sedm.1

Co se minimálně tomuto filmu nedá upřít, tak je jeho velice příjemná a pohodová nálada, doslova a do písmene skrz naskrz prošpikovaná italskou kuchyní, stejně tak jako láskou k vaření, takže případně doporučuji se do toho nepouštět hladový, to by se totiž jeho sledování mohlo proměnilo v docela nemilou provokaci. Krom toho pak Nonnas disponují ještě skutečně vážně skvělým castingem, a to ať už co se týče osvědčeného sympaťáka Vaughna, tak charismatického Manganiella, pohledné Cardelliny a samozřejmě výrazných představitelek ,,Babiček”, na čele s téměř osmdesátiletou sakra sexy Susan Sarandon. No a mezi pozitiva musím zařadit určitě ještě výrazně působivou atmosféru, která prostě potěší, uklidní a zpříjemní celkový zážitek. Co mě naopak krapet zklamalo, tak je množství humoru, kdy si vlastně neuvědomuji, že by tu byl byť jen jeden jediný opravdu vtipný moment, spíš se to celé skutečně nese jen v tom odlehčeném stylu, ale prostě bez humoru. Se samotnou zápletkou je to pak složitější, sice je poměrně svižná a prostě příjemně oddychová, kdo by od ní ale vyžadoval něco víc, uspokojen rozhodně nebude. Ve výsledku se tak jedná o nenáročnou a pohodovou podívanou, která dokáže navodit velmi příjemnou náladu, nic dalšího ovšem vážně nenabízí.     

Samozřejmě to nemám ničím statisticky podloženo, nicméně můj hlavní dojem z této podívané je, že disponuje několika českými filmovými NEJ, a to zejména že se jedná nejspíš o film s nejvyšším počtem vulgarit, fekálií a zvratek. No a od toho se asi nejtrefněji odvíjí mé následné doporučení. Divák, kterému tyto filmové ,,ingredience” nevadí, či je snad dokonce vyhledává, tak se nejspíš při Na plech bude výborně bavit, no a divák méně tolerantnější, prudérní, či náchylnější k jakékoliv fekálnosti, tak ten by se tomu měl vážně velkým obloukem vyhnout. Stejně tak je to tu pak s typem humoru. Kdo je tudíž ochoten se nechat bavit vážně jen těmi nejjednodušími, hloupými a nejednou i dost úchylnými vtípky, ten se bude smát na celé kolo od první do poslední minuty, jelikož si dovolím tvrdit, že těchto typů fórků je tu neuvěřitelné množství a mnoho z nich může získat i kultovní status, a opět naopak, kdo má rád vtip decentní, chytrý a netlačící na pilu, tak z toho možná tak akorát při vstřebávání těch vtípků nějaké ty fekálie vypadnou. Z toho tak jasně vyplývá, že se jedná o komedii prostou, sprostou a v podstatě na tuzemskou kinematografii i hodně odvážnou. Každopádně pravda minimálně je, že Marty Pohl se filmařsky tímto snímkem oproti své dřívější tvorbě zatraceně výrazně posunul kupředu, prakticky se jedná již o skutečně profesionálně natočený projekt, a stejně tak je to ale i s hereckými výkony, a to i navzdory většinovému obsazení neherci, pocházející především tedy z té menšinové komunity, nikdo z nich ale fakt nepředvádí nějaké trapné, nedůstojné hraní, což mě tu také třeba na rozdíl od obou Party Hard mile překvapilo (z herců pro mě jednoznačně TOP Tomáš Jeřábek). Jinak ale opravdu moc nevím, co k tomu víc sdělit. Mě zde ten figurující zmiňovaný typ zábavnosti každopádně nevadil, takže já se bavil královsky a na české poměry je to vážně ojedinělý komediální nářez.             

Po sice poměrně solidním, ale nikterak zásadně výrazném prvním díle a především po jeho již dost nepovedeném pokračování, jsem už od trojky nečekal vůbec nic dobrého, ovšem ono to vypadá, jako by se režisér Guillaume Pierret poučil ze svých chyb z obou předchozích Ztracených kulek a do třetice tak konečně naservíroval prakticky bezchybnou akční jízdu, která jedničku i dvojku strká s přehledem do kapsy a já fakt jen po celou dobu skutečně zíral, jak o funkční a zábavnou jízdu jde. Každopádně co mě pozitivně překvapilo nejvíc, je zápletka, která v předešlých dílech vážně vázla, zde se ovšem jedná o promyšlený, komplexní příběh, odehrávající se ve strhujícím tempu a působivým gradujícím způsobem propojuje veškeré osudy a vztahy ústředních postav z předešlých Kulek. Stejně tak, tedy nejlépe ze všech tří částí, to tu dopadlo i s akcí, které je jednak opravdu hodně, ale hlavně je skutečně adrenalinová, přehledná a efektní, a jinak mi přišlo, že i postavy se tentokrát chovali tak nějak přirozeněji a méně afektovaně, prostě jak jsem zmiňoval, pan režisér měl zkrátka v tomto závěrečném díle evidentně již pevnější tvůrčí ruku a ve výsledku je to znát v podstatě ve všech ohledech.