Necronomicon

Tak Jeffrey Combs už má za sebou role H. P. Lovecrafta a E. A Poea. Stihne ještě Stephena Kinga? Filmy inspirované H. P. Lovecraftem a pod taktovkou Briana Yuzny zpravidla nemohou zklamat. A vyjímkou není ani Necronomicon. 3 povídky, jedna lepší než druhá, obzvláště ta třetí stojí za to. Triky možná nejsou stoprocentní, ale tyhle triky mám mnohem radši, než triky digitální. Možná často vyvolají úsměv, ale zase jsou realističtější a nechutnější, nejsou tak sterilní. (04.07.2009)

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná. (01.12.2013)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)

Tenhle film se hodně podobá „Kinder vajíčku“. Již samotný obal láká ke svému rozbalení a při prvním ochutnání se doslova rozplývá na jazyku. Přesně tak jsem si připadal v samotném úvodu, kdy jsem spatřil Combse a začal první příběh. Tím se dostáváme k onomu překvapení uvnitř, protože místo jednoho příběhu tu máme rovnou tři a pěkně nevyvážené! Neříkám, že nápad to byl špatný ( příběhy samotné mě rozhodně zaujali), jenže provedení (místy) a herecké výkony nic moc. První z nich měl hodně velké výkyvy co se kvality i triků týče. To druhý díl byl o něco lepší co se výběru herců týká a bavil mě asi nejvíc. Zvláště pak ke konci příběhu zde lze spatřit povedené „rozpouštění“. No a všemi vychvalovaný třetí příběh byl taky tak padesát na padesát. Zbytečně zdlouhavý začátek byl alespoň částečně nahrazen nechutnostmi a slušným závěrem. (13.08.2011)

První část hodně špatná, druhá hodně dobrá, poslední průměr. Lovecraft by z toho asi z okna neskákal, ale nadšením by taky nepovykoval. Efekty svědčí spíš o roku 1983, herci jsou už zase dřeváci, v čele s nemožným Jeffrey Combsem (ne, nemám ho rád) ale vem to Ctulhu. Tři arabské, nepříliš šílené hvězdičky z neeukleidovských vesmírů. (28.02.2014)