta, ovšem zrovna tohoto je ve filmu vskutku jen pomálu. Lepší je to ve zdůraznění jejich vztahu k matce a sestře, ovšem ani zde není film úplně přesvědčivý. Kvůli tomu tak závěrečná emoční katarze úplně nefunguje. Naopak útěk jako takový je zpracován dobře, realistický a s nutnou dávkou napětí. Natočený je celý film poměrně hezky, technicky však nijak výrazně nezaujme. Herci si vedou velmi slušně, jak ale říkám scénář jim dává o něco méně prostoru než nabízí příběh jako takový. Díky menšímu prostoru ale vděčným charakterům tak z filmu herecky nakonec nejlíp vychází (klasicky) Neužil s Dobrým. Suma sumárum tak musím konstatovat, že stejně jako mě moc netankuje celé Mašínovské téma a diskuze kolem něj, tak mě vcelku nezaujal ani tento snímek.

Na tenhle film jsem se těšil. Skrz pro mě zajímavý námět, herecké obsazení i zajímavého režiséra, který už v traileru sliboval nádherný vizuál a vyšponovanou atmosféru. A co jsem chtěl, to jsem taky dostal. Atmosféra podpořená nejen dokonalou kamerou a sound designem ale hlavně tepající hudbou. Celkově film naprosto přesně ví, kdy zážitek nejlíp umocní epická skladba a kdy ticho. Do teď jsem si myslel, že mi nemůže běhat mráz po zádech při jednoduchém záběru na dveře. A ejhle. Herecky je to pak dle očekávání taky dechberoucí. Samozřejmě Ralph Finnes předvádí koncert epochálních rozměrů a na jeho mlčící tváři celý film stojí a padá. Ale skvělí jsou samozřejmě i Tucci, Lightow nebo i začínající Diahz. Rossellini je úplně bravurní a každou svou scénu si zcela pro sebe krade taky charismatický zmrd v podání Sergia Costellitta. Co se scénáře týče, baví tématicky, po stránce dialogů i vývojem postav (zejména samosebou té hlavní). Jenom ty zvraty a odhalení by člověk čekal snad trochu peprnější nebo osudovější, při čemž předvídatelný závěr ani poslední zbytečně moderní zvrat filmu taky neprospívají. Nic to ale nemění na tom, že se v celku jedná o příjemně napínavý, technicky vybroušený a obsahově zajímavý snímek.