Bol raz jeden kráľ...
Once Upon a Time, There Was a King...
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Recenze (666)
Jan Werich a Vlasta Burian v dokonalé souhře dvou hereckých mistrů, kteří pod režijní taktovkou Bořivoje Zemana a s pomocí dalších skvělých hereckých osobností, vytvořili nadčasovou pohádku s prvky fantasy, která přežila už několik dekád. Tehdy mladičká Milena Dvorská, charismatický Vladimír Ráž, trojice vykoukaných princů, kouzelná babička (její scéna s Burianem chytá za srdce), ale i nekonečný dalekohled, lívanec pro celé království či duchařská scéna, zakončená slavnou Burianovou hláškou (Tajtrlík). Je tady prostě spousta báječných postav, scén i trvanlivých pravd. Film, který tehdy v československých kinech navštívilo 6 milionů (!!) diváků. Společně s Čerty nejsou žerty a Císařův pekař/Pekařův císař, moje nejoblíbenější česká pohádková komedie a neochvějná vánoční jistota. ()
"Chce se mi spát. Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu." Král Já I. byl roztomilý, sluha Atakdále byl dokonalý, Chrabrý, Chytrý i Krásný princ byli jedineční a princezny mě moc nebavily. Ovšem hlášek tam byla spousta, mouder ještě víc a asi poprvé tam zazněla později zlidovělá věta: Za prvně nevím co to je a za druhý mě to uráží. Já sice na pohádky moc nejsem, ale s touto prvoligovou sestavou se potkávám poměrně pravidelně. Vlastně vždycky, když jsou vánoce a já si přitom dám půlhektarový lívanec. ()
V poměrně krátké době po úspěšném uvedení filmu „Pyšná princezna" — přichází na plátna našich kin další film režiséra Bořivoje Zemana, natočený podle jedné z národních pohádek nazvaný „Byl jednou jeden král..." — Filmové dílo nechce být doslovným přepisem klasické pohádky, kterou naši mladí i staří diváci znají ze sbírky Bořeny Němcové jako „Sůl nad zlato". Autoři vycházeli z jejího fabulačniho základu a sledovali i hlavní myšlenkovou a morální náplň předlohy. V mnohém pak volili svobodný přístup k látce. Při srovnání pohádky Boženy Němcové a filmu „Byl jednou jeden král" — vidíme některé rozdíly. V pohádce královská dcera byla přinucena říci otci pravdu do očí a je za to vyhnána ze země. Nazpět se vrací teprve po smrti krále, plačíc nad jeho skonem. Ve filmu „Byl jednou jeden král" je nejmladší králova dcerka Maruška už docela jiná. Stojí na svém pevně a protože je přesvědčena o tom, že má pravdu, dovede se vzepřít i svému otci. Nevzdá se a nepovolí, dokud král nepřizná, že chybil a nejen před ní, ale před celým národem. Lid je ve filmu větší autoritou, větší silou, než je tomu v pohádce Boženy Němcové (postavy rybáře, zahrad nika a dudáka konfrontované s princem Krásným, Chrabrým a Chytrým, vdova-podruhyně). — Vedle těchto nových rysů, kterými autoři scénáře obohatili ideové poslání filmu, liší se jejich dílo od pohádkově předlohy Boženy Němcové ještě v jednom. Film „Byl jednou jeden král" — je veselejší, radostnější a ve svém úhrnu optimističtější. Filmový přehled 5/1955 ()
Perfektní pohádka, jedna z nejlepších, výborní herci..= ***** Maličký nedostatek, který ovšem nekazí dojem filmu - Když se Já I. topí v bažině, tak je namočen jenom po pás. Jakmile "najde pevnou půdu pod nohama" tak je jeho oblečení po pás od bahna. Ale v další scéně je od bahna až po krk. ()
Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (46)
- Ide vlastne o prvý film, ktorý si prostredníctvom osobnosti Jana Wericha (kráľ Já I.) dovolil kritizovať takzvaný "kult osobnosti". Je to v scéne, keď kráľ zvažuje, ktorej z dcér má predať kráľovstvo. Tak sa radí s obrazom nebohej ženy, ktorú oslovuje Maruška. Diváci vtedy v kinách doslova plakali od smiechu, lebo sa vedelo, že vtedajší nepopulárny minister informácií Václav Kopecký je typ politika, ktorý sa o všetkom doma radí s Maruškou, jeho manželkou. (Raccoon.city)
- Milena Dvorská (Maruška) sa dostala k role tak, že si išla po jednom predstavení k Janovi Werichovi pre podpis. Ten ju oslovil, či by si nechcela zahrať vo filme a zapísali si jej adresu. Adresu však stratili a tak pán Wichterle (priateľ pána Wericha) dostal na vyhľadanie dievčaťa iba stručné informácie "Najdi mi v Prostějove rodinu Dvorskú, ktorá má dcéru s modrými očami". (Raccoon.city)
- Ve scéně z obrazárny (okolo 27. minuty) můžeme vidět obrazy „Oheň“ (1566) z cyklu „Živly“ a „Zimu“ (1563) z cyklu „Čtyři roční období“ od renesančního malíře Giuseppe Arcimbolda. (Petsuchos)
Reklama