Bo Burnham: Inside

Mistrovské dílo. Dost možná to nejlepší, co kdy bylo vytvořeno jediným člověkem. Robert se opravdu překonal. Neuvěřitelně dospěl jak v komedii, tak v muzice. Písně jsou chytlavé a jako vždy vás donutí se zamyslet. Bo nádherně vykreslil rozdíly mezi uměním a umělcem a vlastnoručně vytvořil úplně nový žánr stand upu. 5* (04.08.2021)

Wow. Keď som sa dopočul, že Bo doma nahral nový špeciál, veľmi som sa potešil, nakoľko Make Happy považujem za úžasnú vec, ale zároveň som bol v rozpakoch. Je totiž rozdiel vidieť živé vystúpenie z ktorého sála energia a vidieť človeka, čo sa nahráva ako v izbe hrá na klavír. Lenže tak to vôbec nie je. Robil na tom síce len jeden človek v jednej izbe, ale tá produkcia je neskutočná! Kamera, výprava, hra so svetlom, strih,... ani si len neviem predstaviť, koľko hodín práce do toho muselo ísť. Fakt klobúk dolu! Po obsahovej stránke je to tiež niečo iné. Vtipné piesne sú zaobalené do artovej formy a skôr než stand-up ide o náhľad do utrápenej duše zatvorenej medzi štyrmi stenami. Výhoda špeciálu je, že rozpráva nielen zvukom, ale aj obrazom a pocit úzkosti vie veľmi dobre preniesť na diváka, ktorý sa toho celého zúčastňuje. Ak sa raz moje deti spýtajú, aké to bolo cez pandémiu, pustím im toto. (31.05.2021)

V roce 2018 natočil Sacha Baron Cohen sérii Who Is America?, kde krom jiného vystupoval jako Dr. Nira Cain-N'Degeocello, karikatura liberála, co se na každým kroku omlouval za to, že je cisgender bílej chlap. Netušil jsem, že je tři roky poté možný, aby někdo tuhle sebemrskačskou, bolestínsky narcistní polohu docela upřímně vytěžil. No, i když upřímně. On to Bo Burnham všechno samozřejmě reflektuje naprosto dokonale, a to hned na několika levelech, dokonce i to, že si uvědomuje prázdnotu téhle svojí metareflexe... ale pak mu nezbývá než znovu pokrčit ramínky a začít pět o povrchnosti bílých holek na instáči, ve čtvercovým formátu, of kóz, haha. Prvních zhruba patnáct dvacet minut je nejtěžší cringe, co pamatuju. Zpívat o tom, jestli si z téhle hrůzné doby můžu vůbec dělat legraci a pak neudělat jedinej vtip, to je vlastně výkon, ovšem nevím, na jakou stand-up paralympiádu ho přihlásit. Tohle proboha není stand-up ani komedie, to je do sebe zahleděná mileniální performance s chrupem vetchýho dědouška bez protézy. A nejhorší je, že i ty jakože "depresivní" stavy jsou staged as fuck a nelze jim věřit ani vteřinu. Slavoj Žižek před pandemií pořád dokola opakoval jeden židovskej vtip. V něm se do nebe dostane rabín, židovskej obchodník a obyčejnej Žid. Rabín říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Obchodník říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Pak přijde na řadu obyčejnej Žid a říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Načež rabín strčí ramenem do obchodníka a říká mu: "Kdo si sakra myslí, že je?!" Ta nejvyšší forma privilegia je moct nekonečně shazovat a bičovat sám sebe. Burnham to dělá devadesát minut v kuse a neriskuje přitom vůbec nic. (11.06.2021)

Inside je jistě zajímavý svým časosběrným formátem. Touto délkou přípravy ale pro mě zároveň lehce devalvuje výsledný produkt - tu řadu povedených scén, které dokázal vytvořit jeden člověk. Je tam totiž taky několik pasáží, u kterých vyloženě chyběl režisér, který by Burnhama upozornil na zjevné nedostatky. ___ Bylo by zajímavé zjistit kolik materiálu zůstalo nevyužito. Lidl Father John Misty (02.06.2021)

Uf...   Vím, že s výrazem "geniální" ve svých postech zrovna nešetřím, ale tady nemohu jinak. Jiným slovem se totiž tento počin nazvat nedá. A trvalo mi několik hodin, abych to zpracoval.   Bo Burnham před pěti lety vydal svůj poslední standup na Netflixu a od té doby se stáhl do ústraní a věnoval se jiné tvůrčí práci (např. filmové režii). Ono když jste standup komik, kterého na jevišti sužují panické ataky, není to rozhodně nic, co by se dalo dlouhodobě bez újmy zvládat.   Když se tedy před měsícem objevil trailer na jeho nový speciál na Netflixu s příznačným názvem "Inside", jelikož ho celý natáčel u sebe doma během korona virového lockdownu, byl jsem u vytržení.   Předně nutno dodat, že Bo už dávno překonal škatulku "standup komika" (pokud jím vůbec kdy byl). Nyní ve svých 30 letech je z něj "performer", u kterého jde humor často stranou. Jeho písně jsou sice často úsměvné, ale dokáží vás ve vteřině srazit na podlahu takovou silou, že nevíte, odkud vám "přiletěla".   Příznivci Boovy tvorby, kteří sledují jeho kariéru dlouhá léta, zřejmě tušili, co je čeká. Ale i když to tušili, na sílu této zpovědi je to dle mého přesto nemohlo plně připravit.   Pokud Boa neznáte, radím vám pustit si MINIMÁLNĚ předchozí speciál Make Happy (taktéž na Netflixu). Tohle totiž není žádná "odpočinkovka", ale 90minutový časosběrný dokument a hluboce osobní zpověď geniálního umělce s osobními démony o tom, jak mu rok v "koronténě" ovlivnil život.   Tím nechci říct, že se u "Inside" nezasmějete (třeba píseň od bílých holkách na Instagramu je do detailu vypointovaná a třeskutě vtipná záležitost), ale spíš budete žasnout nad dokonalým uměleckým provedením jednotlivých scének a nejednou vám úsměv na tváři ztuhne.   Pokud se mě jednou mé budoucí dítě za spoustu let zeptá, jak to během lockdownu v roce 2020 vypadalo, s radostí mu pustím tuhle pecku.   Mohl bych se tu vypisovat ještě hodinu, ale ani to by nestačilo. Bo Burnham rozhodně není tvůrce pro masy, ale ty z vás, kteří si k němu našli (nebo snad teprve najdou) cestu, nezklame.   Ne, Inside NENÍ dokonalým speciálem, ale je dokonalým obrázkem toho, co rok s Covidem-19 mnoha lidem způsobil. Obzvláště těm, kteří trpí úzkostnými stavy.   P.S.: Český překlad titulků na Netflixu se tentokrát paní překladatelce skutečně velmi povedl. (03.06.2021)