Romance za korunu

Metasvet vytvorený filmom dôsledne aplikuje poetiku nikdy nezrealizovaného ideálu sveta guľášového socializmu. Učni vzorne plnia plán výroby magnetofónov TESLA - nevyhnutných pre spopularizovanie hviezd socialistického hudobného neba. Pop idoly na oplátku nemajú žiadny problém s učňami priateľsky zalaškovať, či už pri živom vystúpení v klube Socialistického zväzu mládeže alebo len tak v šatni. Porozhadzovať pri tom zopár bankoviek tiež nerobí ťažkosti. Kľúčom slaboduchej zápletky je, popri predvedení aktuálnych hitov o láske a šťastnom živote, práve zreťazenie stokorún v prstoch učňa na prvom rande, rinúcich sa z rúk usmievavých spevákov a speváčok alebo z výherného automatu, či automatu na lístky. Peniaze obiehajú a mince striekajú do vzduchu ako blahodárne semeno šťastného socialistického života. Hviezdy Gott a Štaidl po polnočnom koncerte v Priore (!) chrúpu klobásu (!!) v pouličnom stánku, úplne ako bežní občania. Dôsledne je zachovaná jednota pravouhlej architektúry s dominanciou betónu a skla a interiérov ladených v bakelitovo hranatom soc dizajne. Pozadie pódia v klube zdobia fotky napr. Gándhího, Che Guevaru, Castra, Lenina a Gottwalda (!), pri bare klokotá žltá malinovka v prípravníku, vrchný čašník je žoviálne zhovorčivý. Napriek snahe zachytiť virvar moderného veľkomesta, potemnelý Václavák pripomenie normalizačnú šeď. Zamýšľaný ideál vyznel neskutočne a primerane tomu nudne. Toto, že má byť tá skvelá učňovská odviazaná pražská párty ?!? Ale realita oficiálne organizovaných večierkov bola ešte horšia. "Nedělejte mi tady z toho romantiku!", upozornil fabrický majster v úvode hlavného hrdinu a zároveň akoby tým prorocky varoval tvorcov filmu, že z hovna sa veru bič dobrej zábavy upliesť nedá. (21.10.2008)

Díval jsem se na to chvíli a měl sto chutí to vypnout, ale pak jsem si uvědomil, že bych zbytečně a nenávratně ztratil deset minut života...a tak jsem to dokoukal až do konce. Ách jo. Vím, jsem hříšný člověk, ale přeci jenom, takovýhle trest jsem si nezasloužil. Ještě že jsem se ráno pořádně nafutroval, do zítra to bez jídla v pohodě vydržím. Musela to být děsná doba, ten prostředek sedmdesátých let. Pravda, v Africe jsme podle hlavního hrdiny nějaký ten zvuk měli. Stačilo říct Čeko a černoši prý zavýskli radostí, zatančili tance a vycídili hrnce. Ale v civilizovanější Evropě to bylo jiné. Zatímco na západ od nás se pomalu chystala panková vlna, u nás se šestnáctiletí rozplývali u nahrávek Gotta a Vondráčkové a vyžívali se v klubech pro mladé, kde stěny zdobil Gotwald rebelsky zachycený v černobílé barvě. A kdyby jenom to, podle vlasů a permanentně zkouřeného pohledu mladý hlavní hrdina evidentně obdivoval i Kájovu image. Ale pravda, abych je jen nehanil, mládež si sem tam kapku zarebelila, jinak by si neobjednávala kokakolu a občas nehodila nějaký ten peníz do hracích automatů. Což mě překvapilo, že už v socialismu něco takového existovalo, to jsem o tomhle zřízení měl lepší mínění. Jinak se nedá jednoznačně říct, že by hlavní hrdina Píďa byl zápornou postavou, to určitě ne. Donesl Helence její zapomenuté šaty, takže nemusela vystupovat nahá (a tím zachránil život její garderobiérce, kterou původně náš národní poklad v prvotním záchvatu zkopal do kuličky, kterážto scéna ale byla později vystříhnuta a nahrazena jinou, kde Helenka zcela psychologicky nepřesvědčivě svou služebnou naopak smířlivě hladí a utěšuje "Vždyť se nic nestalo"). Taky byl slušně vychovaný, třeba jak Helenku uprostřed živého rozhovoru, kdy ona mu něco zaníceně vykládala, požádal "prosím vás, můžu už jít, já bych si chtěl poslechnout Karla Gotta!". Ještě štěstí, že se Helča umí tak ovládat. A taky byl statečný a pevného žaludku, minimálně já bych klíďo Píďo jako on Štaidlovu klobásu do pusy nevzal. A taky byl štědrý, za lístek žádal Marunu jen o korunu. No a ten závěr... Brynych musel být neskutečný sadista. Nejenže zopakoval všechny Gottovy a Vondráččiny písně, co se ve filmu mihly, ale pěkně rozpálenou železnou korunu tomu nasadil dialogem mezi ústřední mileneckou dvojicí nezapomenutelných názvů Píďa a Maruna, kdy ona brečí a on ji utěšuje: Ale já vážně s Vondráčkovou ani s Urbánkovou nechodím! (09.08.2013)

Jedna (rudá) hvězda patří Eriku Pardusovi, který jako jediný v tomhle filmu dokázal, že umí hrát. Jinak je to nehoráznost sprostá, zejména v momentu, kdy se za rozjuchanými interprety objevuje dekorace klubu SSM složená z portrétů Gottwalda, Castra, Che Guevary, Lenina, mezi to Ghándí, Einstein a v rohu dokonce Masaryk. Už jen ten Stalin tam scházel. (27.07.2010)

Gott, Vondrackova, Urbankova, Cech...koncert v Prioru a do toho jakysi podpribeh s mladeznikama. Hlavnim hrdinou je jakysi me neznamy a neprilis sympaticky mladik, ktery se (zrejme) snazi dobyt srdce Mirky Safrankove. Cili strucne receno, je to spis soubor pisni a mezitim par scenek ze zivota mladeze. Spis srandovni vec. (27.10.2023)