Serjožka

Ze souboru povídek, které Věra Panovová věnovala roku 1955 dětské tematice, zaujala režisérskou dvojici Georgije Daněliji a Igora Talankina hned titulní. Jejich adaptace Serjožky byla natolik zdařilá, že si v sovětské kinematografii získala pověst jednoho z nejlepších filmových debutů vůbec. Hrdinou filmu, který bychom žánrově dnes označili nejspíše za „rodinný“, je pětiletý chlapec, jenž si musí zvyknout na nového otce, ředitele sovchozu Korostělova, který se pro něj stane vzorem i starším kamarádem. Do role Korostělova obsadil Danělija s Talankinem Sergeje Bondarčuka, jenž tehdy stál na výsluní slávy také díky svému režijnímu debutu Osud člověka (1959). Serjožkovu matku hrála Bondarčukova skutečná manželka Irina Skobcevová. Představitel malého hrdiny Borja Barchatov po dvou dalších účinkováních u režisérů Vechotka a Kazanského v herecké dráze nepokračoval, ale i to stačilo k tomu, že se zapsal do paměti diváků jako malý Serjoža, který na začátku filmu s překvapením zjistí, že nejen on má srdce, ale že jej mají i všichni lidé kolem. Danělijův a Talankinův debut, po němž šli oba tvůrci už vlastní cestou, získal mnohá domácí a mezinárodní ocenění, včetně Velké ceny na XII. MFF v Karlových Varech 1960. (NFA)