Třináct životů

Záchrana thajských fotbalových juniorů a jejich trenéra, kteří uvízli v jeskynním komplexu Tham Luang Nang Non, představovala akt neobyčejného hrdinství, kdy se skupině potápěčů podařilo něco zdánlivě nemožného… Režie Rona Howarda je téměř dělnická. Žádné kudrlinky, žádné zbytečné dějové linky a jen zřídka, pokud vůbec, nějaká manipulace s příběhem. Ve filmu „Třináct životů“ se drží toho, co mu jde nejlépe - předkládá fakta a nechává příběh, aby si sám vybudoval napětí. Film je velmi záměrně natočen z pohledu vnějšího světa. O tom, jak chlapci prožívali situaci v jeskyni se téměř nic nedozvíme a žádný z nich nám není představen jako jednotlivec. Ve skutečnosti zmizí z plátna od okamžiku, kdy vstoupí do jeskyní, až do chvíle, kdy s nimi první potápěči navážou kontakt - stejně jako zmizeli ve skutečném životě. Zpočátku se mi tento přístup moc nezamlouval, protože chlapci byli redukováni na pouhé šifry, ale pak mi došlo, že právě takoví byli pro tehdejší zpravodajské kanály: dvanáct neznámých chlapců (plus jejich trenér) uvězněných v jeskyni v daleké zemi. Třeba důležitá zmínka, že několik dětí a trenér jsou bez státní příslušnosti a nemají tak přístup k sociálnímu systému, není rozvedena. Viggo Mortensen a Colin Farrell hrají skutečné potápěče Ricka Stantona a Johna Volanthena. Svých fyzicky náročných rolí se zhostili znamenitě. Oběma se daří vystihnout nuance povahově odlišných hrdinů. Mortensen jako Stanton je emociálně odtažitější. Dává si hlavně záležet na dobře odvedené práci, city nechává stranou. Farrellův Volanthen je oproti němu mnohem vřelejší a coby otec se snáz dokáže vžít do pozice rodičů čekajících, zda se jejich potomky podaří zachránit. Na to, že většinu rozmáchlé stopáže tvoří plavání tam a zpět, máte pocit, že se příběh stále někam vyvíjí a že jsou vám hrdinové bližší a bližší. O to urputněji zatínáte pěsti, aby svůj smělý plán dokázali realizovat. Myslím, že se jedná o jeden z nejpovedenějších režisérových projektů. Kvalitní obraz, výborné lokace, střídání klaustrofobických záběrů jeskyní s nádhernými krajinnými scenériemi místních lokalit, kvalitní herecké výkony… - to vše umožnilo, aby se snímek stal silným a inspirativním dílem. /90%/ (20.10.2022)

Ron Howard je pre tieto based on true events filmy vždy správna voľba. Dokáže natočiť do bodky presný film, akurát mu občas chýbajú vyššie ambície, aby sa z jeho filmov stali skutočne vynikajúce kúsky (Rush budiž výnimkou). A to je aj prípad Thirteen Lives. Fantasticky nasnímaný (kamera neznámeho Sayombhu Mukdeeproma by si zaslúžila filmové ceny, dokáže prehľadne nasnímať ako scény pod vodou, tak v stiesnených priestoroch, ale ponúknuť aj veľkolepé pohľady na okolitú džunglu), fantasticky ozvučený film s vynikajúcimi hercami (Mortensen, Farrell, Edgerton) zobrazujúci nedávnu udalosť záchrany trinástich thajských chlapcov zo zaplavenej jaskyne, ktorý aj napriek enormnej 149 minútovej stopáži ani na minútu nedrhne, no aj tak sa nemôžem zbaviť dojmu, že aj napriek týmto slovám chvály som čakal viac. Ron Howard totiž natočil úplne neškodný film pre všetkých, aby prakticky pobavil každého člena rodiny a ponúkol štandardné veľkolepé filmové zobrazenie jednej tragickej udalosti, ale po celý čas sa bojí pritlačiť na pílu. Či už emočne - k žiadnej postave si tu človek nevybuduje vzťah; alebo čo sa týka napätia - o tom ako neuveriteľne dlho trval jeden ponor cez jaskyňu sa tu divák dozvie prakticky len z mapy, samotné scény sa odohrajú do pár minút akoby sa Howard tentoraz bál pritlačiť na pílu a celé dianie zobraziť aspoň trochu surovejšie. Vo výsledku však solídne natočená rekonštrukcia udalostí, no až príliš na taký ten absolútne nekonfliktný hollywoodsky spôsob. A ak o danej udalosti nič neviete, o to lepšie, pretože v takom prípade dokáže ponúknuť aspoň kúsok napätia. CELKOVO: 7/10 (07.08.2022)

Velmi “nehollywoodsky” natočený snímek s pragmatickými hereckými výkony, který se místo soustředění na nějaký laciný patos primárně zaměřuje na samotnou záchranu. Thirteen Lives slovutného režiséra Rona Howarda právě díky tomu působí mimořádně dramatickým dojmem, přičemž by divák v některých pasážích mohl tento film snadno zaměnit za nějaký velmi podrobný dokument. Toto všechno tedy v kombinaci se zručnou režií, precizní kamerou a technickou stránkou vytváří skvělý filmový koktejl, který mohu bez sebemenších skrupulí doporučit i těm divákům, kteří o tomto neuvěřitelném projevu kolektivního humanismu dosud neměli ani ponětí. (Prime Video) „I can’t promise anything. But it will give the boys a chance.” (20.08.2022)

Silný příběh, dle rychlého pátrání na netu nijak zásadně scénáristicky "nevylepšený", tzn. nezprasený. Věrohodné realistické zpracování, výborně zachycená celková atmosféra události, nejenom v samotné jeskyni a při ponorech, ale i v jejím okolí na povrchu. Jen mě trochu mrzelo, že se režie víc nevěnovala členům uvízlé skupinky, zvlášť v prvních devíti dnech před jejich objevením, které by byly určitě zajímavé, ale ze kterých divák bohužel neuvidí ani vteřinu. Pro zajímavost po téhle záchranářské anabázi prý stoupla roční turistická návštěvnost jeskynního komplexu Tham Luang ze 40.000 na 1,3 milionu lidí. Naprosto chápu, být někdy v severním Thajsku, taky se tam určitě budu chtít podívat. (21.02.2023)

Závidím ľudom, ktorých to bavilo. U mňa to film prehral hneď od začiatku, keďže úplne kašle na obete uväznené v jaskyni alebo rodiny obetí a sústredí sa čisto len na technickú stránku jak tie deti/zvieratká/košík s ovocím (koho to v tomto prevedení fakt zaujíma?) dostať von. Keďže absolútne kašle na emócie, tak mi bolo od začiatku úplne jedno jak to dopadne a čo sa tam deje. Ale technická stránka je tip ťop, to hej. Lenže to je pre mňa málo. Za mňa totálna nuda. 4/10. (09.08.2022)