Rok ďábla

Po devíti letech od natočení jsem to konečně viděl a nestěžuju si, na český film to není špatné. Ukecané a filozofické pasáže jsou dost nudné, ale jakmile se ozve nějaká hudba, hned je to lepší. Jinak co se týče Zelenkových mystifikačních dokumentů, za nejlepší považuju Mňága - Happy End. Asi bych u roku ďábla přidal hvězdičku, kdyby tu Nohavica vystupoval v převleku za ananas. /// Po dalších deseti letech musím přidat hvězdičku. Nemá to teda sice pořád moc dej, ale je to prostě celý hrozně hezký a místy i vtipný, třeba když si frontman Čechomoru nechává nárůst knír, aby vypadal jako Nohavica. (22.01.2011)

Nemám rád synopse na přebalech. V drtivém počtu případů nevystihují podstatu snímku, pokud rovnou nezavádí (nemystifikují :-) To ovšem rozhodně není tento případ. Tohle je trefa do černého. „Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe“. Jak tak vidím zdejší hodnocení a komentáře, vypadá to, že valná většina před mlčením a tichem naslouchá pouze sama sobě (čti, ráda se poslouchá). Byť s osob. poznámkou. Ticho je krásně opojné, ale všeho moc škodí (je potřeba ho umně „dávkovat“). I z opojného ticha se dá (krásně) zešílet. Pro plné vychutnání si snímku není nezbytně nutné (jak by se na první pohled mohlo zdát) mít nastudovanou hudbu J. Nohavici a skupiny Čechomor (popř. K. Plíhala), byť přiznávám, na překážku to rozhodně není, ale umět naslouchat. Rok ďábla, to je typický Petr Zelenka se všemi (pro jednu skupinu) slabůstkami (čti přednostmi), které k němu neodmyslitelně patří, pro druhé stále ten, co jeho absurdním vtípkům a (filmovému) pohledu na svět, nikdy nepřijdou na chuť. Mezi kterou „skupinu“ se řadím já, není potřeba snad dodávat. Fiktivní dokument? (Možná)určitě :-) Spíše však příběh o pohledu Jarka Nohavici na sebe samého (jakési zastavení se v čase a pohled (bilancování svého dosavadního bytí), smíření se sám se sebou, navíc pohrávající si (a dotýkající se) spirituálna a mystična. V prvé řadě je však Rok ďábla filmem o nás lidech a potýkání se se samotnou existencí (bytím) tady na zemi. Takže, zastavte se na chvilku v tom každodenním shonu a zaposlouchejte se do melodií. S dovětkem, že tento snímek má divákovi stále co nabídnout i při druhé, třetí,...(opakované) projekci. Výsledný resultát: 4(silné) * za film samotný, ta 5* je za film o filmu a samotné natáčení, kde je jasně patrné, že se u tohoto snímku sešli podobně (na)ladění lidé, jež spojuje láska k hudbě, vyznávají podobné hodnoty a smysl pro ironii a nadhled. Upřímně jsem se (nejen) bavil. Díky pánové! A kdo že byl NEJlepší?! Jarek Nohavica? NE! Karel Plíhal? Nikoliv! J. Coleman? Taky NE! František Černý? Samá voda! Pouze a jedině Karel Stránský! :-) p.s. Jarkova teorie alkoholismu je přesná. Ta hranice je opravdu tenká a pro každého člověka jinde. Však také mistr čerpal z vlastní(ch) trpké(ých) zkušenosti(í). P.p.s. pokud bych směl na závěr přispět se svojí trochou do fundované debaty, tak pořádnou písničku (text) lze napsat pouze a jen v trenkách. Při troše štěstí (možná) „navostro“. V žádném případě však ne ve slipech. Byť pravda, vynikající režisér a za každé situace slipař P. Zelenka můj nepsaný zákon (axiom) vyvrací a popírá zároveň. Nebo se snad jednalo o další z řady mystifikací? (15.12.2011)

Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. (03.03.2008)

Historky priateľov a známych z hudobného i mimohudobného života zaradené do mystifikácie, variacej z režisérových predchádzajúcich nápadov. Každý si blaznie po svojom, rozoberá sa Nohavicove spodné prádlo, veľa sa mlčí a sedí. No a pomedzi vtípky a diagnostiku doby (alkohol, pôsobenie davu, médií a umelé aj skutočné pôsobenie nadprirodzena) počúvame rockovú úpravu folkových pesničiek a ďalšie insiderské vtípky a tak. Videl som pôvodnú aj predĺženú verziu a rovnako ako pred rokmi aj dnes sa mi zdá, že ide len o púhopúhy priemer, takú trochu nesúrodú zbierku, raz lepších, inokedy menej zážitkov zo šnúry a stretania sa s ľuďmi zo západnej hudobnej a filmovej sféry, no vďaka hudobným protagonistom to má zároveň nejaké plusové znamienko nahor. Niečo ako tri plus. Rok diabla inak považujem v istom zmysle za zlomový - po ňom nastal režisérov kvalitatívny "sešup". (09.05.2013)

Báječná mystifikace, ve které obrovskou práci odvádí hudba a citlivost, s jakou Zelenka rozehrává skutečné charaktery ve fiktivní hře plné hezkých vtipů i působivé poetiky. Plíhal jako tichý anděl, Nohavica jako nesdílný guru a Čechomor jako kluci na vzestupu. Vzato z odstupu, u některých částí si člověk říká, že Zelenka je docela jasnozřivým prorokem. Prostě mu tenhle žánr sedí. (17.03.2008)