Omámení a zmatení

Hudba super. Ale inak je to taký ten typický americký flák. Filmy, ktoré do určitej miery predurčujú pocit neistoty z nadchádzajúcimi týždňami, kedy dospelosť klope na dvere, majú v sebe prímes vtipu a melanchólie. Za predpokladu, že je v celom zoskupení charakterov aspoň niekto, s kým sa viete stotožniť. Tu tomu tak nie je. Prišlo mi to, ako sledovať skupinky ľudí ktorý robia niečo, lebo nič iné sa robiť nedá. A vlastná komunita s určitými pravidlami je aj tu podaná síce uveriteľne ale zároveň natoľko špecificky, že to cezo mňa len prešumelo. Atmosféra dobrá. Kultový status ale až tak veľmi nechápem. (28.07.2018)

American graffiti, Fast times on Ridgemont high, Lords of Dogtown? Na tyhle si občas vzpomenu a zvažuju opakovanou projekci. Dazed and Confused? Zlatý voči! Člověka sice zabaví pozorovat hereckou smetánku zamlada v doprovodu rockových pecek. Půlhodina šikany aby si mohli bažanti dát s mazáky nakonec pivo, ohlížení se jestli jsem na hájskůle nejel jen na půl plynu, smlouva o abstinenci. Vše je tady až příliš prvoplánové. (02.01.2019)

Viem, že nebudem prvý kto bude zrovnávať, ale inak to ani nejde. Toto sú Americké graffiti pre novú generáciu. Rovnako vtipné, rovnako nedejové. Tiež tu začínalo veľa známych hercov, ale zasadenie snímku na koniec sedemdesiatych rokov mi sedí omnoho viacej, ako nič nehovoriace roky päťdesiate, a jeden z najlepších soundtrackov vôbec zase viac, než nejaký Buddy Holly. Milujem túto tému a subjektívne je pre mňa Linklaterov film lepší ako Lucasove spomienky (aj keď Graffiti mám tiež hodne rád). 85% (27.01.2013)

Linklater je dobrý vypravěč a dokáže zaujmout hlavně minimalistickým pojetím svých příběhů, což dokázal se svou romantickou trilogií s Ethanem Hawkem. Bohužel v tomhle případě se mu nedaří tolik zaujmout a film stojí za vidění snad jen kvůli plejádě začínajících herců, kteří zde ve většině případů začínali svou hereckou kariéru. (30.07.2016)

Dazed and Confused chce být, a dost možná i je, American Graffiti pro jinou generaci. Trochu slabší, snad proto, že i na první pohled nezávislejší, ale na konec velmi fajn. Z prvu se Linklater snaží jakoby nezaujatě snímat dialogy jako by to byla realita - styl je trochu odtažitý. To se projevuje i na absenci nějakého skutečného dramatu nebo třeba romantizující linky. I když tam tyto prvky jsou, nemáte pocit, že vám někdo podsouvá jejich výklad nebo svůj názor. Prostě to tak je. Ale s přibývajícíma minutama do sebe začnou věci víc zapadat a člověk si některé postavy oblíbí. Je to bezstarostné, uvolněné, o moc tam nejde. Asi jako když nostalgicky vzpomínáme na mládí a máme pocit že lepší období jsme už nikdy nezažili - žádná zodpovědnost, nahodilá osudová setkání a možnost se večer bez následků prostě zkalit. (16.05.2020)