Příběh opravdového člověka

Nemám nohy, jestli pak já dolezu, k támhletomu pařezu... Od příběhu hrdinného sovětského letce jsem původně očekával, že se bude více soustředit na jeho cestu německým územím k vlastním jednotkám. Nakonec to ale ani není na škodu, že tomu tak nebylo. Tuto počáteční část přeskočímě docela rychle a následuje nejzdlouhavější část filmu v nemocnici, která zobrazuje Meresjevovu rekonvalescenci po ztrátě dolních končetin a v závěru se opět dostává hrdina do bojové akce. Film se soustředí hlavně na těžkosti Meresjevova zotavování a jeho s tím související problémy. Sám ale několikrát poznamenává, že je "sovětský člověk" a následně nato všemi problémy projde bez větších problémů. To o co zde jde především je zobrazit nezlomnou vůli sovětského člověka překonat jakoukoliv překážku a bránit svoji vlast, přes zdravotní handicap. Hudba u tohoto snímku až na pár míst, kde je diegetická a slouží jen jako prostředek pro udávání rytmu tance(ano, člověk s protézami nohou tancuje kozáčka), se nevyskytuje. (14.06.2008)

Asi nejednomu Husákovu parchantěti byl Meresjev předhazován za vzor. Moji rodiče si tento film nikdy nenechali ujít a rovněž mě lákali, abych viděla tu imponující sílu vůle a inspirovala se jí do života. Výsledky nic moc, ovšem docela se mi to líbilo - tedy od okamžiku Meresjevova sestřelu, kdy to konečně trochu nabralo grády. V telebedně tehdy bylo skutečné ... exkrement - nadávejte si na dnešní plytké, hloupé, komerční zblitky podle libosti, ale za komančismu byl SKUTEČNÝ problém narazit vůbec na nějaký film, natož na kvalitní. Dnes bych na "Příběh opravdového člověka" hodila bobek - zvysoka a zdaleka, tehdy to byl těžký nadprůměr. 55% (16.04.2010)

Samozrejme by nebolo vôbec ťažké odsúdiť tento príbeh sovietskeho Pistoriusa ako propagandu. Ale je jednoduché sa chytiť zopár archaických fráz a smiať sa, ako hľadať to skutočne hodnotné na starých filmoch. Stolper umne rozčleňuje film na viacero výrazne odlišných častí, čím stále púta divákovu pozornosť. Film by mohol slúžiť ako komparačný materiál so súčasnou hyperrealistickou kinematografiou, ktorá by sa v podobnom príbehu musela sústrediť na detaily typu čo vojak počas 18 dní v lese jedol a pil, ako fungujú protézy a asi by sme si pozreli zopár nechutných naturalistických scén. Cieľom tohto porovnávania by bolo, nakoľko je podobná realistickosť prínosom. Mne totiž v Príbehu obyčajného človeka nijak zvlášť nechýbala. Zub času ale zostal voči filmu neúprosný, nedá sa nič robiť. Nie je to nadčasová klasika typu Žeriavy tiahnu. (14.05.2016)

Tvorba sovietských režisérov z obdobia nekompromisnej stalinistickej cenzúry je pre mňa hodne exotická. Málo kedy siahnem po týchto prachom zapadnutých tituloch. Pretože umenie, ktoré slúžilo politickým zámerom je plytké. "Príbeh ozajstného človeka" potvrdzuje toto tvrdenie. Odhodlaný boj pilota Alexeja Petroviča Meresjeva s nepriazňou osudu, keď prišiel v akcii kvôli ťažkým omrzlinám o obe nohy, je zaujímavým námetom. Ten je však sprznený silne propagandistickým ladením celého filmu. Z kecov o nezlomnej vôli sovietskeho človeka, charakterných boľševikoch a obetavých súdruhoch sa mi robilo zle. ** (20.03.2009)

Uteklo hodně vody, co jsem poprvé tento film o síle lidské vůle a vytrvalosti viděla jako dítko školou povinné. Na to, že byl natočený krátce po válce a popisuje skutečný příběh, si nikterak nezadá se současnými americkými válečnými filmy s fiktivními hrdiny „svalovci“, kteří rovněž bojují s nepřáteli ve jménu své vlasti. Můžeme si položit otázku, kde končí vlastenectví a začíná propaganda. Pro mne je to i po těch letech dobrý film s na svou dobu mimořádně silným příběhem. (18.05.2011)