Bílý Bim, Černé Ucho

Sovětská Lassie v podobě anglického setra. 1) Zásadní vada filmu je v jeho délce. Tři hodiny na vcelku plytký příběh jsou příliš, situace se opakují a zejména první hodina by zasloužila sestřihat._____ 2) Líbí se mi, že příhody nejsou vázány primárně na děti, ale spíše na dospělé._____ 3) V prvním plánu, vhodném pro děti a milovníky psů, jde o rozmanité příhody, které Bim zažívá poté, co jeho pána odvezou do nemocnice a on zůstane sám._____ 4) Film má ovšem ještě druhý plán, možná nezamýšlený, ale velmi zajímavý. Ukazuje totiž každodenní život sovětského občana. Domovní důvěrník, který leze lidem do bytu, kolektivní (balkónový) životní styl, nesnášenlivá uječená bába a její souputnik dědek, občané píšící stížnosti a udání, kšeftující řidič autobusu, ti všichni nenápadně ale výrazně ukazují, že v sedmdesátých letech měl sovětský člověk do socialistického prototypu hodně, hodně daleko. Toto poselství podtrhuje i konec filmu. (27.09.2018)

Filmu nemožno uprieť príjemnú atmosféru a pekné posolstvo o ochrane živých tvorov a prístupe k nim. Ak by ostal taký, aký je na začiatku, teda iba ako vzťah staršieho človek a psa, ktorého nikto nechcel a "lovecké" prechádzky po lese, nemal by som námietok a film si užil. Lenže postupom času sklzáva do rozbrojov medzi "dobrými" a "zlými" ľuďmi a dialógy, ktoré z týchto rozbrojov vznikajú, sú nasilu úsmevné až veletrápne. Aj to chovanie "uvedomelých a aktívnych" sovietskych občanov - to nalinkovanie, ako sa má sovietsky občan chovať - smerovalo viac k rodinnému žánru než k dráme. Nečakaný záver ale sčasti napravuje slabšie veci v príbehu a prikláňa sa späť k dobre natočenému začiatku. Je dojímavý, smutný a pritom veľmi krásny. Filmárska práca s učenlivým setrom je príkladná, v tom som nemal žiadne obavy. Sovieti v nej mali bohaté skúsenosti. Akurát mi vadili vmontovávané psie zvuky, kde bolo jasne vidno, že ich ten pes nevydával. Akoby pes musel (na spôsob ľudí) reagovať vrčením a zavíjaním na všetko, čo sa vôkol neho deje. Aj keď to nie je výnimka, podobne to bohužiaľ robia vo väčšine filmov. (31.05.2019)

Ach jó, zase jdeme povinně se školou na nějaku ruskou blbost! To jsme si říkali, když jsme do kina vcházeli, protože tak to prostě bylo. A najednou tu byl nádherný film, obvyklí bordeláři a rádobyvtipní komentátoři, jací se nacházeli v každé třídě/škole drželi pysk a mohutně mrkali, aby ta slzička neukápla. A pak ten boj, jestli a jak říct, že se to vám, puberťákům, líbilo! Ale s úlevou jsme se přiznali všichni, asi jako ten borec v reklamě na pivo, co nesnáší ryby a miluje rybaření:-) Musím to sehnat a znovu zkouknout! (07.04.2010)

80% - Dojemný film, který mě oslovil i přes skutečnost, že jím stavěné archetypy vlastně nemám rád. Mám na mysli zejména vykreslování lidí co nemají rádi psy jako opovrženíhodné nelidy. Bílý Bim, Černé ucho je poetický, nostalgický, s moudrými momenty a jistě nese zajímavé svědectví i o době svého vzniku. Velmi typická ruská filmová hudba Andreje Petrova za použití orchestru, balalajky i akordeonu krásně podtrhuje jakýsi lidský nádech celé té pomalé podívané. Dva díly, každý o délce cca hodiny a půl, jsou sice narativně dobře podány, ale přesto bych zde přemrštěnou délku bral spíš jako zápor. Jedná se sice z velké části o road movie, ale těch Bimových epizod a osob zatažených do hlavního dění je tolik, že to v mých očích hlavní zápletku poněkud rozmělnilo. I přes zádumčivý závěr ve mně tento film zanechal pocit jakési laskavosti, což bude asi hlavní kvalita, pro kterou ho mohu vřele doporučit. (14.10.2011)

Bim začíná opravdu dobře a mile jako příběh o starém, osamělém, rozjímavém spisovateli, kterému dělá společnost hlavně jeho nový pes Bim. Skoro celá první hodinka je plná melancholie, která se moudře snoubí s jakýmsi laskavým viděním světa starého pána, pána, co umí vtipně a chytře oglosovat kdejakou drobnůstku. Jenže když pod tíhou zdravotních problémů mizí do nemocnice, pes Bim, ač sympaťák, nedokáže bez něj zbytek tříhodinového filmu táhnout. Ono je sice dojemné, jak je smutný, že páníček zmizel, jak po něm marně pátrá, jak při tom pátrání strádá či potkává dobré lidi, ale takovéhle dojímání nezdá se být právě invenční a nedělá dobrý film. Říkám to přesto, že i na mě kus dojetí padl, což ovšem není nijak podivné, když uvážím, že člověk má z nějakého důvodu evolučně dáno, aby mu připadla roztomilá mláďata všelijakých druhů a pes je považován za savce, který si svou "juvenilnost" zachovává i v dospělosti, což mu zřejmě v soužití s člověkem ohromně pomáhá. Úplný závěr filmu už buď hraničí nebo spíš opravdu je těžko ospravedlnitelným citovým vydíráním. Dětem bych se to bál pustit, poněvadž by po takovém závěru řvali nejspíš celý týden (že by odsud pramenil Apachův odpad?). (28.07.2009)