Osm hor

Ohromně silný příběh, kde mě celou dobu trápil fakt, že jsem věděl o stratistiplném konci. Musím se přiznat, že oddání se divokosti přírody, kdy jde člověk bezhlavě do extrému až za hranu, je moje a už zítra začíná moje putování, kdy budu říjen-listopad stanovat na západním pobřeží deštivého a už asi i chladného Irska. Stopáž je tady zcela adekvátní, perfektně představila pouta mezi oběma horaly, jejich vztah k horám, lidem, i celoživotní snaze se přiblížit člověku, kterým chtějí být. Záběry z Alp jsou nadpozemské, značení tras jsem zažíval i já, kdy nás můj táta vzal poprvé do Fatry a ta představa pietně vzdát hold postavením horské chaty je prostě noblesní a hrozně inspirující. V Tatrách člověka v horkých chatách hned napadá jaké to asi je žít v oblacích, odpověď, zcela omračující, ale daň se platí s přirážkou. Každopádně lidi jsou různí, co je pro jednoho bláznovina, je pro druhého modla a žít a zemřít pro to, co milujete, v co věříte, v čem jste jako ryby ve vodě, kde na sobě necítíte tlak, to za to mnohdy stojí. Pietrova evoluce byla taková moje, no a z Bruna mám v sobě maličko taky - každopádně na rozdíl od něj mám tu rodinu, které mě drží daleko od myšlenek na strávení zimy někde mimo civilizaci. Však to byla má sestra, kdo mně film ukázal, bravo, kandidát na film roku jak vyšitý. (17.10.2023)

Podle názvu by se dal čekat příběh o horolezcích, jde ale prostě jen o dva kamarády, kteří se seznámili jako kluci v alpské horské vesničce. Jeden z nich tu prožil celý život, druhý se toulal po světě. Oba si hledali svoji cestu a našli ji v horách, i když každý v jiných a jiným zůsobem. Krásné záběry hor, výborně sladěná hudba. Vyprávění je pozvolné, bez dramatického zdůrazňování zvratů. Takový je vlastně jen konec, který je i proto nečekaně působivý. Jinak spíš 70 %. (02.09.2023)

Místy až nesnesitelně neinvazivní, čitelný a prostý příběh, jehož vyústění by se dalo charakterizovat jako "je to tak jak to je, nic proti ničemu a neuděláš nic". Můžete si do toho pak projektovat co potřebujete - cynický nihilismus o nemožnosti naplnění či motivační esoteriku o smyslu života v neustálém hledání. Dle toho se také bude odvíjet váš vztah k tomuhle filmu. Já ale jakmile vidím bílého evropana, jak neironicky nachází sám sebe někde v Nepálu, vydávám smrtelný chropot. (07.01.2023)

Komorne ladený príbeh dvoch mužov a ich priateľstva, ktoré sa tiahne celým životom na pozadí nádhernej alpskej prírody, ktorá je tak podmanivá, že som z nej nevedel spustiť oči. Škoda len, že príroda bolo to maximum, čo tento snímok dokázal ponúknuť, nakoľko príbehovo a scenáristicky to bola dosť nuda a veľa sa tam toho po pravde neudialo. Dialógy celkom fajn, ale niečo tomu proste chýbalo. 60 % (27.06.2023)

Trochu kýč (což ostatně u van Groeningena není nic nezvyklého), v tomhle konkrétním případě mi to ale nevadí. Vizuálně nádherné, formát obrazu tomu za mne dodává analogový dojem příjemného retra. Kdyby se redukoval, nebo zcela zmizel voiceover dospělého Pietra, byl by film o minimálně deset procent lepší. Ani přes relativně bohatou stopáž jsem se ale nenudil, což oceňuji slabší čtyřkou. (56th KVIFF) (10.07.2022)