Dovolená s Andělem

Jsou filmy, ze kterých se mi dělá opravdu špatně. A tohle je jeden z nich. "Anděla na horách" ještě skousnu, ale tenhle vzorek pracujícího lidu (korunovaný nadrženým instalatérem), který na dovolenou jede v podstatě za trest, povinně se na povel bratřit a z utrpení v nicnedělání je vysvobodí až stavba místní školky, už ne. Na rozdíl třeba od "Zítra se bude tančit všude" se totiž tohle jako film pokouší i tvářit. (09.09.2005)

Letná rekreácia pod patronátom Revolučného Odborového Hnutia (ROH). Bŕŕŕ, humus. Des. Odporný komunistický agitačný film. Všetko pod prísnou kontrolou, samá nechutná politická propaganda, absolutne žiadne súkromie, netrpí sa žiaden individualizmus, kolektívne vymývanie mozgov ešte aj počas dovolenky... Stašné! Ťažko pochopiť ako takýmto spôsobom dokázali ľudia vtedy existovať. Tento film nie je komédia, ale desivé memento doby, kedy tu prísnou, nekompromisnou rukou vládla všemocná Komunistická Strana Československa (KSČ). Vôbec to nie je smiešne, ani zábavné... je to nebezpečný, normalizačný odpad! (28.12.2014)

Oblíbená komedie u níž musítě buďto nemyslet a nebo vzpomenou údernických let, kdy každý plnil plán na 102% a jezdil na rekreace. Zkrátka na ,,krásná'' padesátá. Lidským historkám se sice můžeme smát a jiskření mezi bodrým Kemrem a morousem Marvanem nám může připadat zábavné, ale mezi řádky jde na člověka děs. Ať už jsou to kolektivní zábavy, kolektivní rekreace, kolektivní soudružský duch - který by si rekreanti měli odvézt i domů a na dílny.... Jsou to však všude na chodbách všudypřítomné plakáty se srpy a kladivy československé a sovětské vlajky,a le hlavně podbizny dvou největších vrahounů Stalina S Gottwaldem... (naštěstí pro svět a hlavně pro vězněné a perzekuované v době uvedení filmu už oběma šmejdům zbýval jen necelý rok života). Oblíbená Dovolená s Anděleme není pravá komedie. Je to komunistická agitka u níž by se měl člověk zaměřit ne na ty dva, ale na to všechno okolo. Dvě jízdy na černo. * * (08.03.2015)

Když sečtete návštěvnost Pyšné princezny a Dovolené s Andělem, zjistíte, že Bořivoj Zeman se v jediném roce postaral o 12 482 570 prodaných lístků do kina. To už se nikdy nikomu (u nás) nepodaří. Oba dva filmy dobře zapadaly do "výchovného" plánu barrandovské dramaturgie, ale narozdíl od jiných byla jejich návštěva dobrovolná. Nejen u Pyšné princezny, ale i u Dovolené to svědčí o dobrém řemesle. Ale málo se ví, že ten film byl sokonce ještě úspěšnější v zahraničí. Nejen v okolních socialistických zemích, ale pokud vím, tak i v Západním Německu, Itálii a Francii. Brigádám tam asi nevěnovali pozornost, zato plakát se zachmuřeným Marvanem s košíkem hub jukal z každého rohu a právě Marvan je musel bavit. Tak jako se my smějeme dejme tomu Četníku ze Saint Tropez, ačkoli přesně nerozumíme podivně vojenskému řádu francouzského četnictva, smáli se v zahraničí soudruhu revizorovi, postavě univerzálně přenosné a srozumitelné. To, že Anděl vyhrál i anketu "Hrdina filmového úsměvu", nás všechny překvapilo, ale zase - bylo to hodnocení nejoblíbenější postavy, ne filmu. Protože Marvan ten film přesahuje. Tak prosím vnímejte i mých 60% (12.09.2006)

Jaroslav Marvan byl výborný herec, který co zahrál, to bylo dobré. Jenže celý film neutáhnout nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Navíc mně, jakožto flegmatickému a lenivému psisku, byla silně proti srsti šílená angažovanost a pracovitost všech zúčastněných. Na dovolenou se snad jezdí, aby si lidi odpočinuli, ne aby kdesi stloukali podlahu. Tak se zkrátka normální člověk nechová a nikdy nechoval. Chápu, že tehdejší doba takovéhle vyhrocování podporovala, to ale neznamená, že já to budu oceňovat také, když jsem se prakticky za celou stopáž nedokázal zasmát. 45% (24.09.2014)