Pajky3

Uřvaný kultovní dobrodružství s dětmi v hlavní roli. Jako dítě by mě to asi bavilo mnohem víc, takhle mi vadilo to opravdu neustálé řvaní, ale aspoň to nabídlo to osmdesátkovou atmosféru a coby dětský Indiana Jones to docela funguje.

Musím uznat, že komedie od Channel 4 mě docela baví a přijde mi, že mají včdy docela zajímavé a originální téma (We are Lady Parts, Everyone Else Burns nebo i Big Boys) a stejně tak je tomu i u Big Mood. Přeci jen každý seriál nemá hlavní postavu, která má problémy s duševním zdravím. Hlavní hrdinky jsou fajn obsazené, jak Nicola Coughlan tak i Lydia West, mě bavily už v jejich předchozích seriálech a jsou skvělé i tady. Ale mám problém se vztahem jejich postav, protože mi přijde, že byl hrozně destruktivní a nechápu, proč by vlastně byly kamarádkami. Tentokrát mě ta komedie trochu míjela a navíc ten závěr je dost depresivní, takže za mě se to tentokrát nepodařilo. 

Dark je první velký hit německé produkce na Netflixu a trvalo mi dlouho se k němu odhodlat. Slyšel jsem o něm totiž tolik dobrého, že jsem se bál zklamání. Ale úplně zbytečně, seriál si hraje s mým oblíbeným cestováním v čase a je ve svém vyprávění hodně chytrý. I když se zdá, že to nedává smysl, tak do sebe všechno vlastně docela solidně zapadá. Ano, jsou tam chybičky, ale nic velkého, co by mě vysloveně rozčilovalo. Něměčtí herci pro mě jsou neokoukaní a i na němčinu jsem si po chvíli zase přivyknul. Nejvíc se mi líbil soundtrack, výběr hudby byl na jedničku a uhranulo mě i to depresivní počasí, kdy ve Windenu snad nemají den, kdy by nepršelo. Sledování postav napříč několika generacemi vypadalo složitě, ale vlastně nebylo až těžké.  Do závěrečné třetí série jsem se musel trochu nutit, nebo přesněji spíš v jejím průběhu. Měl jsem trochu problém spolknout otázku jiné reality, ale nejspíš to už jinak uzavřít ani nešlo. S čistým svědomím mohu doporučit každému, kdo má rád zamotené příběhy a koho baví cestování časem.

Původní seriál Motherland mě bavil sledovat, i když to chvilku trvalo než jsem si zvykl a u Amandaland je to vlastně dost podobné. Amanda byla ta nejotravnější postava seriálu a nebyl jsem si jistý, že je dobrým krokem z ní udělat hlavní postavu spin-offu. Amandu je totiž opravdu jednoduché nenávidět, ale postupně jsem si uvědomil, že v tom je její síla. Po první epizodě jsem si říkal, že nevím, jestli pokračovat a po té šesté si říkám, že doufám v další sérii. Všechny nové postavy dobře fungují a jsou obsazené skvělé, osobně jsem rád, že je tady Siobhan McSweeney (Derry Girls).

Asi jsem to čekal záživnější, ale možná to jen mě přišlo zpracováno nudně. Nejspíš je to tím, že u téhle postavy jsem čekal víc soustředění na profesní než osobní život. Čekal jsem nejspíš víc závodění, a to i přesto, že na něj dojde. Ta závěrečná bouračka byla drsná a rozhodně překvapila, ale až mě zaskočilo, že obě (i ta z okruhu) měli docela podivné efekty.

Další z řady animáků, tentokrát takový, aby se zavděčil latinsko-americké části diváků. Na můj vkus moc zpívání, jinak je tam vše, co má být. Perfektní barevná animace je samozřejmostí. Hlavní hrdince chyběl "vtipný" kámoš, takže celkem i humoru tam tolik nebylo a taky tam nebyl záporák, navíc celkově mi ten příběh přišel takový slabší.

Vlastně mě docela překvapilo, že s tímhle přišel Netflix a ne některá z britských stanic. I když pak by tam možná nebylo tak hvězdné obsazení. Přeci jen se sem podařilo nalákat hromadu známých britských herců, ty hlavní role si zahráli například Jodie Whittaker, Robert Carlyle, Aimee Lou Wood, Rory Kinnear nebo Claudia Jessie. Bohužel pro Toxic Town to nejde nesrovnávat s nedávným Panem Batesem a jeho sporem s poštou a některým nejspíš naskočí i filmová Erin Brockovich. Herci jsou tady super, ale to rozhorčení a emoce, které se v Batesovi valily na díváka, jsou tady o dost slabší. Což je až s podivem vzhledem k tomu, co se tady příběhově odehrává a faktu, je to rekonstrukce skutečných událostí. Možná to, že se více vykreslovy hlavní postavy na úkor událostí nakonec trochu ublížilo. Pro mě je to slabší než Pan Bates, i když je to pořád zajímavá minisérie a jsem rád, že jsem se na ni podíval.

Seriál o muslimské punkové skupině, to je určitě téma, které jsem ještě nepotkal a nejen tím, je tahle záležitost z dílny Channel 4 zajímavá.  Obsazení je nenápadné a neznámé, ale skvělé. Anjana Vasan (Amina) je jediná, která trochu vyčnívá, i když hlavně kvůli tomu kde hrála poté, co vyšel tenhle seriál. Je to originální, hravé a má to skvělý hudební soundtrack, který zahranuje i skladby skupiny. Zajímavá reprezentace multikulturního Londýna, což může být pro mnohé problém, protože to není svět, na který jsou zvyklí. Důležité je, že to funguje a já jsem se u toho dobře bavil.  Mám tyhle britské záležitosti docela v oblibě a doufám, že toho bude ještě o něco víc než dvě série.

Vlastně jsem původně ani neplánoval sledovat tenhle seriál, ale protože měl posunout v ději i příběh Mandaloriana, tak jsem se ke němu nakonec dostal. A musím říct, že jsem ve finále rád, protože mě docela bavil. Jistě, neublížilo mu, že se v závěrečných epizodách připojil k příběhu Mandalorian a Grogu, ale příběh Boby Fetta mě bavil i předtím něž přišli na scénu oni. Tohle rozšíření se jim podařilo a klidně bych se díval i na to, co se dělo dál. Rozhodně patří mezi ty lepší přídavky, které ke Star Wars za poslední roky vznikly.

Seriál sleduje zvláštní rodinku, která je součástí náboženské sekty. Možná to má trochu slabší rozjezd a na postavy je třeba si zvyknout. Po chvíli to však zapadne do sebe a začnou se projevovat frustrace každého z členů rodiny, což je zavede do zajímavých situací a zábava může začít.  Určitě to není seriál pro každého, ale nedá se mu upřít to, že se odehrává ve vcelku originálním prostředí. Rozhodně to má postavy, které si jde oblíbit a také ty, které je jednoduché nesnášet (Elder Samson). V první řadě je důležitou vedlejší postavou Lolly Adefope (Ghosts), ve druhé řadě pak Sian Clifford (Fleabag) a obě jejich postavy mají vliv na hlavní postavy. Já se ve finále docela bavil a klidně se podívám na další pokračování.