Necronomicon

Všetko sa to točí okolo knihy necronomicon a od toho čo zo sebou prináša.Tentokrát nebudem hovoriť o konkrétnych príbehoch ale o celku z ktorého som troška zmetený.Masky boli niekedy slušné a niekedy hrozné.Pre mňa to nieje klasicky poviedkový film,lebo tento sa sústreďuje hlavne na celok a to preto lebo tu niesu rozdelené príbehy a to je chyba a to hlavne preto že sa v celkovom príbehu strácajú súvislosti.Je tu neskutočne veľa slizu i gore a aj veľa nechutností.Ale celok sa mi zdal ako jeden veľmi bláznivý vtip.Príbeh a dej filmu bol neskutočne absurdný a aj spracovanie bolo strašne prehnano zúfalé. (31.08.2014)

Doteraz najlepšie spracovanie diela horrorového veterána H.P.Lovecrafta, čo som mal možnosť vidieť. Necronomicon obsahuje tri jeho sfilmované poviedky, ktoré sú nenásilne prepojené príbehom, ktorého súčasťou je i samotný spisovateľ. Trom režisérom, ktorí sú pod týmto snímkom podpísaní, sa dosť dobre podarilo vyjadriť atmosféru diel H.P.Lovekrafta a preniesť ju na filmové plátno. *** (29.07.2008)

Tri poviedky spojené s tajomnou knihou Necronomicon. Oceňujem na tú dobu kvalitné masky a slušné gore scénky. Je tu snáď všetko. Od slizu až po rozpadávajúce sa mäso a kostry. Hlavne v prvých dvoch poviedkach. Dejovo sú síce priemerné a miestami so slabšou výpravou, ale finále každej poviedky pekne graduje do silného odkazu. Celkovo som mal z Necronomiconu dobrý pocit, taká relaxačná oddychovka. 65/100 (19.02.2014)

První část hodně špatná, druhá hodně dobrá, poslední průměr. Lovecraft by z toho asi z okna neskákal, ale nadšením by taky nepovykoval. Efekty svědčí spíš o roku 1983, herci jsou už zase dřeváci, v čele s nemožným Jeffrey Combsem (ne, nemám ho rád) ale vem to Ctulhu. Tři arabské, nepříliš šílené hvězdičky z neeukleidovských vesmírů. (28.02.2014)

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)