Tři přání pro Popelku

Chápu pozadí toho, proč Norové natočili remake naší Popelky. Je to u nich stejně tradiční jako u nás. Taky moc dobře vím, že se hodně snažili. Nicméně mi tam strašně chyběla ta "pohádkovost" a ty správné vibes. Toto mi přišlo až moc filmové a emočně ploché. Chyběla tomu hloubka a vtip. Nicméně snaha dobrá. (29.12.2021)

Sice je to velká vyžíračka právě té naší Popelky, ale remaků tu máme všeho možného, tak proč né něčeho našeho? A světe div se, ono je to už 50 roků - trošku to oživit a zmodernizovat chtělo. V Norsku si aspoň nemuseli dělat umělý sníh. Rozhodně nesrovnávám s Libuškou (pro některé hrdé), ale Astrid je také moc krásná popelka, princ je sice větší ťulpas a moc kouzla nepobral, ale macecha je tu rozhodně drsnější. Líbí se mi, že trochu upravili chování postav, například popelčiny nevlastní sestry a pak i Popelka sama řekne, že se s princem znají chvíli a neměli by spěchat do chomoutu. Jen ten zbytečný nesmysl na konci s princovými kamarády si mohli odpustit. Vtipný byl dabing Trávníčkem :). (29.12.2023)

Ano, je to hnus, když Vám někdo šáhne na originální film, který máte rádi. Ale i tak si můžete říct, samozřejmě pro dobro společnosti, že když se toho někdo chopí dobře, pořád to může dopadnout alespoň průměrně. Jenže když se k dané věci takto postavíte, tak pořád musíte pracovat s myšlenkou, že se daná varianta může posrat a vy se tak akorát naserete. Co sí budeme povídat, když Vám někdo předělá oblíbený příběh, ta pravděpodobnost, že se naserete, je pořád, a zde je třeba to podotknout, prostě hodně vysoká. No a když si teda po všech těch peripetiích, přemýšlení a přemlouvání daný příběh pustíte a přesvědčíte se, že to prostě stojí za hovno, řeknete si, že lepší jste to vlastně nečekali. Jenže i přes to přesvědčování jste vlastně stejně strašně nasraní. Proč? Protože někdo, kdo vůbec nerozumí podstatě zkurvil Vaši oblíbenou pohádku...a svět už bohužel nebude nikdy jako dřív. Jako co vám budu povídat, ale ti holubi místo holubic? To si asi někdo v Norsku dělal prdel z toho námětu, ne? Nebo to snad někdo mohl myslet vážně? Pochybuji... (21.12.2022)

Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (20.01.2022)

Najväčšiu chybu urobí divák, keď nórsku verziu bude neustále porovnávať s legendárnym Vorlíčkovým filmom. Nedá sa porovnávať náš rozprávkový klenot s touto verziou a nie preto, že by bola horšia, ale preto, lebo je iná. Predovšetkým v dobrom slova zmysle modernejšia. Keď sa však divák odosobní a začne sledovať rozprávku s čistou hlavou, nájde v nej rozprávkovú poetiku, kúzlo i zábavu. (02.03.2022)