Spiderweb
Režie:
Zdenek ZaoralKamera:
Michal KuličHudba:
Václav HálekHrají:
Eva Kulichová, Milena Svobodová, Jiřina Třebická, Jiří Zahajský, Radka Fidlerová, Miroslav Macháček, František Husák, Zdeněk Dušek, Yvetta Kornová (více)Obsahy(1)
Člověk nemá nic jiného než vlastní svobodu. Sám se jí zbavuje, když se stává otrokem drogy. To tvrdí primář psychiatrického oddělení místní nemocnice (Miroslav Macháček), za kterým přichází mladá osmnáctiletá narkomanka Radka Valtrová (Eva Hodinová). Ta si v životě prošla mnohým a všechny její problémy, ať už lhostejnost a nevšímavost vlastních rodičů nebo její nešťastný milostný život, vedly k drogám, které získává za sex s bývalým milencem své matky. Primář Radku pošle do psychiatrické léčebny, kde se má za pomoci různých metod vymanit ze své závislosti. Radce se však zdejší místo zcela protiví a není schopna se plně zapojit do léčby a aktivně spolupracovat s místními doktory a psychology. Sama si také připadá jako v „koncentráku“. Jistou oporu však nalezne v doktorce Heleně (Milena Svobodová), která je zde ale také jako pacientka, léčící se ze závislosti… Ve své době provokativní snímek, jenž se jako jeden z prvních v Československu otevřeně vyjadřoval k problematice drogové závislosti, natočil scénárista a režisér Zdenek Zaoral. Vývoj filmu byl složitý a vznikal od roku 1981 nejprve v poloamatérských podmínkách, ve kterých bylo natočeno přibližně 4/5 scén, a dokončen byl až v roce 1986 ve filmovém studiu Gottwaldov. Kromě značného dokumentaristického pojetí filmu stojí za zmínku také snaha o výrazné experimentování v oblasti vyprávění, střihu i barevného tónování. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Působivé ztvárnění drogové tématiky, kterému hodně pomáhá experimentální formální stránka. Kulichová svoji postavu ztvárnila skvěle, trochu z ní vane vítr svobody a bezprostřednosti šedesátých let. Trochu řídký děj povyšuje hlavně závěrečné vyvrcholení, které hraničí až s očistcem ke kterému otevřený konec výborně sedí. ()
Je vidět, že režisér Zaoral původně film pojal jako ryze amatérský snímek a teprve po pár letech ho dotáčel pro plátna kin. Film se z velké části odehrává za zdmi psychiatrické léčebny, kterou obývají drogově závislí, alkoholici a další podobná vytříbená společnost. Ve své době určitě odvazové, nahotu neskrývající, nicméně chaotické, ale díky neznámým tvářím a skutečným pacientům léčebny Pavučina vyznívá autenticky a nejvíc jako dokument, který se snaží odhalit temné stránky duše drogově závislé Radky (Eva Kulichová), ale nejen jí. Zvláštní jsou různé filtry, přes které kameraman snímá záběry, přes černobílou až po různé kolorované zabarvení. ()
SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : Hermafrodit ALBUM : Obráběn a mnohonásobně rozčtvrcen v zajetí ozubených kol SKLADBA : To není otázka vůle. 1) " Základní motiv v životě každého toxikomana je jeho droga, respektive zoufalý stav, když tuto drogu nemá. V té chvíli se z něj stane štvanec, který pořád před něčím utíká, dokud ho jeho droga neuštve až k smrti." 2) "Vážená paní to není otázka vůle, protože tady jde o nemoc." 3) "Bojím se toho, co můžem mladým lidem, kteří drogy důvěrně poznali místo nich nabídnout. Kulturu, sport, nějakou zájmovou činnost ? Nevim." ALBUM : kompilace Midnight café SKLADBA : Bezejmenná " Jak se jmenujete ? Řekněte nám něco o sobě. Pojďte tady do středu a řekněte nahlas svoje jméno. Prosím Vás, víc nahlas by to nešlo ? Zase chcete dělat advokáta paní doktorko ? Za jméno Vám tady hlavu neutrhneme. Radka Valtrová." ()
Film vznikal zdlouhavě a postupně. Ukazuje víc ze života lidské společnosti, než by si ryzí socialističtí občané přáli vidět. Zajímavý je pohled ženy na svého bývalého muže - dirigenta, otce hlavní postavy. V té době sice socialismus už slábnul, a dovolil stále větší kritiku společnosti, ale většina občanů tohoto státu s komunisty ráda kolaborovala, a dělala by to i nyní, neb zde výraznější opozice žádná nebyla. Tolik tady žilo hrdinných lidí. A dneska jsou stejní. kolik lidí se dneska sejde, aby bojovalo proti i vlastním právům a manifestovalo? Neumím si představit, takovou občanskou nespokojenost v Praze, jakou předvedli Maďaři, když se na veřejnost prosáklo co premiér řekl o svém kabinetu. Budapešt byla v plamenech, zatímco zde nikdo nezvedne ani zadek a vrcholní politici se dopouštěli podobných úletů. Takže mění se národní povaha? Kde jsou ti mladí, aktivní zájemci o demokracii? ()
Ač jsem viděl film už hodně dávno, leccos mi z něj utkvělo v mysli, nejen drsný závěr. Po opětovném zhlédnutí musím říci, že osten provokativnosti se mírně otupil, syrová výpověď ze světa drog ale zůstává. Velkým plusem je nekvalitní technický materiál, který vytváří dojem dokumentu (dnes moderní, tehdy z nouze ctnost). Jen jsem měl tentokrát pocit, jakoby se příběh odehrával v sedmdesátých letech (oblečení, prostředí, hudba), i když je fakt, že takzvané máničky (ano, tehdy oblíbené dělení na somráky, vexláky a zbytek) vydržely až do konce osmdesátých let. Přesvědčivý výkon E. Kulichové mě opět zaujal stejně, jako i ostatních aktérů. Bezchybný M. Macháček v roli dobrosrdečného, leč tvrdého lékaře, i F. Husák měli zdatnou oporu v personálu i pacientkách. Pavučina otevřela dveře pro do té doby spíše tabuizované téma a byla následována dalšími, na tehdejší dobu, odvážnými snímky - Proč? a Bony a klid. ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Gottwaldov
Zajímavosti (12)
- Vo filme skutočne hrali aj zamestnanci liečebne a dokonca aj pacienti, pokiaľ chceli. Kamera ich ale vždy brala skôr zboku alebo zozadu. (Raccoon.city)
- Pôvodne sa snímka mala venovať alkoholizmu, až neskôr sa rozhodlo, že sa bude venovať problému s narkotikami. (Raccoon.city)
- V liečebni, kde sa film natáčal, majú dodnes schované dobové tlačoviny, ktoré o filme Pavučina informovali. Na film upozorňoval aj text, ktorý niekoľko rokov visel na jednej z miestnych násteniek. (Raccoon.city)
Reklama