VOD (1)
Obsahy(1)
Komediální speciál o prapodivném roce plný nových písniček a čerstvých postřehů. Bo Burnham, který v něm sám účinkuje, ho celý napsal a natočil v izolaci. (Netflix)
Recenze (52)
Anti-kapitalistických pořadů není nikdy dost. Zvlášť to platí v tomto případě, protože 'Inside' je levičáckej hudební bizár, v kterým se Bo Burnham potřeboval vykřičet a vyzpívat do světa, jak moc je naše společnost v hajzlu. A to se mu povedlo na výbornou, poněvadž natočit takovou experimentální šílenost jenom v obýváku chce kuráž...... Nejlepší songy: 'How the world works' a 'White woman's Instagram'. ()
Můj milovaný stand-up komik Bo Burnham přišel s novým speciálem, který už na první pohled slibuje, že bude jeden z těch depresivnějších... a taky jo. Je to pořád komedie, ale už ne tolik "ha-ha" vtipné. V Inside je hromada chytlavých písniček, které jsou jako obvykle přeplněné satirou, introspekcí, velkou sebekritikou a nějaké té meta-komedie. Je to hodně umělecké, ale zároveň přístupné a srozumitelné. Ve filmu vidíme Boa v kejp malém příbytku (nejspíš je to jakýsi zahradní domek pro hosty, kam se uchýlil, jinak má normálně barák s manželkou), kde si vystačil jen s kamerou a různými efektivními světelnými zařízení, aby vytvořil překvapivě dobrou šou s pěknou vizuální stránkou. Inside na mě hodně působí jako takové drama o umělci.. a musím říct, že to na mě byla místy síla. Asi už je to i tím, jak mám Burnhama rád z minulosti, ale když jsem ho tak občas viděl, jak je zkroušený a mluví o svých depresích, tak mně ho bylo šíleně líto a měl jsem o něho reálný strach (protože je to reálná osoba). Celkově tedy podle mě Bo Burnham: Inside obsahuje spíše drsný a temný humor, kterému se sice věnoval už od počátku kariéry, ale v tomhle kontextu to je místy pořádně melancholická jízda. Ale taky stále geniální, jako obvykle. (9/10) ()
Mistrovské dílo. Dost možná to nejlepší, co kdy bylo vytvořeno jediným člověkem. Robert se opravdu překonal. Neuvěřitelně dospěl jak v komedii, tak v muzice. Písně jsou chytlavé a jako vždy vás donutí se zamyslet. Bo nádherně vykreslil rozdíly mezi uměním a umělcem a vlastnoručně vytvořil úplně nový žánr stand upu. 5* ()
Mňa to zaujalo len hudobne, tie vložky boli dobré, niekedy až veľmi dobré. Ale či ma bavil humor, tak to asi ani trochu a vlastne mu neverím. Sebamrzkačstvo Bo Burnhama vyznieva falošne, skôr si práve tým chce posilňovať ego. Čakal som kedy sa konečne zasmejem, ale za celý čas neprišiel ani zášklb v bruchu. ()
Nový (komediální/dramatický) speciál Bo Burnhama, dostupný od konce května na Netflixu, je tím nejlepším, co bylo letos zatím k vidění. Je to - aspoň tak, jak je to na databázích a streamovací službě kategorizováno - stand-up, jenže stand-up Bo Burnhama, což znamená, že on v něm převážně sedí a zpívá. Nechybí proto to, na co je člověk u něj zvyklý, čím se proslavil a co mu jde skvěle: písně, které jsou persifláží různých hudebních žánrů, s výborně zvládnutými tonálními přechody a utahováním si z různých společenských trendů. Píseň Instagram bělošky, která až dolanovsky pracuje s proměňujícím se formátem obrazu, trumfuje jenom song Politicky problematický, který má podobu hudebních montáží z osmdesátkových sportovních a tanečních filmů._____ Vedle známého a osvědčeného jde pravděpodobně o první stand-up v historii daného formátu, u kterého člověk bude víc plakat, než aby se smál. Předchozí větu míním jako to největší možné doporučení, protože jde o stand-up Bo Burnhama, tj. výzvu formě a formátu. Kde Daniel Sloss obrací formát proti publiku, aby své vystoupení zakončil obdobou Ted Talku, a kde si Hannah Gadsby pohrává s diváckým očekáváním a strukturou, tam Burnham teprve začíná. Jeho předchozí vystoupení velmi chytře pracovala s mizanscénou (např. pozadí, kde jsou napsány části jednotlivých písní i povídání ve WORDS, WORDS, WORDS) i s významotvorností svícení (červené a modré světlo v písni Left and Right Brain ve WHAT či Can´t Handle This v MAKE HAPPY), přičemž většinou na závěr nechybělo něco introspektivního. Tentokrát je introspektivní celá hodina a půl: uzavření v jednom pokoji a v jedné mysli, ohlížení se nejenom za vlastní kariérou, ale i pandemickým rokem a osobní i mnohými sdílené zkušenosti. Obstojí to klidně jako metafikční trosečnický narativ, ve kterém Pátka/Wilsona nahradil mikrofon a kamera, a tak se zvládne vypovědět o takových věcech jako samota, izolovanost, deprese apod. Tentokrát se dekonstruuje nejenom formát stand-upu, jehož konstruovanost předchozí burnhamovské speciály odhalovaly ve snaze nalézt nějakou autenticitu, ale rovnou celého života a života online. Celek svou záměrnou roztříštěností a narušováním kontinuity odpovídá zkušenosti brouzdání po netu, jednotlivé části jsou pak vyvedeny například jako komentovaná videohra-únikovka, ve které Bo ovládá sám sebe, jiná část má třeba podobu reakčních videí uvnitř reakčních videí uvnitř reakčních videí... Je to mistrovské dílo, a to nehledě na formát, platformu, žánr, různé kategorie, do kterých je INSIDE řazeno, protože všechny a všechno přesahuje (je to stand-up, je to trosečnická fikce, je to soubor videoklipů, jsou tam reakční videa, neinteraktivní hra, domácí videa, dokument o jednom roku atd.). Bez přehánění: co David Lynch udělal svými RABBITS pro sitcomy a TWIN PEAKS pro seriály obecně, to Bo dělá svým INSIDE pro stand-upy a obecně content pro streamovací platformy a různé servery. Závěrečná inside/outside pasáž o vztahu tvůrce a publika i tvorbě jako kreativním vyjádření a zároveň psychiku destruující, je svým posledním záběrem stejně působivá a mnohavýznamová jako křik v závěru TWIN PEAKS: RETURN. () (méně) (více)
Galerie (21)
Photo © Netflix
Zajímavosti (7)
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Reklama