Sarkastic

„Už nežije! Rodiny se dočkají spravedlnosti, věř mi. Uleví se jim až zjistí, že je ten chlap mrtvej.“ - „Právě proto chci mít jistotu, že to byl on.“ - „Nešťourej se v tom. Nebudeš oblíbený. Lidé chtějí efektivitu. A ty dokazuješ, že jsi velmi efektivní. Dobře, i kdybych ti v tom dovolil pokračovat, nadřízení mě s tím pošlou do hajzlu. Mně to nic neudělá, ale tobě to může uškodit. Odvádíš pro nás opravdu vynikající práci. Tvůj otec by byl pyšný.“ Jenže to, jak dokáže být mladý prokurátor efektivní, předčí očekávání všech…Režisér Adrian Panek byl pro mě do teď zcela neznámý, ale musím si na něj dát do budoucna pozor, protože tohle byl opravdu zvládnutý a sebevědomý film. Nekouká se na něj hezky, protože čím hlouběji se divák spolu s prokurátorem a matkou zemřelé noří, tím víc hnusu vyplouvá na povrch. Z Barev zla mrazí, jsou napínavé a baví po celou dobu. Mají pár much (podezřelých náhod) a úplný konec byl trochu slabší (jakkoliv se tvůrci naštěstí ještě drželi docela při zemi), ale jinak je tohle atmosférické krimi velmi povedené, dávám silné 4*.

„Slibuju, Ylvo. Už žádné další cestování s Birkebeinery. Budu tady s tebou a Eirikem. Slibuju.“ Jenže člověk by neměl slibovat něco, o čem si nemůže být jist, že může splnit…V některých ohledech mi film připomínal Gaupovu Vzpouru v Kautokeinu. Poslední král je oproti Vzpouře podstatně výpravnější, epičtější a celkově více na efekt. Má také více akce a zejména scény na lyžích jsou solidně natočené. Akční scény naopak vyvažují na můj vkus až příliš poklidné a dlouhé (rozuměj nudné) scény s dětmi či ty s nádechem patosu. A přesto, že jsou Torstein a Skjervald sympaťáci (navíc proti nim stojí zákeřní záporáci v podání Hagena a Kaase), nepůsobí zrovna dvakrát uvěřitelně, když jim na rozdíl od ostatních příliš nepřekáží zabodnuté nepřátelské šípy ať už při boji či zběsilém lyžování. Díky tomu snímek získává směrem k závěru až lehce hollywoodský nádech (nikoliv však v dobrém slova smyslu) a spolu s načasováním pak působí malinko úsměvně. Celkově tak s hodnocením končím na lepších 3*. „Všichni zemřeme…ale náš odkaz bude žít dál.“

„Říkal mi, že je s vámi těžká domluva.“ - „To že říkal?“ - „Jste svérázný…a amatér.“ - „Pěkné doporučení, že? Amatér ale nejsem.“ A pan Brown tak při svém výkopu zpočátku opravdu působí, jenže to by bylo příliš zbrklé odsouzení…Basil Brown má sice do Indiana Jonese daleko, ale nadšení a zápal mu rozhodně nechybí. A to se postupně přenáší i na diváka, který celé skupince nadšenců v objevení něčeho velkého fandí. Film je navíc dobře natočený, baví i z hlediska herců. Osobní roviny postav jsem sice bral spíš jen jako nutné výplně (stejně jako linku se synem), ale nijak zvlášť mi nevadily. Dojetí se u mě nedostavilo, ovšem uspokojivý zážitek z nadprůměrné podívané ano. Dávám slušné 4*. „Říkals, že ve tvé práci nejde o minulost a přítomnost, ale o budoucnost, aby příští generace věděly, odkud pocházejí. Aby věděly, co je pojí s předky. Neříkáš to tak?“ - „Ano, tak nějak.“ - „Proč byste si jinak hráli v hlíně, zatímco se ostatní připravují na válku? Protože to má smysl, ne? Vydrží to déle než jakákoliv válka, ke které se schyluje.“

„Mio Moesgaard, vyzýváte lidi, aby protestovali a v politickém boji použili násilí?“ - „Ne, ale abyste si zklamání nevšimli, museli byste být hlušší a slepí. Historie nám ukázala, že voliči, kteří nejsou vyslyšeni, jsou ještě hlasitější.“ - „Uvidíme, zda si toho někdo všimne.“ A Rasmus si toho nejen všimne, ale místo slov přejde k činům…Film by navzdory zdejšímu hodnocení neměl zapadnout ze 2 důvodů. Téma je stále na pořadu dne (není-li ještě aktuálnější), a nejde jen o globální oteplování ale i ty politické zrady. Zároveň lidská rovina obou hlavních hrdinů spolu s hereckými výkony funguje výborně (Dyrholm i Bodnia jsou velmi přesní). Pokulhává zpracování, které místy není úplně zvládnuté, především tedy co do množství náhod (auto, záblesk okna, pootevřené dveře…vážně?). A na závěr diváka čeká obrovská hořkost ze smutně uvěřitelného závěru (myslím tím tedy politickou část, akční a osobní se příliš nepodařila). Za mě ještě slabší 4*. „Klimatický terorista drží stráž.“ - „Budeme mu říkat terorista?“ - „Tak tedy enviromentální aktivista.“

„Nezapomeňte, že jste jediná ochrana občanů před totálním chaosem. Musíme nastolit pořádek dřív, než o tom začne někdo pochybovat. A řád diktujete vy. Dobrou službu! A opatrujte se navzájem…“ Dánská odpověď na francouzský snímek Severní Marseilles a jemu podobné? Ne tak docela. Shorta není tak přímočará. Zároveň se snaží o jakýsi smírčí, antirasistický podtext. A ten místy dost drhne, pro některé diváky bude možná úplně nepřijatelný. A tahle slabina je ke škodě jinak docela slušně natočeného filmu. Izolovaná oblast, kde policie není v bezpečí (a naopak má na sobě terč, po kterém všichni jdou), se stává válečnou zónou. A tím pádem není až tak těžké udržovat divákovy obavy o hlavní hrdiny, jakkoliv to nemusí být se sympatiemi k nesourodým policistům úplně jednoduché, ba naopak. Každopádně, snímek má nějaké to napětí, atmosféru i akci, je docela zábavné odhadovat, jak se zachovají parťáci, „naočkovaná“ mládež či náhodní civilisté, protože ohrožení obnažuje charaktery…Škoda těch much, takhle to budou pouze lepší 3*.

„Nikdy nepohrdej, byť těmi nejmenšími, kážu. Mají v nebi své anděly strážné, kteří neustále hledí do tváře Otce nebeského. Třeba muž, který má sto ovcí. Ztratí-li se jedna, opustí těch 99 na pastvě a jde hledat tu ztracenou. Když ji najde, tak věřte, má větší radost z téhle ovce než z těch, co se neztratily. Stejně tak není vůlí nebeského Otce, aby se ti nejmenší ztratili.“ Po jistých zkušenostech s filmy Kena Loache jsem myslel, že už vím, do čeho jdu, přesto přesně v těch momentech, kdy Billy tráví čas s Kesem (asi nejhezčí scény), jako by na režisérskou stoličku na chvíli usednul Vláčil či Kachyňa. Jinak je ale ten Loachův režijní rukopis znatelný, znovu jde cítit silný sociální podtext a věci s ním spojené. Ačkoliv je pravda, že cesta k hlavnímu hrdinovi pro mě tentokrát byla malinko trnitá. Billy totiž není žádným prototypem nevinného dítka, které se dostává do problémů bez svého přičinění. Naopak, mnohdy si za příkoří může sám, a pro lež či krád…ehm, výpůjčku rozhodně nejde daleko. Přesto je konec v jistém ohledu emocionálně až zdrcující…dám slušné 4*.

„Musí se vrátit do nemocnice, aby jí udělali testy. Možná by mohla začít s další léčbou.“ - „Halime, vaše žena už bojovala dost. Nechte ji odpočívat. Teď je to v Božích rukou.“ Musím uznat, že jsem se ve svých očekáváních docela přepočítal. Před filmem i krátce po jeho začátku. Modrý kaftan je intimní, komorní drama ubíhající pomalým tempem. Divák, který se na snímek a jeho postavy nenaladí, film pravděpodobně odmávne s konstatováním, že jde o nudu v délce 2 hodin. Ale pokud je publikum trpělivé a dostatečně empatické, dostane citlivou podívanou, ve které na něj pod povrchem čeká spousta nevyslovených emocí. A také silných, vše vypovídajících scén. Ať už jde o Halimův výraz při milování s vlastní ženou, pasáž s tancem, scénu s oblékáním vyjevující skutečnost (v té jde možná o vrchol křehkosti a intimity filmu) či třeba poslední pochod, ke kterému není třeba nic dodávat. Režisérce v tomhle šlo dost na ruku hlavní herecké trio, z něhož to především Saleh Bakri hravě uhrál očima. Příjemné překvapení, dám silné 4*.

„První je vždycky nejlepší. Dům, auto i žena. Dřív nebyl čas mluvit nebo diskutovat. Musely se dělat děti a obnovovat země. Za starých časů musel mít člověk čas na druhého.“ Jenže najednou má stařec tolik volného času, že je z toho problém…Název je víc než vypovídající. Konzervativní člověk, co si rád rozhoduje o věcech sám, nestojí o moderní svět a jeho výdobytky, je spokojený ve svém malém, ale bezpečném světě. A přestože tvůrci záměrně konfrontují hlavního hrdinu s co nejvíce moderními výstřelky, hned několikrát jsem mu rozuměl. Díky tomu vzniká nemálo situací s komediálním potenciálem, ale tahle tragikomedie vyvolává spíš úsměv. Což je trochu škoda, čekal jsem, že se pobavím o něco víc, i když je pravda, že např. pasáž se stromem mě rozložila. I smířlivý konec je udělaný hezky. Za mě slušné 4*. „Já jsem nikdy nebyl v něčem takovém.“ - „Ve vaně?“ - „Umýval jsem se v sauně od té doby, co mi přestřihli pupeční šňůru! A co to tu tak smrdí?!“ - „Levandule.“ - „To používali v bojových plynech v první světové!“

„Je zřejmé, že nevyvíjíme nátlak, ale byla bys překvapená, jak moc soutěživé ty děti jsou. A velmi vnímavé.“ - „Se mnou jsou v dobrých rukou.“ V těch nejlepších…Až na Bena s jeho matkou jsem se musel všem těm snobským dětem a stejně založeným rodičům škodolibě smát (a bouchnout smíchy u šarlatánky pokrytecky mluvící o práně jako o něčem malinko esoterickém). Je ale třeba dodat, že mě zároveň i nejednou zamrazilo. A už si ani nevybavím, kdy naposled jsem u filmu odvracel zrak jako zde u zvratků (jistě nutričně výživných, ehm). Ano, řada věcí působí záměrně přehnaně až absurdně, ale jinak je tahle zlomyslná a dost aktuální satira velmi trefná. Oceňuju i hudbu se zvukem a také cynicky otevřený konec. Dávám solidní 4*. „Někdo, kdo nechce jíst, není tolerován. Víš proč? Protože to lidi děsí, když zpochybňuješ jejich pravdu. Většina lidí je jako tvůj otec. Drží se svých přesvědčení jako hole, bez které by upadli. Většina lidí nemá sebemenší ponětí, čeho jsou schopni. Jsou přesvědčeni, že musí jíst, aby přežili.“ - „A…není to pravda?“

„Vlastně bych teď měl jít pořád dál, až kam to půjde. Chci tu zůstat a nevracet se. Co když se beze mě budou mít líp? Musím udělat drastickou změnu. Skončit v práci, opustit Sigrid. Anebo prostě zmizet.“ Netušil jsem, že budu až tak moc splňovat cílovku filmu. Režisér ovšem dobře věděl, o čem točí. Snad jen škoda zcestného názvu, příroda tu slouží jako svobodný prostor k rozjímání, ne bojiště. Film je o myšlenkových pochodech hlavního hrdiny. Svázaného rodinným životem, a především společností. S touhou po svobodě, změně a samotě vedoucí k nalezení sebe sama, duševního klidu, chuti se znovu začít socializovat. Film o muži plném nejistoty, úzkosti, obav, domněnek, odcizení. O muži, co bilancuje nad ubíjejícím stereotypem, neschopností změny, mlhavým smyslem života a poznávajícím, co nakonec (zase) přijde. Právě závěr je nevyhnutelný (pominu mimózní scénu s lopatou). S pachutí vyměknutí a lítostí nad tím, co by člověk ztratil. Je kvůli tomu všemu Martin povrchní a sobecký? Dost možná. Intimně upřímný? Rozhodně. Za mě silné 4*.