Pět z milionu

Pět epizod ze života různých obyčejných Pražanů. Snímek svou "neorealistickou" atmosférou předznamenává novou vlnu, prosté příběhy jsou pojaty velmi lyricky, "filmově", v podstatě by se obešly bez dialogů, které jsou stejně jen sporé. Plejáda známých herců všech generací, někteří v docela netypických polohách (třeba Marvan). Půvabná Thielová a Chadimová. Zajímavé dobové záběry z centra, periferie i okolí Prahy. - Místy až moc rozvláčné, ale na lepších 70 % to je. (09.07.2019)

Všechny povídky spojuje Brynychova silná stránka, čili jako vždy působivý vizuál. První by se mi hodně líbila, ale nesedí mi úplně herecky, dokonce i Marvan příliš tlačí na pilu, takže je vlastně rovnocenným partnerem tradičně přehrávajícího Třísky. Druhá povídka je skvělá, Josef Bláha zde má ještě i zbytky komplexní vlasové pokrývky a je naprosto úžasný parazitující syn. Bonifác je zbytečná vata, nudná záležitost, z níž má význam snad jen jeden krásný záběr na tramvajové koleje, jinak bych ho určitě vyhodila, neboť nezapadá mezi ostatní povídky ani námětem (všechny ostatní jsou s podtitulem hořkosladkosti lásky), natož pak kvalitou. Písnička se steskem po časech minulých s adjektivem mládí se nese v satirickém tónu, když zdůrazňuje rozpor mezi veselým projevem šumařů lákajících srdce známých na vějičku zpěvu pro radost a jejich faktickým zájmem o jakoukoliv výslužku. Pavučina je krásnou poetickou hříčkou, ať verbálně zesíleným koukáním do pavučiny, nebo vbíháním do dalších pilířů mostu. Zde se Brynychovi nádherně podařilo přenést Kateřinu z dětství pomocí hry na schovávanou do dospívání objektem jejího hledání. (28.12.2022)

V tomto povídkovém téměř neorealisticky laděném filmu který jsem naposledy viděl někdy před šesti lety mi nejvíce v paměti utkvěl opravdu skvělý Jaroslav Marvan jako přísný a nesmlouvalý mistr kominík Karpíšek který se zrovna nacházel na věži kostela sv. J akuba na Malostranském náměstí v Praze. Opravdu skvěle natočená scéna v té výšce malebné Prahy kdy zachrání J. Tříska jako dvacátý učedník, předtím po nějaké společné hádce život svému mistrovi. To bylo nezapomenutelné. Na více si už bohužel v tuto chvíli vůbec nevzpomenu, což si myslím že je docela škoda. Ale hned ta první povídka tuším z pěti na mě zapůsobila přeci jenom nejvíc, byla prostě nejsilnější a nejvíce jakoby ze života co se týká jednotlivých lidských osudů. Ostatní co si vzpomínám měli velmi nevyrovnanou úroveň. Určitě se ale jedná o neprávem opomíjený malý-velký film který bych si dnes stejně tak jako tenkrát znovu rád vychutnal. Ani se nedivím že ho ohodnotilo zatím v uvozovkách jen patnáct uživatelů, že zde k němu nebyl ještě do teď žádný komentář a že ho nemá nikdo s uživatelů ani ve své filmotéce. Pro mě osobně je tento druhý Brynychův filmový počin, nejlepší z celé jeho filmografie, dokonce ho řadím výš než filmy s válečnou tématikou "Jezdce" a Lustigův "Transport z ráje".. (19.10.2006)

Brilantní úvodní povídka s Jaroslavem Marvanem a Janem Třískou nastavila laťku tak nevídaně vysoko, že ji v podstatě nebylo možné překonat. Skvělý dramatický příběh o mistrovi a jeho učedníkovi, kteří bojují o holý život na věži pražského kostela, je špičková ukázka filmařiny i herectví. Nedýchal jsem. Ani další povídky ovšem nejsou vůbec špatné - škoda byla jen té s Vlastimilem Brodským a Valentinou Thielovou, která mi přišla lehce nedovařená. Film uzavřel příběh s Luďkem Munzarem a Karlou Chadimovou - ač v černobílých barvách, ohromně barevná a prosluněná povídka s nádherně podmanivou atmosférou vyčarovanou i díky hudbě Jiřího Sternwalda. Jsem víc než spokojený. (01.05.2012)

Každá z pěti povídek má svého herce, který se zapíše do paměti. V povídce Mistr a dvacátý učedník je to Jaroslav Marvan, v druhé povídce Každý týden je neděle je to František Kreuzmann (jedna z mála rolí, kde hraje kladnou postavu), ve třetí povídce To zavinil Bonifác jsou to Bróďa a Valentina Thielová, předposlední povídka Otrhaná písnička má Fandu Mrázka a Emana Fialu a v uzavírající Pavučině je to nádherná Karla Chadimová jako šestnáctiletá žába a Franta Vláčil jako tramp a výběrčí mýtného za přechod přes řeku. Nesourodé povídky drží pospolu a jsou výpovědí doby konce padesátých lét, jak se u nás žilo. (17.06.2017)