Necronomicon

3 filmy v jednom, podľa poviedok H.P.Lovecrafta. 3 rozdielne príbehy z troch rozdielných dôb od troch režisérov s troma odlišnými pohľadmi na Lovecraftovo dielo. Prvá má skvelú atmosféru, a keby film vydržal v tomto nastúpenom smere, bol by to skvelý zážitok v tradícii Lovecraftových chorobných predstáv. Druhá poviedka je výrazne slabšia, obsahovo nezaujímavá a neoriginálna je aj jej forma, ktorú zavŕší samoúčelná, trikovo mizerná sekvencia. Tretia je typycká béčkovina, jasný Yuznov rukopis, t.j. rozporuplná. Pre jeho fanúšikov skvelá, avšak pre fanúšikov H.P.Lovecrafta je to päsť na oko. (31.10.2004)

Doteraz najlepšie spracovanie diela horrorového veterána H.P.Lovecrafta, čo som mal možnosť vidieť. Necronomicon obsahuje tri jeho sfilmované poviedky, ktoré sú nenásilne prepojené príbehom, ktorého súčasťou je i samotný spisovateľ. Trom režisérom, ktorí sú pod týmto snímkom podpísaní, sa dosť dobre podarilo vyjadriť atmosféru diel H.P.Lovekrafta a preniesť ju na filmové plátno. *** (29.07.2008)

1. povidka christophera ganse "The Drowned" je atmosfericky spektakl pusobici dost nesourode s absenci napeti a strachu, avsak co jiste stoji za to, jsou vytecne masky 5/10. 2. povidka shusuke kanekoho "The Cold" je se vsi ucte k reziserovi nezajimave skoronic 3/10 a 3. povidka briana yuzny s titulem "Whispers" kontrastuje s dvema predchozimi - husta reznicina s banalnim pribehem, ale k vysokemu hodnoceni se priklanim hlavne za nevycerpatelnou invenci v prehlidkach hnusu. To je nespochybnitelne brianova nejsilnejsi stranka. "nejsladsi vec na svete je kostni dren" 8/10 (18.09.2008)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)

První část hodně špatná, druhá hodně dobrá, poslední průměr. Lovecraft by z toho asi z okna neskákal, ale nadšením by taky nepovykoval. Efekty svědčí spíš o roku 1983, herci jsou už zase dřeváci, v čele s nemožným Jeffrey Combsem (ne, nemám ho rád) ale vem to Ctulhu. Tři arabské, nepříliš šílené hvězdičky z neeukleidovských vesmírů. (28.02.2014)