Plivu na tvůj hrob

Videl som už viac amatérske filmy ako tento. I spit on your expectations (môj pracovný názov) je v prvom rade neuveriteľne debilne napísaný. Až zarážajúco naivne. To je proste nespravodlivé natočiť takýto film. :D Nie no, ja vás teraz na chvíľu zavediem do hlavy hlavnej hrdinky aby ste vedeli... Vyšplhajte sa od kostrče po jej nekonečných vlasoch a žasnite: Čo by som robila v meste, aj tak nikto nechápe môj intelekt. Našla som si to slovo v slovníku, takže ja ho už chápem, len oni nie. A keďže chcem napísať román, idem niekam do hôr. Ako napríklad Jack v The Shining. Síce som videla len začiatok lebo to ešte nenatočili, ale určite tú knihu nakoniec dokončil a všetci boli šťastní. Dobre, už som na tej odľahlej chate, tak hor sa do písania mojej novej knihy. No neverili by ste, nejakí dedinskí chlapci ma tu naháňajú po lese, tak čo budem, padnem na zem, uvidím čo chcú. Dobre, už viem, znásilňujú ma, budem kričať, aby sa nepovedalo, veď sa to natáča. Párkrát ma znásilnili a ja stále nemám dosť, pôjdem sa teda s nimi vyspať znovu a tentokrát dobrovoľne nech si nemyslia, že som hysterka, ale potom ich zabijem, aby diváci neboli pohoršení. Ozaj, a čo tá moja kniha? Možno bude o tom, nazvem ju Trash. (02.02.2013)

Tak dneska jsem se konečně podíval na tuhletu mezeru v mém dosavadním hororovém vzdělání a musim říct, že jsem opravdu rád, že už to mám za sebou. Scény znásilňování jsou odporné, tak nějak nechápu lidi, kterým se na něco takového (v tomto podání) líbí koukat, zbytek je pak jedna velká nuda. Každopádně zkušenost to byla zajímavá, ale že budu od jednoho z nejlegendárnějších exploitation filmů odcházet uspanější než šokovanější, to jsem opravdu nečekal. (27.09.2008)

Proč je nepoužití hudby považováno za amatérismus? Copak hudbu v normálním životě někdo slyší jen tak ze vzduchu? A pomiňme případné blázny a feťáky. Hudba je podle mě to, co každý snímek oddaluje od reality, i kdyby v něm ukázali nevímco jakkoliv naturalisticky. Napliju na vaše hroby je očištěno od všech těch nešvarů, které v kinematografii dnes vidíme. Podle mě je to jeden z nejrealističtěji natočených filmů, jaký jsem viděl. Proč? Dialogy jsou blbé, ale reálné. Nikdo nemluví jak knížka. Poslouchali jste někdy rozhovor dvou vám úplně neznámých lidí? Obvykle snůška volovin, dost často nelogicky na sebe navázaná a hloupá. Většinou se to skládá z krátkých vět, z nedořečených vět, někdy i z nadávek (podle druhu lidí). Ale veskrze je to dialog o hovně, neboli že málo slovy lidé řeknou ještě míň. Tady je to podobné a proto uvěřitelné. Jestli herci hrají špatně? Nevím, mně to tak nepřišlo. Pro většinu to asi bude způsobený tím, že tu nikde není moc prudkých a náhlých střihů a tak ten americkej způsob herectví nepoznají. Viděl jsem lepší filmy, ale taky zatraceně horší. Tohle je prostě průměr. Kdyby to mělo trochu propracovanější postavy (ukázat trošku něčeho z jejich života) nebo tam přidali trochu černýho humoru či cynismu a ne jen osm koulí s nožičkama a jednu Nemesis, bylo by to mnohem zábavnější (takhle se to přeci jen moc táhne). Myslím, že hodnotit tento snímek záporně je opět jen otázkou módy a musíte to hodnotit sami, tak, aby to hodnocení nikdo neviděl. Neboli předsudky (strach z našich proti sobě), předsudky (strach z cizích proti nám), předsudky (strach z naší vlastní reakce na ty cizí). Jo, jestli tohle je oslava násilí na ženách, tak já jsem Panna Orleánská. Spíš je to obhajoba pomsty a ospravedlnění touhy vzít věci do vlastních rukou. (21.07.2006)

Oproti předělávce z roku 2010 je to slabý čajíček, i když v roce 1978 film nejspíš provokoval svojí chladností a otevřeností. Ovšem dnes, v době kdy se beranice moc nenosí a americký Felix Holzmann v roli nepovedeného vraha a inseminátora je spíše pro pobavení, se už asi není nad čím pohoršovat či bát. (30.11.2012)

Toto nie je "oko za oko" ale "ak sa k Tebe niekto správa zle, správaj sa k nemu ešte horšie". Jednoduchý dej, nelogické správanie postáv a ich zvláštne prehrávanie. Zdanlivé nedostatky vyvažovalo to, o čo išlo: sústredenie sa na brutálne pudové násilie a adekvátnu odplatu za spôsobené príkorie. Na tele. Na duši. V tomto zmysle boli výstižné tupé dialógy chlapskej party, považujúcej veľkomesto za skazené, či rodinná idylka jedného z nich, kontrastujúca s jeho činom. Príznačné bolo tiež prehadzovanie zodpovednosti na druhého, ak sa niekto z nich ocitol v núdzi, či obhajoba tvrdením v štýle: "My chlapi sme už raz takí, nezáleží či máš rodinu alebo nie. Každý by sa zachoval rovnako". Obrazovú vatu - úseky, kedy zdanlivo nič nedeje sú síce v kontexte pochopiteľné (tvorivé meditácie v dobrovoľne zvolenej samote, narušovanie tohto pokoja, vyrovnávanie sa s násilím, rozvažovanie čo a ako poriešiť následne), no predsa len miestami až hypnoticky uspávali. (05.09.2013)