Knoflíkáři

Knoflíkáře vnímám jako velmi osobité filozofické filmové dílo. Nelze si nepovšimnout inspirace Petra Zelenky, která se snaží navázat na způsob práce těch nejoriginálnějších filmových tvůrců. Je to chytré, odvážné a podnětné při odhalování myšlenek o životě, hodnotách, společenské zodpovědnosti a osobním štěstí. Sarkastická nadsázka rozprostřela svůj tmavý plášť se zlatou výšivkou satiry, absurdity všedního dne, důvtipné provázanosti i důležitým faktorem náhody. Tato náhoda není nahodilá a náhodná, ale je sjednocená a splývá se souborem jedinců v pevný svazek života a přežívání. Tím se můžeme dostat až k vesmírným energetickým vlnám. Zelenkovo hloubavé zamyšlení přináší pestrobarevnou mozaiku způsobů a charakterů, moudrost a znepokojivé chvění důsledků lidské destrukce, pokrytectví a upřímnosti. Výrazným prvkem je ironie v jízlivé i láskyplné podobě. Spojovacím článkem šesti příběhů je filozofická debata o životě mezi moderátorem Rádia 1 (Pavel Zajíček) a jeho hostem (Jan Haubert), literátem a zpěvákem Visacího Zámku. Pojítkem je také postava důvěřivého, přátelského a ochotného taxikáře (zajímavý František Černý) se svéráznou hrou na změnu identity. V Taxikářovi s tématem partnerství, nevěry a sexuální úchylky zaujme náročná žena (dobrá Michaela Pavlátová), správný stimul vyžadující milenec (Jan Čechtický) a běsem žárlivosti posedlý manžel (zajímavý Pavel Lagner). V sarkastických Civilizačních návycích hraje první housle pokrytecký psycholog (skvělý Vladimír Dlouhý). Problémy neřeší, ale potlačuje za pomocí rituálů a podlehnutí povrchnosti. Kromě něj pobaví jeho na běžný život rezignující pacient (velmi zajímavý Marek Najbrt) a zaujme tragikomická milenecká dvojice (David Černý a Olga Dabrowská) na počátku harmonického soužití. V dekadentní Poslední slušné generaci je nejsilnější zbraní hostitel (vynikající Jiří Kodet) v rozkoši simulované destrukce. Pozadu nezůstává ani stydlivý Tverp Jiří (velmi dobrý Bořivoj Navrátil), jeho obezřetná manželka Marta (příjemná Alena Procházková) a nespokojená hostitelka (zajímavá Inka Brendlová). Pitomci jsou rozkošnou satirou běžnosti s prázdnotou. On (dobrý Rudolf Hrušínský ml.) a ona (velmi dobrá Eva Holubová) rozehrávají jednu z podob partnerských vášnivých hovorů o ničem ve standardu s úsměvným vypořádáním se s vlastní omezeností. Ducha amerického pilota a Štěstí z Kokury spojuje jeden z nejhrůznějších a nejzásadnějších lidských činů moderní doby a postava pilota (pozoruhodný Richard Toth) v bezradnosti a tíži osobní zodpovědnosti v hlasu svědomí. Ještě se musí zmínit druhý pilot zastrašujícího nákladu (David Charap). A tři Japonci (Motohiro Hosoya, Seisuke Tsukahara a Junzo Inokuchi ve zdvořilé rozepři absence slovní vulgarity. Je to pozoruhodné dílo, kterým Petr Zelenka naplno pronikl do širšího podvědomí a naznačil i jiné filmařské možnosti k často bezzubému spotřebnímu stylu. A Česko má originálního filmaře i v současnosti. (04.12.2016)

Opravdu hodně zvláštní „sbírka“ povídek, které toho mají společného mnohem více, nežli by se na první pohled mohlo zdát. Pěkně to do sebe nakonec zapadlo, takže Zelenku musím pochválit. Je sice pravda, že ze začátku je to trošku slabší, ale alespoň už vím, odkdy začali v Japonsku sprostě nadávat a zároveň i chválit blbé počasí. Jo takový sex v taxíku nemusí být špatný – rozhodně lepší než proletět předním sklem. Každopádně nejvíc jsem se pobavil u dvojice Hrušínský ml. a Holubová – Já to vážně „Neřešil“ – opravdu pěkná pitomina, ale pobavila. Určitě mnohem víc, než zubní protéza v prdeli. Jinak Kodet a jeho modýlek letadla – no klasa. Ta poslední mě už tolik nebavila, ale jako celek se mi to líbilo. Zvláště za „chlustanec“ na 8 dám nadprůměrné hodnocení.70% (28.01.2015)

O tomhle (kultovním) snímku jsem už dost slyšel (hlášky typu Neživíš, nepřepínej! či Nežereš maso, nepochopíš vtip! už doslova zlidověly) ale až dnes jsem Knoflíkáře viděl poprvé. Líbila se mi ta propletenost, herecké výkony Kodeta, Holubové a Hrušínského a (hlavně ze začátku) ta nenapodobitelná atmosféra. Ke konci se sice film neubrání nudnějším momentům, ale jako celek jsou Knoflíkáři rozhodně nadprůměrní a opravdu kultovní. Málo chybělo a byl z mé strany plný počet. 80 %. (23.04.2011)

Šest dějově propojených povídek (Štěstí z Kokury, Taxikář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci a Duch amerického pilota) se převážně odehrává v noci 6.srpna 1995, padesát let poté, co byla svržena na Hirošimu atomová bomba. Film je o náhodách, zázracích a souvislostech mezi nimi. Také o plivání na vlak, špatném počasí, svržení atomové pumy, vystřelení lidského spermatu do souhvězdí Andromedy, ale i o nevěře a odpuštění. Originální propojení povídek je v českém filmu ojedinělým počinem, ale jejich tematická obsahovost už mě tolik nenadchla. Vyváženým dojmem tento soubor opatřili herci, kteří své role učinili výraznými prostřednictvím originálních replik. Film mohl přece jen uvážlivěji rozložit svůj koncept a nepojmout do filmu všechno, co se namane. Vzniklý přetlak filmu podstatně ubral ze své působivosti. A rovněž mně uniká přesný záměr tvůrců. Mé hodnocení: 60% (29.03.2013)

O charaktere života vypovedá viac než obsah jednotlivých poviedok povaha samotného filmu. Snaživá rozprava o absurdnosti a nevypočítateľnosti života uložená v kolekcii šiestich ("palpfikšnovsky sa pretínajúcich) poviedok sa míňa svojmu účinku. Napriek zjavnému umu sa zo zhody náhod stáva vykonštruovanosť, humor nie vždy zatlačí tam, kde by mal a výsledný nosný znak autorského štýlu je akási rozostrenosť mušky, navigujúcej potenciálne silný kaliber - ak nerátam druhú poviedku, kde naopak v "autorskom štýle" prevyšujú okaté ponášky na Jarmuscha. ....... Zo zmesi absurdnosti, hlášok, twistov, vcelku dobrého soundtracku a dávky originality je nakoniec priemerná koláž krátkych príbehov, ktorá prejde hlavou bez výraznejšej odozvy napriek tomu, že to posledné, čo by sa jej dalo vytýkať je absencia nápadu. Život je nevypočitateľný a absurdný, a to sa podpísalo aj na konečnej podobe v podstate sympatických, ale vo výsledku mdlých Knoflíkářov. (21.03.2016)