Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
Invázia barbarov
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrají:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis, Micheline Lanctôt (více)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (135)
90 % Skvelý film. Skvelá "európska" atmosféra. Miestami zrovnateľné s VOLANÍM MORA. Sympatickí herci, rapkajúci kúzelné dialógy, drogy, láska, problémy s prostatou... Stačil len náznak, pohľad, objatie a mne bolo všetko jasné. Smutný film, pri ktorom som sa často usmieval. "Ešte pred pár rokmi by som po tebe skočil, a ani si nepýtal povolenie...""A vieš, že by som sa možno ani nebránila?" Skvelé... ()
Nevím jestli je tento film přijatelný pro Oskary (jak tady hodně lidí píše), ale je hlavně přijatelný pro mě. Zajímavé téma umírání a smiřování rodiče s dítětem po stránce názorové. Přesně takhle to znám z vlastní zkušenosti, mám úplně odlišnou životní filozofii než moji rodiče a připadám si jako barbar (respektive tento pocit je mi podsouván). * Na tomhle filmu se mi líbí sonda do kanadského zdravotnictví (Kanada bývá často na čele žebříčků zemí nejideálnějších pro život), složení party kolem umírajícího, jejich dialogy, prostředí chaty u jezera, shánění drog na policii a taková zvláštní lidskost, která se mě dotýká. Prostě jsem na tento film asi ideálně naladěn... ()
Velmi kontroverzní a v jistých (odborných) kruzích velmi oceňovaný kanadský režisér Denys Arcand (Úpadek amerického impéria, Ježíš z Montrealu) se pokusil zachytit poslední dny života člověka, který ani na smrtelné posteli žít nepřestává. Univerzitní profesor Rémy vždy miloval život, dopřával si jej plnými doušky, jen přitom trošku pozapomněl věnovat se také své rodině, za což jej syn Sébastien na jednu stranu nenávidí, na stranu druhou si teprve během posledních otcových dní uvědomuje, jak moc pro něj vlastně znamená. Těžko říct odkud, nicméně Sébastien sebere dostatek hrdosti, aby otci co možná nejvíc „zpříjemnil“ umírání. Sébastien si to může dovolit, je milionář, jenže co když ne láska, nýbrž peníze, tolik ovlivní vztah těchto dvou mužů? Když máte peníze, nebude pro vás státní zdravotnický systém dlouhodobou překážkou, taky heroin zmírňující nesnesitelnou bolest si můžete dovolit kupovat po dekagramech a bývalí studenti, ke zdravotnímu stavu svého kantora zcela lhostejní? Za drobný úplateček jej rádi potěší svou přítomností. Barbarství? Bezpochyby, ale rovněž způsob jak se bezstarostně prodrat životem a jak se o veškeré radosti života připravit. Proč nežijeme naplno, proč rozmělňujeme své štěstí v hmotných statcích? Protože jsme barbaři, všichni jsme do jisté míry barbaři – svým přístupem k životu, svým vztahem ke smrti, svým chápáním dějin. Vzhledem k tématu by se dal čekat film deprimující, Invaze je především o tom, že každý jednou pochopí. Byť až na smrtelné posteli, nebo v její těsné blízkosti. 75% Zajímavé komentáře: Jordan, belldandy, Radko ()
Úvod: preplnená kanadská štátna nemocnica, pacienti nielen v naplno obsadených izbách, ale i na chodbách, všade obrovská byrokracia a nadvláda odborov – pripomína to záverečné roky komunizmu v Československu a nie súčasnú Kanadu. V jednej z izieb sa nachádza starší pán – učiteľ na univerzite, ktorému prišiel pomôcť ním zanedbávaný syn a bývalá žena. Snažia sa mu spríjemniť posledné dni života, zoženú umierajúcemu na obveselenie priateľov roztrúsených po celom svete, študentov, nasadia účinnejšiu liekovú terapiu a preberajú život, ktorý žil. Prevažne slovným humorom, plynúcim v nekončiacich dialógoch, pričom nie nevýznamné miesto dostávajú v príbehu i potomkovia súputníkov umierajúceho učiteľa – generácia, ktorá žije trošku iným životom, je trochu odcudzená svojim rodičom – uprednostňuje iné priority, užíva iné drogy, vyznáva inú kultúru. Šanca na zmierenie s rodičmi však predsa len existuje. Odchádza generácia vášnivých čitateľov kníh, ako jediného zdroja serióznych informácií, generácia náklonnosti k ideológiám. V osobe vyskoškolského učiteľa histórie vymierajú revolucionári a vizionári vyrastajúci a ovplyvnení 60. rokmi 20 storočia – rokmi halucinogénov, voľnej lásky a rock´n´ rollu. Šancu na zmenu, ktorú im dali tieto roky utopili v jedinom výstrelku, čo im z bujarosti tých čias zostal: sexuálnej slobode uplatňovanej často na úkor rodiny. ()
Aby bylo možné tento film dobře pochopit, myslím, že by bylo třeba dobře znát tvorbu režiséra Denyse Arcanda, o které víme většinou jen tolik (sebe bohužel nevyjímám), že natočil Ježíše z Montreálu a nově získal oskara právě za Invazi barbarů. Někteří jsme také slyšeli, že tento snímek má nějak navazovat na jeho předchozí film Úpadek amerického impéria. I tak málo nám o tomto režisérovi přece jen něco vypovídá. Zdá se, že se setkáváme s autorem, který se skrze příběh několika jednotlivců nepříliš okatě snaží sdělit cosi zásadního a všeplatného. Dnes, kdy se točí filmy buď nejlépe o ničem nebo pro intelektuály o okrajových jevech (národní minority, homosexuálové), je tato snaha trochu ojedinělá a možná i nepochopená. - Následující text obsahuje mou vlastní interpretaci filmu a nikoli závazný výklad. Věřím, že jsem se od jeho skutečných intencí příliš nevzdálila: Máme tu příběh o umírání. Při jeho sledování nás snadno napadne, proč se vlastně tento film jmenuje „Invaze barbarů“. Abychom to pochopili nemůžeme se spokojit jen s tím, co se ve filmu přímo děje, ale přisoudit alespoň nějakou váhu jeho, jak jsem si zde všimla několikrát zatracovaným dialogům. Klíč k názvu nám je alespoň dvakrát poskytnut ( Mám podezření, že právě nepatrná parafráze útoku na americká dvojčata tolik zaujala oskarovou akademii.). Cizinci vpadají do euro-americké kultury. Začíná vpád barbarů. Nenásleduje ovšem pochopitelně žádný xenofobní dokument. Na film až přespříliš inteligentní, názorově extrémně nevyhraněné Arcandovy postavy se zamýšlejí nad světem, hodnotí svůj život. Generace souputníků hlavní postavy patří k trochu exklusivnímu prostředí – intelektuálů, kteří se dívají na svět v souvislostech. Nejsou tak prostí, aby jej hodnotili , aby nad ním plakali nebo jásali. Vidí jeho víceznačnost. Sledují ovšem, že ten „jejich“ svět mizí. Motiv umírání se tak nevztahuje jen na Rémyho, ale na celou kulturu jeho generace. Jejich sebedefinici nacházíme ve všech dialozích, které mezi sebou Remyho přátelé vedou, nejvíce snad v rozhovoru: „Byli jsme komunisty, existencionalisty, maoisty.“ Generace našich, tedy ještě mých, rodičů byla vystavena mnoha ideologiím, na západ od nás si jimi všemi mohla skutečně projít, pokud si na to jako tyto postavy z trochu avantgardního prostředí našla chuť a čas. Remyho přátelé na svou minulost vzpomínají stejně tak z melancholií jako z vystřízlivěním. Vyznačují se možná trochu ztrácenou schopností ironicky a přesto citlivě komentovat svůj život a celý svět. Humor je jim prostředkem, jak život pojímat a jak se s ním vyrovnávat. Podobnost s „Kameňákem“ je pak opravdu jen velmi povrchní. Tohle není zfilmování anakdot. Tohle je náhled do prostředí a podhoubí, z něhož anekdoty vyrůstají. Motiv zániku se vztahuje tedy i na Remyho přátele, v jakémsi letmém náznaku však rovněž k celé naší civilizaci. Postavy se ptají, zda se nenacházíme v éře nového úpadku římské říše? Ve všech těchto motivech, stejně jako dialozích se projevuje Arcandovo historické vzdělání. (Nevylučuji, že se mi tento snímek líbil právě proto, že studuji historii.) V tomto filmu vidím polodokument, či spíše osobní výpověď o době, v které žijeme. Spatřuji ho i v tom, jak postavy užívají prostředků nejmodernější komunikace, nakonec i v „moderním“ způsobu smrti, který si Remy zvolí. (Postavení avantgardního hrdiny, ale především peníze jeho syna mu to umožňují – zřejmě motiv politické satiry?). Okouzlující, ikdyž mnohdy velmi sobecký Remy umírá. Jeho vyrovnaný konec mu můžeme jen závidět. Můžeme se také ptát, zda rovněž konec naší imponující, ikdyž mnohdy sobecké civilizace, bude stejně lehký a uhlazený? () (méně) (více)
Galerie (31)
Photo © 2003 Miramax Films
Reklama