Bol raz jeden kráľ...
Once Upon a Time, There Was a King...
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Recenze (666)
Jeden z vrcholov českej kinematografie, najmä vďaka Werichovym improvizačným vložkám. ()
The Best of Czech.............Je jasné že iné ako 5* dať nemôžem.... Celé to prostredie, celá ta atmosféra je proste tak krásna že sa mi až plakať chce...... Avšak Werich je to najlepšie čo tento film prináša. Pri jeho hláškach som padal smiechom pod stôl....... Lepší český film nepoznám. ()
Nejkrásnější československá pohádka. ()
Jsou tam dva :-) ()
Podvratná propaganda...ale byl jsem mládě...nedovedu si představit kolorovat ty framy... ()
Nemáme mnoho z Jana Wericha na filmovém páse, ale tahle pohádka, to je především on. Spolu s Vlastou Burianem, král a pobočník, dvojice stárnoucích mužů ve víru dramatu se solí. Esence geniality, kdy ti dva dali do tohoto filmu vše co mohli (a i to, co nemohli), za všechny filmy, které po válce natočit nesměli. Každá minuta a scéna příběhu je zde skvostem (tak jako v Císařově pekaři), našlapáno nápady, jinotaji a moudry. Tady je pět hvězdiček opravdu málo!!! ()
Úžasná pohádka s nezaměnitelným humorem a skvělým Janem Werichem. Krásná ukázka castingové trefy do černého, 5 hvězd. ()
Hezká pohádka, nepotřebuji ji vidět vícekrát ale pobavila. ()
Jedna z nejlepších českých pohádek, která zaujme nejen svou moudrostí, ale i režisérovou vytříbeností nechat někdy mluvit místo slov filmový obraz. Skoro královna pohádek, i když Pyšná princezna je ještě o chloupek hezčí. Jo jo, takové pohádky se dnes už netočí. ()
Moje nejoblíbenější pohádka vůbec!... Dvojive Werich a Burian mi zkrátka natolik učarovala, že i 5* je málo... ()
Proti svým dobovým pohádkovým soupeřům "Sůl" překvapivě scénáristicky zadrhává nejvíce ve Werichových statických sólech, naštěstí vše dožene ve zobecňujícím poselství. K nejkrásnějším místům pak patří všechno s kořenářkou a s moudrou prostotou Marušky. "Teď chci být sama, ale jednou k tobě přijdu." Rážův rybář je potom opět pravým požehnáním. ()
Jedna z dalších českých komediálních pohádek, které jsou už dnes spíše klenotem kinematografie. Bohužel u dávno takhle hezky točit neumíme a hlavně nemáme tak kvalitní herce jako byl Werich, Burian či Lipský. 70% ()
Ale jednou tady bude tabulka: V tomto bahně, zahynul král, který špatně panoval. Licoměrné živil, upřímné vyháněl. Říkal si král Já I., že je Já je poslední, to nevěděl.---------------- Pátral jsem co že to Atakdálovi klimbá u pasu, můj názor byl že se jedná o klystýrovou nádobu. Odborník mi sdělil toto: Ve scéně visí rádci na opasku rekvizita zobrazující velkou kovovou stříkačku (přehnaně vyzdobenou), která má podle mě význam v kontextu jeho pozice jakožto nejbližší a nejdůvěrnější osoby vládce. Příběh „sůl nad zlato“ je, pokud vím, nedatovaný, sepsaný Grimovými i Němcovou podle lidové slovesnosti, ale film vsadil na kostýmy 16. století. Stříkačky v této podobě vznikly až v 19. století, ale samozřejmě ten sukční princip byl známý i dříve a některé archeologické nálezy ukazují na používání sání a vstřikování pod tlakem v relativně podobné formě už od 3. století. Nicméně, zde to podle mého názoru ukazuje, že rádce je v kterémkoliv okamžiku připravený zachránit vládce před otravou, která ho ohrožovala při každém jídle či pití, tedy zahájit vyplachování žaludku. Ten princip vyplachování žaludku byl známý, ale praktikovalo se to tak, že postižený vypil, nebo do něj nalili, velké množství tekutin, aby obsah žaludku vyzvracel. Je třeba dopravit do žaludku relativně rychle několik litrů tekutin, v tomto kontextu by dával smysl velký objem stříkačky ve filmu. O tom, že ohrožení otravami bylo na denním pořádku, víme z takzvaných životospráv vládců. Šlo de facto o jídelníčky, kde však primárním zájem nebyl příjem vyváženého poměru živin, ale pozvolná expozice nejběžnějším jedům, tak aby se vytvořila rezistence. Všimla jsem si, že postavy ve filmu, jejichž identita je pevně svázaná s jejich profesí, mají u sebe obvykle nějaký předmět, snad jako vtipný způsob jejich rozeznání. A myslím, že výplachová stříkačka je celkem chytrý způsob označení nejbližšího důvěrníka („nejuctivější služebník tvého zdraví“). Když ale vidím, do jaké míry je zvětšená rekvizita na opasku krejčího, uvažuji, jestli nejde jen o obecný symbol pro léčení. Pokud jde o stříkačky pro klystýr, uvažovala bych o této teorii, pokud bychom mohli říct, že je v objemu do půl litru. Ale v tom případě by pak jako symbol pro nejbližšího rádce měla také jasný komediální význam. ()
Klasický pohádkový příběh, který známe snad všichni díky lidové slovesnosti, se před více jak půlstoletím dočkal své nejúspěšnější filmové verze a ta konečně přistála i mezi mnou hodnocené kousky. Jan Werich byl herecký bůh, Vlasta Burian král komiků a Božena Němcová spisovatelka s těmi nejgeniálnějšími nápady na příběhy, které tu s námi zůstanou navěky. ()
Skvělý herecký výkon pana Jana Wericha v nádherné filmové pohádce. Film, který se snad neokouká. ()
Podívejme, tak odsud je okřídlené: „Za prvé nevím, co to je, a za druhé mě to uráží!“ — Některé věci nestárnou, jako třeba Werichův prchlivý, paličatý, ale v jádru to poctivě myslící král a ustaraný ovdovělý otec v jedné osobě nebo Zpěvančina pěvecká extempore. — Povšimnutíhodné je, jak pár let po Císařově pekaři bolševická propaganda vyklízí pozice – král Já I. už nezraje k předání moci lidu, jen k pochopení, že je to lid, na jehož dobro je králi třeba myslet a s kým se má král radit, nemá-li to s ním špatně skončit. — Vždycky mi připadalo, že tenhle kousek stojí mezi ostatní českou pohádkovou klasikou jaksi stranou; snad je to tím, že ač jde o tradiční příběh se všemi pohádkovými atributy včetně čarující babičky, nafilmovaný v zásadě stejně konzervativně jako Pyšná princezna, zároveň tu řádí dva z nejuctívanějších tuzemských meziválečných komiků a tak trochu soutěží o to, kdo ho pro sebe ukradne větší kus, čímž ho posunují blíž k rodinnému filmu v moderním smyslu slova. Což je pro mě trochu plus a trochu mínus. ()
Dokonalá pohádka s dokonalým obsazením. Jako jednu z mála ji chci vidět pokaždé, kdy na ni v televizním programu narazím. ()
Tohle je asi protopyp pohádky nebo alespoň české pohádky - krásná princezna, chudý rybář, pan král sice popletený, ale ne zlý, něco padouchů, aby bylo proti komu bojovat a hodně humoru, aby se dalo hodně smát - a na konci kolektivní veselí, protože máme přece kolektivní padesátá léta.... ()
Asi nejkouzelnější česká pohádka. Skoro 60 let a málokterá pohádka se jí dokázala aspoň přiblížit. Pěkný příběh okořeněný příjemným humorem. ()
Klasika, jedna z naj českých rozprávok. 95% ()
Reklama