Falešná hra s králíkem Rogerem

Zemeckisova produktivita v jeho rannom období je neodškriepiteľná a zaujímavá. Roger je rozprávka, detektívka a dobrodružstvo. Presne ten štýl, ktorý keď sledujete ako decká, tak vás vťahuje a presviedča že nič nie je nemožné. Po trilógií Back to the Future pre mňa najpríjemnejší film pre deti aj dospelých. Hoskinsová životná úloha a stále ešte výborný Silvestri. V rámci filmou, kde skutočný herci komunikujú s animovanými postavičkami sa jedná o úplnú špičku. (23.12.2015)

Nevím jestli jde o zcela první propojení hraného a animovaného filmu, ale když koukám na datum stvoření filmu musím jednoznačně dát palec nahoru. Film není špatný, hlavně se mi líbila uvěřitelná atmosféra (člověk by až věřil, že kreslouni existují mezi námi :-)), ale myslím si, že úplně nepatřím do věkové kategorie diváků, kterým by se film mohl líbit 60%. (23.09.2011)

Dnes už legendární film, ve své době revoluční kombinací kresleného a hraného snímku. Má to nápad, má to spád, má to skvělé momenty a hlavně byl tenhle film ve své době revoluční nejen zpracováním, ale pro mě (a to nejen v době svého vzniku) i tím, že kvalita scénáře není nepřímo úměrná technickému zpracování (jak se bohužel poslední dobou děje časteji, než by bylo zdrávo, viz například Space Jam). (22.02.2003)

Děsivě autentická sonda do světa šíleného kreslíře, ve kterém pro zvrhlé pobavení trestá své výtvory každou sekundou jejich života. Obdařil je totiž rozumem a vědomím sebe sama, ale zároveň část jejich mysli pokřivil různorodými psychickými poruchami a lobotomizující retardací. Do kresleného mozku jim vpálil ADHD, nutkáním neustále ječet, ničit věci a proti jejich vlastní vůli se neustále smát, dokud jim nepopraskají kreslené svaly a z očí neteče krev. On, kreslíř-bůh, jim sebral možnost volby; autoritářky determinoval jejich cestu životem, ze které nelze uhnout. Žijí tak svůj trest pro jeho pobavení; s křečovitým úsměvem na rtech, neustále nuceni fyzicky i psychicky trýznit a poškozovat sebe i své okolí, ztrapňovat se a ztrapňovat, ubližovat (si) a nechat (si) ubližovat. Jsou jako bezmocní diváci svého vlastního utrpení. S paralyzovanou vůli vzepříti se, se pasivně a útrpně podílí na své vlastní noční můře života, který se odehrává znovu a znovu v nepočítaně paralelních realitách televizní přijímačů. Nesmrtelní a uvězněni v bezčasí, ze kterého je jediným únikem vidina toho, že zůstanou zapomenuti. Ani pak si ale v nastalém limbu nikdy nebudou jisti, že jejich klid nenaruší sequel, revival, cameo, pořad pro pamětníky nebo digitalizace archivních materiálů. Poté budou znovu povolání trpět pro zábavu zvrhlých lidí. Bože, jak já nemám rád grotesky. (26.06.2016)

Kdybych tenhle film viděl o 10 let dříve, tak bych se dost nasmál a pravděpodobně by se z tohoto snímku stal jeden z mých oblíbených. Bohužel jsem ho viděl až teď a i když oceňuju něco, co bych tenkrát pravděpodobně neocenil (atmosféru, poctu noirovým filmům) tak jsem si tento snímek užil méně. Možná proto, že mě čekala noční, možná proto, že jsem ho viděl s dabingem, nevím. Zatím zde nechám 70 % s příslibem, že se jednou na tento film mrknu s titulky. (17.10.2011)