Bílý Bim, Černé Ucho

pamatam ze ako chclapec som nenavidel tu babiznu ktora stale nadavala na Bima a deda ktory ho siel v noci uviazat do lesa. nastastie my sme na to neboli 3x povinne zo skoly, cize i ked je ozaj neuveritelne dlhy, tento pribeh sa mi neprejedol. slabsej povahe na konci aj slza z oka vyskoci :) -1* za dlzku, inak by to bolo jednoznacne za 5* ! (29.12.2014)

Těžko se mi hodnotí tento film tak brzy po jeho shlédnutí.Je to totiž nádherný film s nejsmutnějším koncem,jaký si dovedu představit.Další úžasný příběh o oddané lásce dvou tvorů-psa a člověka.A další ukázka toho,že je bohužel spousta lidí,kteří jsou ta nejhorší pakáž. Primitivní,zlomyslná a bezcitná sebranka,která si nezaslouží být nazývána člověkem.A o to více vyniká opačný pól-nezištná a obětavá nádherná studentka Dáša (asi spíš Dasja) i Bimovi dětští kamarádi.Nádherný a hlavně plně realistický snímek-nepřikrášlený-i s tou ironií na občanskou "uvědomělost".Kam se hrabou ty americké hovadiny,kde psi hrají baseball apod.Z tohoto snímku by si měli vzít příklad všichni filmaři,než začnou točit "zvířecí" film.Ten konec je ale až srdcervoucí a to já nemám rád-nedělá mi to dobře-jsem takovej citlivka.Na začátku to vypadalo,že z Bima bude nějaký ošklivý "vořech" a nakonec z něj vyrostl nádherný hafan.Ve filmu podal nejpozoruhodnější výkon-vše bylo tak věrohodné,až z toho mrazilo.Sympatický byl i Vjačeslav Tichonov a půvabná Irina Ševčuk v roli Dáši.Dlouho jsem měl k tomuto filmu nedůvěru jen kvůli tomu,že je to sovětské-no a své nedůvěry dnes mohu jen litovat-tímto bych se chtěl tvůrcům filmu aspoň na dálku za nedůvěru omluvit. (02.01.2012)

Napriek tomu, že je Belyj Bim - Čornoje ucho filmom pekným, plným utešenej múdrosti a poézie života, nemožno dnes tak ľahko negovať a povzniesť sa nad mračná komunizmu, ktoré sa nad ním sťahujú. Z cností jedných a zlozvykov druhých, povážlivo čiernobielych postáv možno zostaviť ideál vzorného súdruha. Možno je tento neduh vlastný už predlohe-románu. Druhým smutným faktom jest, že podobne ako Subjektiv nepokladám psíka, i keď s ním strávime dostatok času a sledovanie jeho rastu sprevádza emočné puto, za postavu, ktorá by dokázala sama udržať nastavenú latku filmu. Predovšetkým nie bez charizmy žoviálneho Ivana Ivanoviča v podaní Vjačeslava Tichonova, ktorý po čase hlavnú scénu opúšťa a objavuje sa len v letmých návratoch. Tu je rozdiel napríklad od Hachikô monogatari, ktorého emočná sila v uzimených japonských kulisách ma zasiahla prúdom dojatia a nefalšovanej vrelosti, a zahriala u srdca. 65% (02.01.2015)

Příběh nestandardně zabarveného gordonsetra Bima mě poprvé uchvátil v knižní podobě na základní škole. Pak mi mamka řekla, že existuje i filmové zpracování tohoto smutného příběhu. Z malé nerozumné štěněčí bytosti se vyvine inteligentní tvor bezmezně oddaný svému pánovi. Právě oddanost a věrnost připraví Bimovi nelehkou cestu. Pokud se chcete spolehlivě dojmout. Vyberte si tento film. Je sice už malinko starší, ale dostane vás, zvlášť, jestli máte rádi zvířata a nejste cynici. Slzy se mi vkrádají do očí, jen co si na Bima vzpomenu. (09.03.2009)

Když jsem byl malý, viděl jsem tento film a konec tak probulel, že mne rodiče nebyli schopni utišit. Dávno po letech jsem film viděl znovu a ač jsem si závěr pamatoval a mohl být tedy připraven, přesto jsem měl opět mokré oči a stažené hrdlo. Nevím zda je to kvalitně natočeným snímkem, či zkrátka tím, že mám moc rád psí kamarády a vůbec vše živé. Bim, stejně jako později Goro, při své pouti a hledání pána potkává různé typy lidí. Od hodných, kteří mu pomáhají či dají najíst po typy od kterých mu hrozí bití i smrt. Je to tedy i taková obrácená sonda pohledem čtyřnohého přítele člověka na nás vládce tvorstva. (27.07.2011)