Plivu na tvůj hrob

“Day of the Woman“, od roku 1980 vďaka znovuvydaniu titul známy pod názvom “I Spit on Your Grave“, svojim novým označením reaguje na kontroverzný román Borisa Viana z roku 1946 - “I Spit on Your Graves“ (“J'irai cracher sur vos tombes“). Okrem inšpirácie titulným názvom nemá Zarchiho exploit nič spoločné s touto francúzskou knižnou klasikou. Zato je však jednoznačne postrehnuteľná inšpirácia Cravenovým THE LAST HOUSE ON THE LEFT a ako sám režisér aj povedal, skutočnými udalosťami z jeho života. Jednej noci v New Yorku sa stal totiž svedkom scénky ako sa z miestneho parku plazí skrvavená a zúbožená žena po nevyberavom znásilnení. Dievčina nemala už v tom momente tú silu, aby sa o seba postarala, preto zasiahol Zarchi. Jadro jej osudu neskôr obalil zmysleným príbehom newyorskej spisovateľky Jennifer, čím jej dal možnosť aspoň takýmto spôsobom sa na filmovom plátne svojim przniteľom kruto pomstiť a vrátiť úder späť. Vznikla tak klasika “Day of the Woman“. Označením klasika, resp. cult, sa film mohol honosiť samozrejme až po čase. Pod pôvodným názvom “Day of the Woman“ skoro vôbec nezabodoval. Nový smer v propagácii, prechod na väčšie trhy s video zábavou a v konečnom dôsledku útok na povedomie divákov, slávil časom svoj úspech. Nezabudnuteľné scénky, reálne pôsobiaca brutalita, psychický a fyzický teror padajúci na hlavu a telo často nahej Jennifer – spočiatku bezbranný objekt túžob skupiny vidieckych hovád, myšlienky, alternatívny uhol pohľadu na situáciu, herecký prejav, dialógy, ...no je toho proste dosť, čo dokáže zaujať a prispieť tak ku zaujímavému filmovému zážitku hodnému pripomenutia. Avšak totálna absencia hudby a v druhej polovici zvraty na úrovni zvratkov – až šialene nelogický priebeh, opierajúci sa iba o snahu čo najviac šokovať či už to dáva zmysel alebo nie, zrážajú v konečnom, doposiaľ výbornom dojme “I Spit on Your Grave“ do iba niečo málo nadpriemernej skupinky filmov. Amaterizmus vysokého stupňa! Len aby bolo jasné, neznevažujem týmto film ako celok ani chovanie Jennifer. Po tom čo si prežila, jej úsudok a racionálne riešenie situácie sa výrazne nabúralo neprekonateľnou vlnou, ktorá zahalila a rozožrala existujúce receptory v mozgu. Stará dobrá Jennifer zomrela. Jej nové ja sa prebúdza – z toho dôvodu veľmi trefne zvolený aj pôvodný názov “Day of the Woman“. K tomu, aby som uviedol konečne to, čo mi najviac vadilo, netreba od Jennifer chodiť ďaleko. Uvažovanie skupinky násilníkov po ohavnom čine opakovaného prznenia a nedostatočného riešenia vzniknutej situácie, stojí teda zato. Ani po opakovaných impulzoch (doslova bleskoch) do ich sedliackych hláv im stále nič nedochádzalo. Bez urážky, ale s nimi by si dokázal poradiť aj malý Kevin zo SÁM DOMA. Taká dôverčivosť sa len tak nevidí. ### Vďaka svojmu obsahu - detailnému zobrazeniu krutosti znásilnenia, vrážd a všeobecne teroru a nahoty, sa “I Spit on Your Grave“ stal terčom nevyberavého odporu zo strany kritikov a cenzorov, vrátane časti diváckej obce. Vo Veľkej Británii sa “I Spit on Your Grave“ po svojom tunajšom vydaní na VHS-ky z roku 1982 zásluhou distribučných štúdii “Wizard“ a “Astra“, dokonca úplne zakázal. Stalo sa tak v júli 1983, kedy film cenzori z BBFC umiestnili na zoznam tzv. Video nasties, čím znemožnili jeho propagáciu a distribúciu. K banu na film sa okrem UK uchýlili napríklad aj cenzori z Austrálie (zákaz 1998-2004, avšak s minimálnou účinnosťou), Írska, Nórska, Nemecka, Kanady, ... K re-releasu vo Veľkej Británii sa po zákaze pristúpilo až v roku 2001, kedy vychádza Cut verzia skrátená o 7 minút a 2 sekundy označená vekovou prístupnosťou Rated:18. O dva roky neskôr sa namiesto zvoľnenia zásahov pristúpilo k opačnej variante – vychádza disk orezaný tentoraz o 7 minút a 43 sekúnd. V roku 2020 vychádza zásluhou distribučného štúdia "Kaleidoscope" verzia skrátená o 1 minútu a 41 sekúnd (Rated 18). V Británii Full uncut verzia doposiaľ nevyšla. PS videný Uncut. (17.12.2009) (méně) (více)

„I SPIT ON YOUR GRAVE“ !! … je prostě kultovní legenda pro otřelé okrajové publikum. Základem k náchylnosti k tomuto brutálnímu „exploitation dramatu“ je otázka, proč jej tvůrce Meir Zarchi natočil. První možností je jednodušší verze, a to že chtěl šokovat, vydělat levně peníze, kopírovat pár před tím již vzniklých „exploitation“ titulů, zejména Last House on The Left (1972), kterému je film v určitých ohledech až překvapivě podobný… Druhou možností je skutečnost, že chtěl filmem varovat a jasně ukázat, jak může vypadat a fungovat běžné násilí na nevinné ženě a poukázat na otázku, jestli pak mají běžné metody právního postupu, dostatečnou sílu nápravy a trestu … Ale tím se „Poslední dům vlevo“ také „zabýval“, jen trest nepřišel z rukou oběti, ale z rukou rodičů oběti…Takže opět určitá podobnost… Pravdu se asi již nikdy nedozvíme, každopádně, Meir Zarchi natočil údajně tento nízkorozpočtový film jako reakci na událost, která se mu přihodila pár let před tím. Když jel autem, u nějakého parku nabral zmlácenou a znásilněnou dívku. Odvezl ji na policejní stanici, kde byl šokován reakcí a metodami policistů a tak ji proti vůli policie znovu vzal do auta a odvezl do nemocnice. I Spit on Your Grave měl být následně film jasně vykreslující možnou brutalitu, sadismus, ponižování a veškeré praktiky, které jsou schopni muži spáchat na slabé osamělé dívce. Tím i ospravedlňoval veškerou brutalitu a násilí ve filmu, údajně bylo třeba divákovi jasně ukázat, jak může znásilnění a týrání vypadat a probíhat. A v tom s ním naprosto „souhlasím“. Podal to … výstižně, naprosto přesně. První polovina filmu. Hlavní herečka Camille Keaton byla údajně v té době milenkou Zarchiho a svoji roli zahrála dokonale. Snad jen jeden jediný film o spoustu let později vykreslil „znásilnění“ jako takové natolik skutečně, opravdově a reálně – Irreversible a v něm „nebohá“ Monica Bellucci. Film v první polovině obsahuje 3 scény znásilnění a ponižování na mladé spisovatelce přijiždějící z města na venkov. Čtyři místní burani si ji vyhlédnou a spáchají to, na co mají prostě chuť … Jeden z „party“ těchto „dobrodruhů“ je mentálně retardovaný a opět je jeho role a pozice dosti podobná postavě z „Last House on The Left“ … Než aby ji zabil, jak je mu řečeno, nechá ji žít, hrdinka se dá do kupy a následně se začně mstít … Od pomsty jsem nečekal nic již extra, ale byl sem dvakrát přímo přibit do křesla… Scéna oběšení retarda vypadá až příliš realisticky a nejde z ní dobrý pocit, člověk jako by cítil, že to je až příliš autentické. Údajně kolovaly fámy o tom, že jej Zarchi nechal skutečně oběsit a že jde o snuff, blabla … Skutečnost byla údajně taková, že herec, který hrál retarda se při této scéně jaksi povolil na lanech a dostal záchvat paniky, že se skutečně oběsí… Nakonec to dohrál, ale byl z toho chvíli v šoku a Zarchimu se tato scéna pak velmi hodila. Scéna ve vaně, je dle mého jedna z vůbec nejbrutálnějších scén v dějinách filmu … Sám jsem se kroutil s nohama staženýma při sledování této scény a musím uznat, že tohle je opravdu síla. Pak ale jaksi scénář povolí a zbytek pomsty se odehraje již jaksi moc narychlo a připadne mi, jako by to z nějakého důvodu chtěl štáb rychle zabalit a mít za sebou. Při scéně s motorovým člunem ještě přimhouřím oko, ale týpek se sekerou v zádech mě tedy opravdu „neuspokojil“ … Jednoznačně odfláklé, snad z lenosti …málo času, to už nikdo nezjistí. Nehledě na to, že tomuhle jsem přál taky něco extra, protože to byl hlavní aktér druhého znásilnění v lese do análního otvoru dívky… Spousta lidí tvrdí, řekl bych, že chce tvrdit, že je to špatný film. Osobně si nemyslím, že je to špatný film. Amatérské herecké výkony? Hrdinka hraje super, retard hraje super, „šéf“ party je super (opět neuvěřitelně podobný vůdčímu šmejdovi z Last House Davidu Hessovi…), zbylí dva hrají o něco hůř… Ve filmu se odehrává jen to, co se odehrávat má. Žádné složité dialogy, výměny názorů atd. Lidská brutalita je jednoduchá a tak jednoduchý je i film. Krásná příroda v protikladu těm šílenostem, které se ve filmu odehrávají, je úžasný prvek, podobně jako hudební motiv v Cannibal Holocaust. Že film postrádá hudební doprovod? Ale to je čistě účel, hudba hraje pouze z magnetofonu po scéně ve vaně a to ještě k tomu vážná skvělá melodie. Takže Zarchi nebyl neschopný diletant, který by neuměl doprovodit film hudbou, on to udělal jen v místě, kde myslel, že je to důležité. To že ve filmu hudba není, dodává filmu, podobně jako spousta dalších prvků, na realističnosti a vážnosti. Takže „poselství“ nebo „provokace“ ? Chtěl tvůrce pouze šokovat a vydělat? Vydělat asi nechtěl, vzhledem k tomu, že již potom ani před tím, žádný film nenatočil… Každopádně film se dá brát jako určité poselství, protože jestli je někdo, kdo si myslí, že násilí na ženách a znásilňování probíhá nějak „uhlazeně a v rukavičkách“, tak o světě a životě nic neví … Provokace ? Jistě … Zarchi kopíruje nekompromisně „Last House ..“, Camille Keaton je snad 85% času ve filmu nahá, v podstatě někdy již trochu zbytečně … „Useknutí“ závěrečné části pomsty hovoří jistě o nedotažení filmu do konce … Ale každopádně, jedná se o naprostý kult v oblasti „exploitation“. Po vzoru Straw Dogs, Last House on The Left, Deliverance a snad trochu i Texass Chainsaw ... zasahuje Zarchi jak běžného diváka, tak dnes již širší okruh nadšenců tohoto typu filmů, přímo na komoru!!! A i když nenese ani náhodou známky kvality ze zmíněných majstrštyků, má svůj vlastní směr a pachuť po tomto filmu vám zůstane na patře ještě hodně dlouho, stejně jako po stejně kontroverzním Cannibal Holocaust … Tyto filmy prostě buď milujete nebo nenávidíte … Já osobně jsem prostě povahy první … Mimochodem, existuje údajně druhý díl tohoto filmu, který pochází z roku 1993, nese název SAVAGE VENGEANCE a má něco přes 60 minut. A opět je v něm znásilňována Camille Keaton ... ovšem kvalita celého filmu je údajně něco tak příšerného, že původní "I Spit ... " je proti tomu Oscarové dílo! (Film byl snad natáčen na vhs kazetu nebo tak něco ...). (19.12.2007) (méně) (více)