Rok ďábla

Nádherná mystifikace, která dodává Jaromíru Nohavicovi ještě větší nádech tajemna, než má ve skutečnosti a Karlu Plíhalovi tu auru významného člověka, kterou v mé mysli vždycky měl. Jejich muziku i je oba jsem měla vždycky ráda a můžu říct, že po Zelenkově filmu je mám ještě raději. Je to komedie, je to filozofický film, je to příběh o životních ztroskotancích a hlavně je plný krásné muziky. Pohladí po duši a ještě pobaví. A co víc bych od filmu mohla chtít . (09.06.2005)

Nejoriginálnější dokument, kterému jsem věřil naprosto všechno (včetně samovznícení Karla Plíhala). Zelenka ruší veškeré zavedené filmové konvence. Z počátku jsem mu moc nevěřil (Knoflíkáři), ale pak (Rok ďábla), ale hlavně potom (Karamazovi) se zařadil mezi elitu českých režisérů. Pro ty, kteří berou Nohavicu jako udavače, bude asi těžké skousnout Rok ďábla. I já jsem s tím měl ze začátku problém, ale pak jsem plně soustředil na film. (03.06.2009)

Dlouho jsem tenhle film obcházel se shovívavým úsměvem a říkal jsem si: Nohavica, Čechomor - to přece není nic pro mě. Jenže dlouhá chvíle a nedostatek kvalitního materiálu k nakoukání mě jednoho dne přinutily hmátnout do mého tajného DVD fondu české produkce (které se obvykle snažím pokud možno vyhýbat) a po nedlouhém váhání konečně zvědět, co činí tento "legendární" snímeček natolik přitažlivým pro lidové masy. Takže: Rok ďábla je až podezřele moc vtipný, abych ho dále ignoroval. S překvapením jsem též čelil příjemné pravdě, že je proklatě kvalitně sesnímán, že je inspirativní, nápaditý a slabá místa v něm dosahují pouze minimálních hodnot. Ale nejvíce mi stejně učarovali démonický Jaz Coleman a odevzdaný Karel Plíhal! Mystifikuješ, mystifikuji, mystifikujeme. (19.08.2008)

Přestože Petra Zelenku vnímám jako jednoho z nejzajímavějších tvůrců českého porevolučního filmu, s opravdu nezaměnitelnou tvorbou, ani v průběhu let jsem si ho nedokázal vyloženě oblíbit. Pan režisér rád projevuje zálibu v neobvyklých mystifikací, což jsem si už dávno zvykl, takže se mu asi jen tak nepodařilo mě tolik zaskočit jako kdysi. Ale v tomto případě se mu nepodařilo mě ani nadchnout. Alternativní fikce ze života Jarka Nohavici a pár dalších hudebníků zvučných jmen mě během pár smyšlených absurdních příhod celkem bavila, ale relativně hezký a zajímavý kousek pro mě Rok ďábla netvořil ani tak ústřední nápad a už vůbec ne podivný fantaskní prvek v poslední třetině, jako především hudba a scény z většiny živých vystoupení. Mimo hudební stránku se mi to vidělo spíše jako průměrný pokus o nekonvenční film, který na rok vzniku není už ani tou formou sítrající dokument a hraný formát tolik originální, a zcela nejvíc jsem zíral, když jsem spatřil, kolik ocenění to tenkrát získalo. [65%] (23.08.2022)

60 % - Nohavicu mám rád, Plíhala taky, Čechomor jakbysmet, filmy Petra zelenky zbožňuju. Smícháno dohromady je to ale tak trochu jako dort, co pekli pejsek a kočička. Od každého trochu, celkem nic moc. Písničky si radši poslechnu na koncertě, mít je podbarvené násilným rádobypříběhem nebylo zase až tak nutné. (28.01.2007)