Bourák

Aby mne tato sentimentální sportovní pohádka o vůli nevzdat se a jít vytrvale za svým snem oslovila, musel jsem blahosklonně přehlížet fakt, že Rudyho dychtivost vyběhnout na trávník v zápasu zbožňovaného týmu úzce hraničila se zhoubnou posedlostí. Že urputnou snahu o dobrý prospěch, přijetí na univerzitu a samotné studium motivoval jen a pouze americký fotbal. Díky sympaticky prostému Seanu Astinovi a nádherné hudbě Jerryho Goldsmithe se to (taktak) podařilo a naměkko jsem na konci byl, i když s výhradami. Lepší 3* (04.11.2019)

Aj keď je film plný klišé, neprimerane veľkého pátosu a iba priemerných hereckých výkonov, jeho jadro tvorí silný príbeh o nevzdávaní sa za žiadnu cenu, prinášaní obiet a prekonávaní veľkých prekážok. Nemá síce áčkovú produkciu, dokonca spracovaním by ho prekonali aj niektoré televízne snímky, ale to je v tomto prípade vedľajšie, pretože stredobodom je jedna zrastom nevysoká postava. Postava, náture ktorej nebude asi veľa ľudí rozumieť - škola, drina, škola, drina, ... Vypichnúť musím podmanivú hudbu, ktorá musí dostať asi každého. (01.07.2015)

Je malý, moc mu ten americký fotbal nejde, rozhodně nedá rozhodující bod a nedokáže celému týmu, že outsider byl nakonec ten nejplatnější člen. Rudy neudělá žádnou velkou věc, co byste čekali od sportovního filmu, ale stejně budete na konci dojatější, než u všech filmů o baseballu co končí rozhodujícím homerunem, co jich v kinematografii je. Tím, jak při zemi se Rudy drží, je prostě mnohem hezčí než všechna ta vyleštěná pohádková sportovní dramata, kde se končí fenomenálním vítězstvím. (01.07.2015)

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)