Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
Tak já nakonec ty 3* dám, ale jen to jen o chloupek. Předpokládal jsem, že Rok ďábla bude působit mnohem silněji a kompaktněji. Už proto, že jsem svého času učinil dobrou zkušenost se Zelenkovým mystifikačním kvazidokumentem Mňága - Happy End. Přemýšlím, co na mě působí tak rušivě, a nejspíš je to ten celebritální rozměr filmu. Nohavica, Plíhal i Čechomor hrají fakticky sami sebe a objevuje se tam množství skutečných Nohavicových písniček. Ten film se vlastně opírá o popularitu Nohavici a parazituje na jeho skutečných textech. Dobrá mystifikace sice využívá nějakého populárního fenoménu, ale není doslovná. Za velmi dobrý příklad považuju britský snímek The Rutles, který si dělal šoufky z beatlemánie. Rok ďábla sice obsahuje vtipné momenty a zábavné scény, ale řadu pasáží jsem ztrácel o film zájem. A abych se vrátil k tomu celebritálnímu rozměru snímku, ono je docela příznačné, že se v titulcích objevuje Jan Hřebejk nebo Saša Gedeon, kteří se objevili v jediném několikasekundovém záběru a představovali sami sebe. Mimochodem, Nohavica na mě působil tak nějak rušivě, role "herce" mu sedí mnohem hůř než klukům z Čechomoru. Celkový dojem: 50 %. ()
Ačkoliv Nohavicu moc nemusím (a Čechomor zase beru všemi deseti), přišlo mě v tomto filmu spojení obou těchto hudebních pojmů naprosto bezkonkurenční. Nádherná hudba, písně (hlavně osudová Kometa), množství silných scén a netradičních obrazů dělají z tohoto snímku velmi netradiční zážitek, který má co říct i lidem, kterým tato hudba nic neříká. A navíc ten Zelenkův absurdní humor! Sice ne film roku (opět vyhrává Výlet), ale i tak vřele doporučuji. ()
Dlouho jsem tenhle film obcházel se shovívavým úsměvem a říkal jsem si: Nohavica, Čechomor - to přece není nic pro mě. Jenže dlouhá chvíle a nedostatek kvalitního materiálu k nakoukání mě jednoho dne přinutily hmátnout do mého tajného DVD fondu české produkce (které se obvykle snažím pokud možno vyhýbat) a po nedlouhém váhání konečně zvědět, co činí tento "legendární" snímeček natolik přitažlivým pro lidové masy. Takže: Rok ďábla je až podezřele moc vtipný, abych ho dále ignoroval. S překvapením jsem též čelil příjemné pravdě, že je proklatě kvalitně sesnímán, že je inspirativní, nápaditý a slabá místa v něm dosahují pouze minimálních hodnot. Ale nejvíce mi stejně učarovali démonický Jaz Coleman a odevzdaný Karel Plíhal! Mystifikuješ, mystifikuji, mystifikujeme. ()
Nepovažuju se za kdovíjakého znalce Čechomoru a Jarka Nohavici, prostě si je občas pustím, protože se mi jejich hudba líbí (pozn.Čechomor jsem viděl a slyšel i naživo; skvělý zážitek :-)). Film byl jistě zajímavou sondou (?) do jejich tvorby, ale musím objektivně uznat, že divák, který jejich hudbu nemusí, se bude nejspíš nudit. O žánru "komedie" bych si odvolil polemizovat (opravdu se nepamatuju, že bych se něčemu vyloženě zasmál); spíš mi však vadilo to nadpřirozeno (možná, že jsem ten film nepochopil, ale např. ty duchové na pódiu, nebo zmizení Karla Plíhala jako anděla šlo hodně mimo mě). Takže já bych to viděl na slabší 4*; tento film rozhodně není pro každého. ()
Co jsem se vzpamatoval ze zjištění, že Tom Waits není a nikdy nebyl lékařem, už nikomu jen tak na něco nenaletím. Proto z opatrnosti nabízím jen jednu z mnoha možných rozličných meditací nad tím, že Rok ďábla je z filmů, u nichž má název stejně nezastupitelnou důležitost jako jakákoli jiná složka: Zmínka o smrti Karla Kryla jedním směrem prorokuje, že příběh nekončí, opačným směrem ukotvuje mýtus o Jarkovi v reálném čase, byť mu zároveň dává patinu "oněch časů". Jinak samozřejmě Plíhal is a key to Nohavica. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (16)
- Film získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu Křišťálový glóbus. (Ded@M@tes)
- Když dokumentarista Jan v zoufalé situaci odevzdá České televizi dokument o Nohavicovi, vidíme při televizní projekci, že záběr snímá jiná kamera, která mimochodem zabírá i Jana s kamerou, na kterou údajně celý dokument točil sám. (bohhous22)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
Reklama