Bombastický Johan

Tak toto bola v celku bizarná komédia, v ktorej nechýbal ten správny severský humor s nenápadným dôvtipom. Johan bol vo svojej podstate dobrák, akurát mal poriadnu smolu, že tie pyro aktivity dosť ovplyvnili jeho život. V domácej dedinke zrovna obľúbený nebol, ale potom aspoň čiastočne napravil svoju reputáciu. Film ma bavil, akurát bol na môj vkus až príliš seversky chladný a chýbala mi tu lepšia dialógová esencia. Ale inak fajn, lepšie 3* (19.04.2023)

Synchronicita tomu chtěla, abych si před Johanem sfouknul ještě jednohubku O koních a lidech. Ideální lehký předkrm k naladění chuťových pohárků, po kterém přišel bombastický hlavní chod. Johan je skvělá záležitost, moje krevní skupina. Směs humoru a melancholického dramatu v homogenní směsi, kde se těžko rozpoznává jedno od druhého, ale jako celek tvoří dokonalé spojení. Tohle si dám brzy za dlouhých zimních večerů s radostí znovu. (29.09.2023)

Napíšu to takhle - Pål Sverre Hagen u mě už své místo má (Rozbouřené vody, Kon-Tiki, Amundsen) a opětovně mi potvrdil, že jeho herecký um a mužné charisma na mě bezvadně funguje.. Příběh Johana je takový hořkosladký, tragikomický, no a zcela pochopitelně seversky černohumorný až absurdní.. Sedlo mi to skvěle, líbilo se mi to.. (20.12.2023)

Ani nijak výrazne vtipné, ani smutné, ani napínavé, ani dojímavé. Od všetkého si na chvíľu pričuchne človek trochu, ale ani jedného dosť na to, aby to nejak konkrétne zavoňalo. Lebo keď už to začne zaváňať niečim intenzívnejšie, tak buď to vyšumí do prázdna, alebo tu náladu vyruší ďalšia scéna. Asi to malo posobiť melancholicky, ale s Johanom som sa okrem posledných 10 minút proste nevzrušene, nezaujato minul. (22.03.2023)

S norskými komediemi jsem se zatím moc nesetkal a šlo o docela příjemně strávený čas. Absurdním humorem a zvláště absurdní titulní postavou se zálibou v odpalování dynamitu Bombastický Johan vyloženě kráčí ve stopách typických skandinávských (např. švédských) komedií. Hodně se mi líbila první polovina včetně celého příběhu Johanova táty, zatímco po zvratu, kdy všemi opovrhovaný Johan začne prožívat na chvíli šťastné romantické období, začal pro mě film stagnovat a po dalším zvratu mi zas připadalo, že tvůrci už začínají být vůči hlavní postavě místy příliš krutí. Oceňuji, že tvůrci dotvořili celý osud fiktivní postavy od raného dětství až po opravdu stylové „pohřbení“ na závěr, jen mě zamrzelo, že mimo pár zmínek o 2. světové válce zde není žádné výrazné propojení příběhu s dějinnými událostmi či společenskými změnami u tak velkého časového oblouku 1940 – 2022 (ač je možné, že norský venkov žije izolován téměř od všeho :o)) – ale mnohem víc jsem se pozastavoval nad tím, jak film často skáče časem přes 10 až 20 let, jednu hodně zajímavou kapitolu z Johanova života (práce v Americe) zhrne do krátkého vyprávění a pár fotek, z další (pobyt ve vězení) nám neukáže nic, zatímco některé rozehrané situace se naopak líně táhnou. Jako milovník Doživotní renty mám holt u komedie s osudy postav v průběhu několika dekád vysoké nároky, ale stačilo méně velkých časových skoků, dodat pár scén z vynechaných období + svižnější tempo u pár jiných a byl bych hodně spokojen. V rámci severských absurdních komedií za mě příjemný, ale jen mírný nadprůměr: díky výtečné první polovině a závěru. [70%] (27.01.2023)