K.I.N.G.

Tak jsem se znova po roce pustil do této zparchantěliny. Přát té počmárané špíně a jejímu spratkovi nehodu je ale nějak těžší, když už jeden ví, do čeho jde. Naštěstí vždycky existuje naděje, v tomto případě na převýchovu. Jediné měřítko normality tak zůstává dobrosrdečný správce, kterého tu bravurně ztvárnil Willem Dafoe. Vřelý dík patří studiu A24 za to, že se ještě stále neštítí jinakosti.

Vizuálně působivé, ale dějově jako by se tu Karel Zeman hledal, a ne a ne se najít a ze všech režisérových filmů, které jsem doposud viděl, na mě působí asi nejroztěkanějším dojmem. Nečekal jsem, že po 16 letech, kdy jsem tento počin viděl naposledy, nechám stejné hodnocení a věřil jsem, že jej budu zvedat, ale evidentně jsem si už v době dospívání uvědomoval, že tady zkrátka forma vysoce vítězí nad obsahem, což není úplně ideální. Spousta herců je tu jinak výtečných i v malých rolích (např. R. Hrušínský v miniroli sultána), naopak si ale nejsem jist volbou Jany Brejchové do role krásné princezny a Rudolf Jelínek se mi zdál takový nemastný neslaný. Možná, že se ve světě jedná o jeden z našich nejoceňovanějších a nejváženějších filmů, ale moje srdce zatím úspěšně míjí. Přesto po formální stránce není co vytknout a dalšímu zhlédnutí v budoucnu se jistě bránit nebudu.

Zběsilá jízda japonským industriálním peklem, kde se hlavní postava postupně mění na kovovou bestii, ohyzdnou jak průměrný song od Imagine Dragons. Ke zdejšímu hodnocení je zbytečné se vyjadřovat, je to výsměch naprostému kultu a originalitě, který tento film s sebou koncem 80. let přinesl. Zkrátka nic pro slabé kusy a průměrňáky.