Utrpení Panny orleánské

Absolútne zdrvujúci zážitok. Dreyer musel kvôli filmu upísať zmluvu s diablom. Filmársky je to absolútna lahôdka. Klaustrofobická a emočne ohromne vypjatá dráma s geniálnym hereckým výkonom Marie Falconetti. V jej očiach a slzách sa odráža bolesť obetí všetkých sfalšovaných procesov a bezmocnosti človeka, voči mocnostiam. Najlepší nemý film ever? 10/10 P.S. v mnohom pomáha aj parádna novozložená hudba, neskôr použitá v kľúčových scénach K19: Widowmaker (26.07.2017)

Co se dá psát o klasice takového formátu? Osobně mě uchvhátila jakási fllmovost tohoto díla. Již od prvního švenku, přejíždějícím přes soudní síň. zachycujícím círekvní pohlaváry v družných hovorech, totiž není pochyb o tom, že Dreyerovi se podařilo vytvořit velmi přirozeně půobící svět, kde se nenosí afektované předimenzované teatrální herectví. Naopak vše působí velice reálně a díky koncepci scénáře, která zachycuje pouze samotný proces vyvolává film velice sugestivní dojem. Nejvíce působivé mi přišly detailní záběry obličejů soudců, které s jejich herectvím navozují znepokojivou atmoséfru doby, kdy bych rozhodně nechtěl žít. Filmy je navíc pojat celkem neutrálně, nikoho nesoudí a díky téměř rekonstručnímu postupu může sloužit jako svědectví o bestialtiě oné doby. Geniální díla nepodléhají zubu času a to je i případ tohoto filmu, v němž je taková porce vyspělé filmařiny, že film vůbec nepůsobí archaicky. (01.03.2012)

Ani na minutu se nepohneme z detailů tváří, z extra syrových emocí a bohužel i z deprese pro depresi, protože všichni víme, kde titulní hrdinka v ději začíná, co si bude muset protrpět a kam bude donucena dojít. Jenže tím moje výtky začínají i končí. Na téměř sto let starý film jsem totiž celou půldruhou hodinku vyjeveně zíral jako na svatý obrázek, protože vypadá po stránce herců, kamery nebo střihu lépe než filmy mladší o celé desítky let, což je v první polovině dvacátého století věc nevídaná až zázračná. (23.09.2020)

Poprvé jsem tento film viděl před několika lety ve verzi s německými mezititulky, která byla nahraná z nějaké německé televize a doplněná klasickou hudbou, např. Bachem. Už tehdy to bylo na pět hvězd. Dnes jsem viděl verzi od Criterionu se zde několikrát zmiňovaným oratoriem Voices of light Richarda Einhorna, které rozhodně není jen tak nějakým hudebním podkresem, ale mistrovským dílem samo o sobě. Nejvíce na mně zapůsobila sekvence v mučírně, ke které se k záběrům tváří soudců a Jany přidávaly i záběry na mučící zařízení, zvláště to ostnaté kolo. (15.02.2007)

Po Frigovi na mašině druhý film z němé éry, který mě bavil. Ale toto nejen, že mě bavilo, ale byl to téměř dokonalý audiovizuální zážitek. Obraz krásně zremastrovaný a ta hudba.....Jeden z mnoha důkazů o tom, že film nedělá jen to, co vidíme. Normálně by byl ten doprovod pro mě nic neříkající, ale spolu s těmi záběry to bylo opravdu něco. Většina filmu jsou detailní záběry na obličeje, ale funguje to opravdu dokonale. 91% (14.12.2010)