Moje slunce Mad

Pracujete-li ve školském systému a přemýšlíte nad tím, zda tento umělečtěji založený, jinak velice povedený film pustit coby poučnou látku, tak si dobře rozmyslete, zda-li chcete následně poslouchat misogynistické výjevy že ,,Afghánistán je fakt sigma země, protože tam ženy nemaj práva.'' Radím Vám dobře, mluvím z vlastní zkušenosti, a to jsem jeden z žáků. Jinak film opravdu obdivuji a pomalu až nechápu, že něco takového dokázala vzniknout v naší skromné krajince. Animace moc pěkná, příběh chytrý a rozhodně poučný... snad jediné co mohu vytknout, je zvuk, který je občas zkrátka moc potichu a jindy až moc nahlas a občas až moc umělecky laděné vyprávění snímku, které ale bude vadit jen tím méně otrlým (či chcete-li primitivnějším) divákům. Je to rozhodně poučné a moc pěkné a i když jsem osobně proti všem mesiášům, co přijdou a začnou ti kecat do sebemenších zvyklostí, zde to je podáno zcela pochopitelným podáním a opravdu sympatizuji s tím, co chce film ukázat. (29.05.2023)

Původní novela renomované české novinářky a reportérky Petry Procházkové, pojmenovaná jako Frišta (2004), akcentuje nejen rozporuplnost vztahů, ale všímá si také politického a společenského rozvratu, v němž se tehdy afghánská země zmítala jak bárka na rozbouřeném moři. Příběh vyprávěný očima Evropanky, která se zoufale pokouší vnést do světa odlišných kultur to, čemu říkáme dech západní civilizace, má ovšem mnohem širší záběr a díky nesporné dramatičnosti jednotlivých událostí a okamžiků, jež byly prostřednictvím filmového scénáře vyňaty z rozsáhlých románových kulis, přináší silné svědectví o všedním životě v Afghánistánu. O válce, lásce, tradicích a zvyklostech i utrpeních těch, kteří chtějí pro druhé jen to nejlepší a přitom vůbec nechápou, po čem ti druzí ve skutečnosti touží. (02.07.2024)

Stále ještě se nemůžu vzpamatovat z toho, že takhle nádherné animované melodrama vzniklo v našich končinách. Snímek Moje slunce Mad natočila Michaela Pavlátová na motivy novely Frišta novinářky Petry Procházkové, která má s afghánským prostředím osobní dlouholeté zkušenosti. Absolutně mě okouzlila půvabná animace, díky níž jsem chvílemi měla pocit, jako bych se skutečně ocitla v ulicích Kábulu. Dojímal mě nejen silný životní příběh o střetu dvou kultur, plný lásky a emocí, ale také ztrápené výrazy ve tvářích žen a vážně nemocného chlapce Mada. K celkovému věrohodnému vyznění pak určitě přispěla i rytmická hudba arabského světa. (90%) (01.04.2022)

Animace dodává příběhu jisté zjednodušení, i tak se ale podařilo napsat nečekaně nečernobílé postavy a silný příběh. Jeho slabinou je ale závěr, který je jako by useknutý a působí dojmem, že autorka nevěděla, jak svoje vyprávění ukončit. Opravdu škoda, hodnocení by mohlo být jasně za 4, takhle váhám mezi 3-4*. Viděno Bio Centrál. (08.11.2021)

Zajímavá sonda do afgánské kultury v animovaném příběhu o Češce, která se provdala za Afgánce a šla za ním do Kábulu. Protože předlohu napsala moje oblíbená novinářka Petra Procházková, beru to jako velmi autentický zážitek, jenže jak jsem si asi odvykl od kreslených příběhů, tak i tohle bych líp vstřebal v celovečerním hraném filmu, nebo dokumentu. (03.12.2022)