Pyšná princezna

Jen zvuk oné kouzelné květiny, onoho rozvíjejícího poupátka mi leze na nervy, jelikož evokuje spíše plastovou trofej z poutě anebo PC Speaker než cokoliv jen vzdáleně kouzelného. Jinak však tahle pohádka ani ohráváním svou moudrost neztrácí. A to, že v ní sem tam padne slovo o práci a lidu z ní ještě nečiní "komunistickou agitku". Každá pořádná pohádka totiž musí sahat hlouběji než k modním ideologiím, aby uspěla. Musí být alespoň odrazem mýtů a musí být otevřena výkladům. To platí stejně tak o Pánu prstenů jako o Pyšné princezně. (24.12.2007)

Zlatý fond, ktorý sa z dnešnými rozprávkami typu Řachanda nemôže ani porovnávať. Je totiž v inej galaxii. Pred viac ako šiestimi desaťročiami vedeli tvorcovia bez materiálu a techniky, ako je dnes vytvoirť niečo krásne, atmosférické, romantické, proste rozprávkové. Dnešní tvorcovia nemajú scenár a zdá sa, že ani hercov. (20.12.2016)

Já vím, že to ve své dobĕ bylo takřka zjevení. Určitě se povedla lépe než třeba "Princezna se zlatou hvězdou na čele". Ale já měl vždycky problém s pohádkami, ve kterých nebylo alespoň trochu přítomno nějaké to nadpřirozeno. A jedna zpívající kytka tenhle v podstatě civilně angažovaný příběh nezachrání. (13.09.2005)

I přes absenci nadpřirozených motivů (nepočítám li zpívající kytičku) se jedná o skutečnou pohádku, jakéhosi průkopníka na českých pohádkových polích. Z děje dost vyčnívá ono zaměření na pracující lid pro 50. léta tak typické, rozhodně ale není nijak urážlivé ani přehnané - král pracuje pro své podddané, oni pro něj a všichni se mají rádi. Děti to rozhodně nepoškodí. Pro dnešní dobu je důkazem, že lze natočit film pro děti bez nákladných triků a akcí. Možná právě ona absence nějakého dramarického prvku však za těch 50 let Pyšné princezně na koukatelnosti trošku ubrala. Je to spíš pohádka pro pamětníky, přesto však mohem lepší naž většina současných pohádek. (29.12.2004)

Ta pohádka je nesmrtelnou součástí mého dětství a o to víc mne nadchla příhoda mého dědy vyzvěděná docela nedávno, a sice, že se nachomýtl u natáčení, protože jeho otec tenkrát řídil opravu Hluboké. Vyprávěl mi o krásném záhonku, v němž byly zasazeny pouťové papírové růže, které musela Alena Vránová v jedné scéně vydatně zalévat, a které se díky své krátké životnosti brzy vpíjely do hlíny. Štáb měl v záloze řadu takovýchto růžiček, natáčení bylo opětovně zastavováno a růžičky vyměňovány. Příště musím dotyčnou scénu pořádně prozkoumat :-). (26.01.2009)